Stížnosti hereček i dalších celebrit na důchod vyvolaly ostrou debatu. Převládl chladný verdikt
Když známé osobnosti promluvily o zklamání z důchodu a o tom, že bez další práce vycházejí jen obtížně, mezi čtenáři to vyvolalo rychlou a místy velmi tvrdou debatu. Z komentářů je patrné, že většina diskutujících nevidí hlavní problém v samotném systému, ale spíš v osobních rozhodnutích, výši odvodů a finanční přípravě na stáří.
Známé osobnosti v poslední době otevřeně mluvily o tom, že je výše důchodu zaskočila a bez další práce by vycházely jen obtížně. Promluvili o tom například Veronika Žilková, Jana Paulová, Halina Pawlowská, Jiří Krampol, Milan Drobný, Jana Nagyová nebo Václav Upír Krejčí.
V jejich výpovědích se opakovalo zklamání, pocit neodpovídající odměny i nutnost zůstat pracovně aktivní.
Soucit se v diskusi moc neobjevil
Pod článkem na portálu České důchody nepřevládl soucit, ale chladný odstup. Řada čtenářů dala najevo, že stížnosti známých jmen bere spíš jako důsledek vlastních rozhodnutí než jako systémovou křivdu.
„Jejich problém,“ shrnul stručně Jaroslav Kupa. Podobně to viděl i Václav Kopic: „A nejsou samy, takový je život.“ Ještě chladněji reagovala Eva Vlastníková: „Musí pracovat dál jako většina ostatních penzistů.“
Stejnou linku držela i Libuše Koppová. „V době slávy měli myslet na budoucnost,“ napsala. Marie Potůčková to posunula ještě přímočařeji: „Měli slávu i kariéru, ale státu nic neodváděli, že?“
A Mária Fafejtová přidala podobný soud: „Nechápu, čemu se diví. Snad vědí, kolik si platili na sociálním pojištění. A měli si z čeho našetřit.“
Čtenáři vraceli debatu k odvodům
Odvody a vlastní finanční rozhodnutí se v reakcích vracely nejčastěji. Nešlo ani tak o závist vůči známým jménům. Spíš o tvrdé připomenutí, že výše penze nevzniká ze slávy ani z popularity, ale z odpracovaných let a toho, co člověk do systému skutečně posílal. To ostatně odpovídá i vysvětlení ČSSZ.
Josef Dryml to napsal bez okolků: „Mě překvapuje jejich překvapení. Výpočet je celkem jasný.“ Věra Škvařilová byla podobně přísná: „Když si neplatili na sociální pojištění, co měli, tak ať si nestěžují. Z platu měli platit zdravotní a sociální pojištění a daň ze mzdy.“
Jaroslav Hrabáč připomněl i profesní režim části umělců: „Jednoduchá odpověď… po revoluci jsou z umělců OSVČ… a víc není co potřeba dodávat!“
Jitka Kroupová přidala i vlastní srovnání s běžným zaměstnaneckým životem: „Celých 45 let jsem s manželem odváděla až třetinu výplaty státu, nyní máme dobrý důchod. Kolik platili tito umělci?“ Na stejný motiv navázal Vladimír Čajka: „Celebrity, které radí celému státu, a přitom nejsou schopny pochopit, že výše důchodu se odvíjí od odpracovaných let a finanční částky odváděné na sociální pojištění.“
Převládl tvrdý soud, ne lítost
Část komentářů se stočila i k finanční gramotnosti a k tomu, zda si lidé s vysokými příjmy dokázali vytvořit rezervu. Pavel Bohuslav to vystihl slovy: „Jak přes kopírák, jeden umělec vedle druhého. To jim nikdo neřekl, že mají posílat větší částky na důchodové?“ Podobně reagovala i Vinklářová Anna: „Kromě textů by se měli učit i finanční gramotnosti. Bohémský život je nákladný, na důchodový nadstandard už jim chudákům prostě nezbylo.“
Ještě ostřeji to formulovala Martina Nováková: „Celebrity mají vily, byty v Dubaji nebo jinde u moře a stále pláčou, jak jsou na tom špatně. To je snad nějaký špatný vtip.“ Na stejnou notu navázal i Jaroslav Kubelka: „Měli dost velké honoráře, měli si našetřit. Za komunistů neplatili sociální pojištění, ale od té doby zhruba 35 let měli možnost si ho platit. Tak nyní nemusí plakat.“
Jana Rachůnková pak připomněla ještě jiný rozměr celé debaty: „Je jen zlomek důchodců, co mají důchod nad 20 tisíc. Ostatní mají důchody nižší. A všichni z nich musí vyžít, protože jim zdraví přivýdělek nedovolí.“ I z této reakce je vidět, proč byly komentáře tak chladné. Mnozí nečetli výroky celebrit jako příběh o nespravedlivém systému, ale jako stížnost lidí, kteří měli slávu, vysoké honoráře a možnosti, o jakých se běžným zaměstnancům ani nesnilo.
Proto v debatě nepřevládlo pochopení, ale tvrdý verdikt. Kdo si během aktivních let málo odváděl, málo spořil nebo spoléhal, že to nějak dopadne, ten dnes jen těžko získá soucit od lidí, kteří celý život platili pravidelně a žili mnohem skromněji.
