Šachy jako posilovna pro mozek. Při jediné partii člověk procvičí hned několik schopností najednou
Šachy nejsou jen hrou o výhře a prohře. Při každém tahu nutí hráče soustředit se, plánovat, pamatovat si pozice a zvládat tlak času. Výzkumy přitom ukazují, že pravidelná hra může podpořit myšlení i emoční stabilitu.
Sledovat v Google Zprávách
Začátečník nemusí znát složité strategie. Může začít opakováním pravidel, jednoduchými úlohami nebo pomalou partií s někým zkušenějším. Důležitější než rychlost rozhodování je ochota přemýšlet nad možnostmi a postupně se učit.
Ani zkušený hráč nemusí každou partii vyhrát, aby mu hra dávala smysl. Může si stanovit vlastní cíl. Například méně přehlížet soupeřovy hrozby nebo se po každé partii zamyslet nad svým chybným rozhodnutím. Takový přístup dává hře směr, aniž by z ní dělal další povinnost. Šachy tak představují především náročnou a proměnlivou duševní činnost, která může spojovat přemýšlení s mezilidským kontaktem.
Přehledová studie z roku 2022, kterou zpracoval španělský psycholog Angel Blanch, zkoumala 45 studií z 19 zemí s celkem 12 705 účastníky. Zaměřila se na kognitivní schopnosti i školní výsledky a v řadě sledovaných testů zaznamenala pozitivní výsledky. Blanch ale zároveň upozornil na metodologické nedostatky dosavadního výzkumu, takže podle něj nelze přínosy šachů považovat za jednoznačně prokázané.
Podobné téma zkoumali také Giovanni Sala a Fernand Gobet z britské University of Liverpool. Jejich metaanalýza z roku 2016 zkoumala 24 studií a celkem 5 221 dětí a mladých lidí. Výsledky naznačily, že šachová výuka může mít mírně pozitivní vliv na školní výsledky. Autoři však rovněž upozornili, že většina studií měla metodologická omezení a nebylo možné spolehlivě vyloučit vliv jiných faktorů.
Nelze tedy jednoznačně tvrdit, že „hra králů“ dokáže automaticky zlepšit všechny mentální schopnosti. Autoři studií zatím hovoří o možném přínosu pro pozornost, paměť a rychlost zpracovávání informací.
Psychika se učí pracovat s chybou
Šachy nejsou jen o logice. Hráč v nich prožívá napětí, radost z dobře promyšleného tahu, ale i frustraci. Také se však učí, že chyba nemusí znamenat konec. Špatný tah sice může zkomplikovat pozici, ale partie pokračuje a stále je možné hledat nové řešení.
„Z pohledu mozku jde o trénink seberegulace. Šachy systematicky učí, že silné emoce nejsou dobrými poradci a že klid často vede k lepším rozhodnutím než rychlá reakce. I to je důvod, proč se šachy objevují v různých vzdělávacích a terapeutických kontextech – ne jako nástroj k zvyšování IQ,“ uvedl popularizační web Kód Enigma.
Pro psychiku má význam i to, že šachy poskytují bezpečný prostor pro neúspěch. Hráč vidí přímý důsledek svého rozhodnutí. Ale prohra v partii nemá reálné následky. Specializovaný šachový web Zanapo.cz proto píše, že hra může posilovat sebevědomí a odolnost vůči stresu.
Soustředění, paměť a vzorce
Při hře člověk nesleduje jen jednu figuru. Musí si zapamatovat pozice, sledovat pohyb soupeře a rozpoznávat opakující se situace. Zkušení hráči si podle webu Kód Enigma nepamatují partie jako fotografie, ale spíše jako vzorce. „Jde o stejný princip, jaký využíváme v běžném životě při rozhodování nebo řešení složitých situací. Nejde o objem paměti, ale o schopnost rychle pochopit význam toho, co vidíme,“ popisují.
Jednotlivé partie zase nutí mozek vyhodnocovat, předvídat a přizpůsobovat se novým podmínkám. Přitom nemusí jít hned o extrémně dlouhé hry.
Hra jako rodinná zábava i důvod ke kontaktu s lidmi
Šachy přitom nejsou jen hrou, ale také příležitostí k setkávání. Rodinný turnaj po nedělním obědě nebo krátká partie s vnoučaty může spojit zábavu s tréninkem mysli.
Šachový svaz České republiky eviduje kolem 13 tisíc členů. Zároveň registruje více než 500 oddílů. Jejich členové se pravidelně setkávají a zapojují se do soutěží. „Zájemce o členství si vybere šachový oddíl obvykle v blízkosti svého bydliště a přes kontaktní osobu oddílu požádá o registraci. Vše ostatní vůči ŠSČR již zařídí samotný oddíl. Roční poplatek za členství touto cestou činí 250 Kč,“ vysvětluje Svaz.
