Proč senioři nesnesou změny doma: Jedna známá vůně je dokáže vrátit o desítky let zpátky

Zatímco s přibývajícím věkem může slábnout zrak i paměť, chuť a čich dál zůstávají silnými strážci našich vzpomínek. Dokážou člověka přenést do dávné minulosti a vyvolat vjemy spojené s dětstvím, mládím nebo domovem. Proč to tak je a proč to může být důležité právě pro seniory?

Říká se, že starý strom nepřesadíš. Toto úsloví platí i pro staré lidi. Nejenže se v seniorském věku neradi stěhují do nového domova, ale také ve své původní domácnosti nemají rádi jakékoliv změny.

Ve své podstatě se nejedná o projev jejich stařecké tvrdohlavosti a umíněnosti, ale spíše jde o emocionální vazby, jež je s jejich domovem poutají. Je to přirozený rys stáří.

Díky nim se v něm mohou dobře orientovat, když už jim paměť tolik neslouží. Pro seniory je jakákoliv změna ztrátou orientace v prostoru, což je velmi znejišťuje. Ve stáří se totiž člověk už hůře přizpůsobuje novým věcem. Jsou pro něho velkou kognitivní zátěží na psychiku, která už není schopna pojmout nové zkušenosti. Senioři mohou trpět výpadky krátkodobé paměti, zatímco ta dlouhodobá jim ještě slouží. A to například i díky vůním, pro což má věda vysvětlení v takzvaném Proustově efektu.

Domov a jeho vůně

Podsložkou paměti vznikající na základě podnětů v každodenním životě je mimovolná paměť. Ta vyvolává vzpomínky na minulost bez našeho vědomého úsilí například na základě vůní a pachů. Příkladem je kniha Hledání ztraceného času od spisovatele Marcela Prousta, v níž si díky chuti madeleinkového dortu namočeného v čaji vypravěč vzpomene na své dětství.

V mozku sousedí čichové centrum s centry emocí a paměti. I proto nás vůně zasáhne okamžitě a ihned vyvolá nějaký vjem. Důležitý je tento fakt zejména pro osoby trpící demencí, pro které jsou vzpomínky na základě vůně jediným pojítkem s jejich identitou, o niž v důsledku nemoci postupně přicházejí.

Zkuste se zeptat některého ze seniorů, co se mu vybaví z jeho mládí či dětství. Možná to bude vůně bábovky či ovocné buchty, kterou jim maminka v neděli pekla. Nebo vůně mrazem ztuhlého prádla, jež se venku na šňůře sušilo. Případně aroma linoucí se z čerstvě uvařené melty, která připomíná válečnou kávu z cikorky.

Vůně, které se nedají koupit

Když půjdete do parfumerie, koupíte si drahý parfém nebo toaletní vodu. Existují ale vůně, jež nekoupíte nikde v obchodě. I když nic nestojí, tak dokážou vyvolat velmi cenné vzpomínky. Týká se to vůně dýmu z ohně, jež připomíná domov v době, kdy se v něm ještě topilo uhlím v kamnech.

I posekaná tráva a vůně sena dokážou přenést seniora v myšlenkách do dětství. Neopakovatelná je vůně malého miminka, jež staršímu člověku vybaví období v jeho životě, kdy byl sám mladým rodičem.

Chutě známého domova

Není možné si nevšimnout, že staří lidé si moc nepotrpí na gastronomické speciality. S chutí snědí spíše to, co znají z dřívějška a co si sami vařívali. Proto více ocení tradiční řízek a bramborový salát a poctivou svíčkovou nebo koprovou omáčku stejně jako chléb se sádlem.

Takové pokrmy v nich vyvolávají příjemné pocity, zatímco novotami moderní kuchyně se jim příliš nezavděčíte. Nyní, když již víme o chutích a vůních, je to více pochopitelné.

Chuť je v tomto případě nositelem jejich identity a vzpomínek na minulost, z nichž velmi často senioři žijí. Je to jejich pevné pouto s jejich světem, jemuž rozuměli a v němž se cítili dobře. Právě práce se vzpomínkami napomáhá starým lidem si udržovat celistvost své osobnosti. I proto se v domovech pro seniory využívají například vonné pytlíky s levandulí či jiným kořením, aby se pozitivně stimulovaly jejich smysly.