Raději mezi cizími než s vlastními dětmi. Senioři se často odmítají vrátit z domova důchodců, rodina jejich rozhodnutí nechápe
Děti už doma chystají pokoj pro tatínka, aby mohl být zase s rodinou. Jenže když mu svůj plán oznámí, překvapí je. Stěhovat se nechce. V domově pro seniory si našel přátele, má svůj denní režim a každý den si má s kým popovídat.
Sledovat v Google Zprávách
Zvykl si tam natolik, že se mu odcházet jednoduše nechce. Pro jeho blízké může být těžké pochopit, proč dává přednost životu v domově před bydlením s vlastní rodinou.
Dospělé děti mají vlastní rodiny, chodí do práce a o stárnoucího tátu se přirozeně bojí. Rády by ho měly blíž, a tak mu doma připraví pokoj a nabídnou společné bydlení. Jenže tatínek už si na život v domově pro seniory zvykl.
Ráno se u snídaně potkává se známými, odpoledne si s nimi zahraje karty nebo zajde na procházku a večer si v klidu čte. Má kolem sebe lidi, se kterými si rozumí, a na každý den se najde něco, na co se může těšit. Z toho plyne, že stěhování by pro něj znamenalo opustit prostředí, ve kterém se cítí dobře.
Začátky přitom mohou být těžké. Člověku schází vlastní kuchyň, známí sousedé i cesta do oblíbeného obchodu. Po čase však zjistí, že zná jména lidí u vedlejšího stolu a na další ráno už se docela těší.
Pro rodinu může být takové rozhodnutí těžko pochopitelné. Doma by měl tatínek své děti, vnoučata a veškerou potřebnou péči. Jenže i ve společné domácnosti může být člověk většinu dne sám.
Děti ráno odcházejí do práce, vnoučata do školy a odpoledne mají své kroužky a další povinnosti. Tatínek tak často čeká až do večera, než si s ním někdo sedne a popovídá. V domově pro seniory má společnost mnohem dostupnější. Stačí zajít do společenské místnosti, přisednout si ke známým nebo prohodit pár slov s někým z personálu.
Mezi lidmi se den krátí rychleji
Právě drobnosti mohou rozhodovat o tom, jak se člověk na novém místě cítí. Jeden chce ráno společně posnídat, druhý ocení souseda, se kterým může probrat fotbal. Někdo se těší na hudební odpoledne, jinému stačí společná procházka.
Kupříkladu v domově v Chodové Plané pořádají poslech starých gramofonových desek. Jeho ředitelka Barbora Komoňová v srpnovém rozhovoru pro Pojistný obzor popsala, že program vzniká podle přání zde žijících. Zdejší klienti mají k dispozici i knihy, o které se mezi sebou dělí. V areálu se mohou setkat se zvířaty, namátkou s alpakami či králíky.
Dále je třeba zdůraznit, že velkou roli má i personál. Česká televize v září představila pečovatelku Jitku Němcovou z Janovic nad Úhlavou. S klienty si povídá, čte jim a pro některé skládá básně. Taková pozornost může udělat radost i člověku, za kterým rodina pravidelně jezdí.
Důležité je, co chce sám senior
Pro spokojenost seniorů je důležitá především možnost žít podle vlastních představ. Ukázalo to mimo jiné červnové dotazování v domově pro seniory v Pelhřimově.
Ze 67 rozdaných dotazníků se vrátilo 34. Téměř všichni odpovídající uvedli, že se v budově cítí bezpečně. Ocenili by více hudebních vystoupení a častější kontakt se zvířaty. Velký význam pro ně měla také možnost rozhodovat o svém každodenním životě a zachovat si co nejvíce samostatnosti.
Sociální pracovnice Monika Vrňáková v červencovém rozhovoru pro portál ProPrarodiče připomněla, že spokojenost ve stáří souvisí se vztahy, aktivitou a možností rozhodovat o vlastním životě.
Z rozhovoru mimo jiné vyplynulo, že pro řadu lidí zůstává nejlepší vlastní byt, ve kterém strávili desítky let. Jiní však získají nové zázemí právě v domově. Je však třeba počítat s tím, že kvalita zařízení se liší.
