„Ukradla jsi mi peníze!“ Když senior začne obviňovat vlastní děti, může za tím být vážná nemoc
Podezřívání rodiny z krádeží nebo zatajování může souviset se strachem, poruchou paměti či léky. Náhlá změna chování může vyžadovat akutní vyšetření.
Sledovat v Google Zprávách
Maminka začne obviňovat dceru, že jí schovává dopisy. Dědeček je přesvědčený, že mu listonoška nepřinesla důchod, i když ho má uložený na svém místě. Vysvětlování nepomáhá a každá další návštěva v obou případech může skončit hádkou. Rodina může mít pocit, že se daný člověk mění k nepoznání.
„Pokud se člověk najednou změní, je vztahovačný, podezíravý, nebo je depresivní či agresivní, má bludy a halucinace, tak to ve starším věku po padesátce vždy znamená nějaké organické onemocnění. Není to jen běžné zapomínání nebo projev stárnutí,“ řekl neurolog Ladislav Pazdera pro Český rozhlas.
Když se ztracená věc promění v důkaz proti rodině
Člověk, který si nepamatuje, kam odložil peněženku nebo klíče, může začít hledat vysvětlení. Pokud se jeho paměť či úsudek zhoršují, nemusí si uvědomit, že si věc sám přemístil. Místo toho může dojít k závěru, že mu ji někdo vzal. Národní zdravotnický informační portál (NZIP) v materiálech o demenci popisuje, že změny úsudku mohou ovlivnit chování člověka a jeho pohled na vlastní situaci.
Podobně mohou vznikat i bludná přesvědčení, při nichž člověk věří něčemu, co neodpovídá skutečnosti. Což se může projevovat například kvůli demenci. „Člověk s demencí postupně ztrácí náhled na svou situaci a vytrácí se u něj zdravý úsudek. Sám sebe vnímá jinak a není si vědom omezení svých schopností. Mizí u něj i společenské návyky, které regulují lidské chování,“ upozorňuje Dementia I.O.V., z.ú., v článku pro NZIP.
Podrobněji se těmto projevům věnuje odborně zaměřený web Žijeme s demencí. Upozorňuje také na důležitou výjimku. Rodina nesmí automaticky předpokládat, že každé obvinění člověka s poruchou paměti je nepravdivé. Je potřeba zvážit i možnost skutečné krádeže, zanedbávání péče nebo jiného nevhodného zacházení.
Za podezíráním může být strach i ztráta jistoty
Ne každá změna chování znamená onemocnění mozku. Starší člověk může mít obavy, že přichází o samostatnost, nebo že nerozumí všem rodinným rozhodnutím a jedná se o něm bez jeho vědomí. Nejistotu může prohlubovat osamělost, zhoršený sluch či zrak. Ale i situace, v nichž se musí spoléhat na druhé. Pokud například příbuzní začnou bez vysvětlení přebírat jeho poštu, spravovat peníze nebo měnit domácí zvyklosti, může to v něm vyvolat pocit, že ztrácí kontrolu nad vlastním životem.
Náhlá změna může signalizovat akutní zdravotní problém
Zmatenost může souviset i s deliriem, akutním stavem, který ovlivňuje pozornost, vnímání a myšlení. Může ho vyvolat infekce, dehydratace a některé léky. Pavel Ševčík ve spolupráci s Marcelou Káňovou z KARIM FN Ostrava a LF Ostravské univerzity píší na webu Akutne.cz, že navodit delirium dokáže i kombinace léčiv. Podle britské Národní zdravotní služby NHS může být náhlá zmatenost také příznakem cévní mozkové příhody, následkem úrazu hlavy nebo jiného vážného onemocnění.
Pokud se senior začne znenadání chovat nezvykle, je zmatený, neorientuje se, nesrozumitelně mluví nebo má jiné nové výrazné potíže, měl by příbuzný volat službu 155. V případě pozvolného, opakujícího se stavu je dobré zajít k praktickému lékaři. Ten lépe posoudí stav a případně seniora přepošle k psychologovi, geriatrovi nebo neurologovi. Dementia I.O.V., z.ú. v článku pro NZIP zdůrazňuje, že je potřeba vyloučit i jiné potíže. A to včetně vedlejších účinků léků, deprese, mozkového nádoru nebo nedostatku vitamínů.
Hádka danou situaci nevyřeší, ale zhorší
Když senior obviní vlastní dítě z krádeže, přirozenou reakcí bývá okamžitá obrana. Příbuzný začne vysvětlovat, dokazovat svou nevinu a připomínat, kolik toho pro rodiče dělá. Pokud ale senior nedokáže své přesvědčení změnit, další argumenty zvýší napětí. Americká Alzheimerova asociace upozorňuje, že člověk s Alzheimerem může podezírat okolí z krádeže.
„K těmto nepravdivým přesvědčením může přispívat zmatenost a ztráta paměti – například neschopnost zapamatovat si určité osoby nebo předměty. Osoba s Alzheimerovou chorobou se může domnívat, že jí člen rodiny krade majetek nebo že ji sleduje policie,“ varuje Alz.org. Proto zároveň radí, že se ošetřující osoba nemá urazit. Ale pochopit, že pacient za své chování nemůže.
V praxi může pomoci klidná, krátká odpověď. Místo věty „To si vymýšlíš, vždyť jsem ti nic nevzal,“ lze zkusit: „Vidím, že tě to trápí. Pojďme se spolu podívat, kde peněženka může být.“ Taková reakce nikoho neobviňuje. Ani se nesnaží zesměšnit seniora. Pokud se danou věc nedaří najít, je dobré odvést pozor na něco jiného.
