Do důchodu ještě letos zamíří čtyři slavní čeští herci: Patří mezi největší hvězdy své generace

Čtyři čeští herci letos dosáhnou důchodového věku. Ondřej Vetchý, Karel Roden, Vladimír Javorský a Lukáš Vaculík patří k nejvýraznějším tvářím své generace a mají za sebou desítky rolí, které si diváci pamatují z filmů, seriálů i divadla.

Pro většinu lidí je důchod jasná změna. Práce ustoupí stranou a den začne vypadat jinak. U herců to ale nemusí přijít ze dne na den. Dokud mají energii, role a chuť pracovat, zůstávají před kamerou nebo na jevišti.

Někdo kvůli penězům, někdo proto, že herectví k jeho životu patří příliš dlouho. Letos do důchodového věku vstoupí čtyři známé české tváře jedné silné generace.

Ondřej Vetchý se zapsal do filmu, divadla i televizní krimi

Ondřej Vetchý se dokázal prosadit ve filmu, televizi i divadle. Letos v listopadu dosáhne důchodového věku, jeho jméno ale dál zůstává spojené s rolemi, které znají různé generace diváků.

Ve filmu na sebe výrazně upozornil ve snímcích Kolja, Tmavomodrý svět, Báječná léta pod psa nebo Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka. Za poslední jmenovaný film získal Českého lva za vedlejší mužský herecký výkon. V posledních letech ho televizní diváci dobře znají také jako majora Tomáše Kozáka ze seriálu Případy 1. oddělení.

Dlouholetou část jeho práce tvoří divadlo. S Činoherním klubem je spojený od konce 80. let. Vetchého kariéra tak nestojí na jedné známé roli, ale na dlouhé řadě filmových, televizních i divadelních postav.

Vladimír Javorský má za sebou cestu přes divadlo, film i hudbu

Vladimír Javorský se nikdy nedržel jen jedné herecké polohy. Diváci ho znají z dramatických rolí, civilních postav i filmů, ve kterých dokázal zaujmout bez velkých gest. Důchodového věku dosáhne letos v listopadu, stejně jako Vetchý.

Po studiu herectví na JAMU začínal v brněnském divadle Husa na provázku. Později se spojil s Národním divadlem a dalšími scénami. Patří k hercům, kteří umějí na jevišti pracovat s tichem, napětím i drobným detailem.

Javorský má navíc blízko k hudbě. V jeho případě nejde jen o okrajovou část kariéry. Vystupuje také jako zpěvák a muzikant, pracuje s autorskými písněmi a propojuje hudbu s hereckým výrazem. I proto ho část publika nevnímá pouze jako herce z filmů a seriálů, ale jako širší tvůrčí osobnost.

Jeho práce připomíná hlavně dráhu, která se nevešla do jedné profese ani jedné známé role. Javorský prošel divadlem, filmem, televizí i hudbou a ve všech těchto oblastech zanechal výraznou stopu.

Karel Roden se zařadil mezi největší české herce a uspěl i v zahraničí

Karel Roden má v českém herectví zvláštní postavení. Doma patří mezi nejvýraznější herce své generace, zároveň se prosadil i v zahraničních filmech. Takových českých jmen není mnoho. Důchodového věku také dosáhne letos v listopadu.

Jeho kariéra zahrnuje desítky českých i zahraničních rolí. Doma ho diváci znají z filmů Hlídač č. 47, Masaryk, Lidice, Habermannův mlýn, Křižáček nebo Tancuj Matyldo. Za hlavní role ve filmech Hlídač č. 47 a Masaryk získal Českého lva.

Roden se výrazně prosadil také v zahraničí. Objevil se ve filmech Blade II, Hellboy, Bournův mýtus, Prázdniny pana Beana, RocknRolla nebo Sirotek. Do širšího mezinárodního povědomí se dostal hlavně rolí Grigorije Rasputina v komiksovém Hellboyovi a rolí Jurije Gretkova v Bournově mýtu.

Roden často hraje úsporně. Nepotřebuje velká slova ani přehnaná gesta. Sílu jeho rolí dělá výraz, pauza a napětí, které dokáže udržet i v obyčejné scéně.

Lukáš Vaculík zůstává pro mnoho lidí tváří filmů 80. a 90. let

Jako poslední z této čtveřice dosáhne důchodového věku Lukáš Vaculík, a to v prosinci. Pro velkou část diváků zůstává spojený hlavně s filmy, které se hrály v kinech a později se opakovaně vracely na televizní obrazovky.

Silně se zapsal rolí ve filmu Kamarád do deště, ve kterém vytvořil známou dvojici se Sagvanem Tofim. Diváci si ho pamatují také z Tankového praporu, Lásek mezi kapkami deště nebo filmu Oznamuje se láskám vašim. Dlouho nesl image slušného mladíka, který se k němu v 80. letech přilepil velmi pevně.

Později se Vaculík pravidelně objevoval i v televizních projektech a na divadle. Hrál v Městských divadlech pražských, Divadle Rokoko i Činoherním klubu. Jeho kariéra ukazuje, jak se herec může během let proměňovat společně s publikem, které s ním stárne.