Samota v důchodu bolí víc, než se zdá. Mnozí senioři ji tají i před rodinou

Osamělost seniorů je vážné téma, o kterém se mluví mnohem méně, než by bylo potřeba. Přestože jde o stav, který zásadně snižuje kvalitu života, v České republice zůstává často skrytý za zavřenými dveřmi. Mluvit o něm totiž vyžaduje značnou odvahu.

Dlouhodobá osamělost se neprojevuje jen psychicky. Její dopady na organismus se přirovnávají k následkům kouření nebo obezity. Tělo na nedostatek lidského kontaktu reaguje stresem, což oslabuje imunitu, zatěžuje srdce a přispívá i k rozvoji demence.

Do toho vstupuje stud. Mnoho lidí svou samotu tají a raději trpí v tichosti, vnímají ji jako osobní selhání nebo se obávají, že by pro své blízké byli přítěží. Přitom právě včasné pojmenování problému je prvním krokem k tomu, abyste se mohli znovu cítit součástí okolního světa.

Mezi samotou a osamělostí je rozdíl

Pocity izolace se často objevují po odchodu z práce nebo při změně životního rytmu, když ztrácíte své dřívější role. Je ale důležité rozlišovat dva pojmy, které se často zaměňují:

• Samota (sociální izolace): Jde o objektivní stav, kdy máte málo kontaktů. Ne každý, kdo žije sám, se ale musí cítit špatně.
• Osamělost: Je vnitřní pocit prázdnoty a úzkosti. Může přijít i uprostřed davu, pokud vztahy postrádají blízkost. Jde o rozdíl mezi tím, kolik kontaktu máte a kolik ho skutečně potřebujete.

Proč osamělost ve stáří bolí jinak

Mladí obvykle věří, že jejich osamění je dočasné. Doufají, že si najdou novou práci nebo potkají nové lidi. Starší člověk v sobě tuto jistotu nemá. K tomu se přidává postupné zužování světa. Přátelé umírají nebo onemocní. Pohyblivost se snižuje. Svět, který byl dřív velký, se smršťuje na byt, na ulici, na pár lidí, kteří zbyli. A každá taková ztráta pocit osamění prohlubuje.

Děti sice odešly už dávno, ale teprve v důchodu, kdy zmizí pracovní rytmus, začne ticho v domě opravdu vystupovat. Najednou není na koho čekat a telefon nezvoní tak často.

Nejsilnějším zlomem pak bývá ztráta partnera. Zmizí člověk, se kterým jste sdíleli každodenní drobnosti a právě ty najednou chybí nejvíc.

Nepříznivá realita v Česku

Podle statistik se u nás cítí osaměle zhruba každý pátý senior. Více ohrožené jsou ženy, které častěji zůstávají samy po úmrtí partnera. Více než 30 % lidí nad 65 let žije v jednočlenných domácnostech, což riziko izolace dále zvyšuje.

Osamělost patří k nejčastějším důvodům, proč lidé volají na Linku seniorů. Vedoucí linky, Kateřina Bohatá, potvrzuje, že toto téma zaznívá přibližně v každém čtvrtém hovoru: „Jakýkoliv kontakt je léčivý. I jeden telefonát může znamenat mnoho.“

Také z pohledu duševního zdraví je situace vážná, protože každá třetí dokonaná sebevražda v ČR připadá na člověka v seniorském věku. Přitom plných 84 % starších lidí netuší, kde a jak vyhledat pomoc.

Jak poznat, že potřebujete pomoc

Osamělost není jen nepříjemný pocit, podle studií zvyšuje riziko dřívějšího úmrtí až o 26 %. Pokud se cítíte zahnáni do kouta, je důležité vědět, že existují cesty ven. Varovným signálem, že osamělost začíná přerůstat v nebezpečný stav, je když:

• většinu času jste bez kontaktu s lidmi,
• dlouhodobě cítíte prázdno nebo ztrátu životního smyslu,
• se vyhýbáte společnosti, i když vás dříve těšila,
• máte pocit, že o vás nikdo nestojí nebo nejste potřební.

V takové situaci je největší chybou zůstávat na trápení sám. Nejdůležitější je nebát se o své situaci mluvit a říct si o pomoc včas. V Česku funguje několik bezplatných linek, kde můžete mluvit otevřeně, anonymně a bez obav:

• Linka seniorů Elpida: 800 200 007 – bezplatná pomoc pro seniory, pečující a osoby v náročné životní situaci, denně 8:00–20:00.
• Senior telefon (ŽIVOT 90): 800 157 157 – Nonstop linka důvěry pro seniory.
• Linka první psychické pomoci: 116 123 –  Nonstop krizová pomoc pro dospělé.

Samota v důchodu není něco, s čím se musíte smířit. Stačí zvednout telefon a začít mluvit, protože i jeden rozhovor může být začátkem cesty ven z ticha.

Zdroje: AGE Platform Europe: Loneliness and Social Isolation, Duševní zdraví seniorů: Osamělost, Elpida: Stáří jako v karanténě, Ministerstvo vnitra ČR: Adresář pomoci