„Už byste měl uvolnit místo mladším.“ Jen kvůli důchodovému věku vás ale zaměstnavatel propustit nemůže
Důchodový věk se blíží a s ním mohou přijít i otázky v práci. Někdy se šéf začne zajímat o termín odchodu nebo už řeší, kdo převezme agendu. Jenže představy zaměstnavatele a samotného zaměstnance se nemusí vždy potkat.
Sledovat v Google Zprávách
Někdo má odchod do důchodu naplánovaný dlouho dopředu. Jiný se cítí dobře, práce mu vyhovuje a nevidí důvod končit. Nepříjemné to začne být ve chvíli, kdy zaměstnavatel bere odchod jako hotovou věc. Třeba už hledá náhradu nebo zaměstnanci naznačuje, že by měl své místo brzy uvolnit.
Do důchodu vás šéf poslat nemůže
Dosažení důchodového věku neznamená, že člověk musí v práci skončit. Kdo chce pokračovat, může dál normálně pracovat. Není potřeba uzavírat novou smlouvu ani měnit tu stávající.
Člověk může zároveň pobírat starobní důchod a dál chodit do zaměstnání. Ani v takovém případě ale neplatí, že ho může šéf jednoduše propustit kvůli věku. K výpovědi musí mít některý z důvodů, které připouští zákon.
Ty jsou vyjmenované v § 52 zákoníku práce. Patří mezi ně například nadbytečnost, zrušení zaměstnavatele nebo jeho části či některé zdravotní důvody. Samotné dosažení důchodového věku mezi nimi není.
Jestli firma opravdu ruší pracovní místo, může výpověď dostat i člověk, který už důchod pobírá. Rozhodující je ale důvod výpovědi. Nestačí, že zaměstnanec dosáhl věku, ve kterém už může odejít do penze.
Když přistane na stole dohoda
Často nemusí přijít přímo výpověď. Zaměstnavatel může navrhnout, aby pracovní poměr skončil dohodou.
Tady se vyplatí zpozornět hlavně proto, že podpis není povinnost. Pokud se člověku odcházet nechce, nemusí dohodu podepsat. Bez souhlasu obou stran dohoda nevznikne. Není proto potřeba rozhodovat se ve chvíli, kdy dokument leží před člověkem na stole a nadřízený čeká na podpis. Mnohem rozumnější je přečíst si, co v něm skutečně stojí.
Pokud za odchodem stojí organizační změna nebo nadbytečnost, může vzniknout nárok na odstupné. U člověka, který u firmy pracoval alespoň dva roky, činí zákonné minimum trojnásobek průměrného výdělku.
Tlak na odchod kvůli věku může být diskriminace
Horší jsou situace, které nejsou tak přímočaré. Nikdo výpověď nepřinese, ale zaměstnanec začne slýchat poznámky o tom, že by měl dát prostor mladším. Přestane se s ním počítat do budoucna nebo dostává najevo, že jeho věk je najednou problém. Tady už může vstupovat do hry zákaz diskriminace.
Státní úřad inspekce práce uvádí věk mezi důvody, kvůli kterým nesmí zaměstnavatel člověka znevýhodňovat. Platí to při přijímání do práce i během zaměstnání. Pokud má někdo pocit, že se ho firma snaží zbavit právě kvůli věku, může se obrátit na oblastní inspektorát práce. Ochrany se lze domáhat také u soudu.
Pracovat po šedesátce není nic zvláštního
Ani čísla už příliš nepodporují představu, že s důchodovým věkem lidé automaticky mizí z práce. Podle Českého statistického úřadu přibylo ve čtvrtém čtvrtletí roku 2025 meziročně 79,5 tisíce pracujících ve věku 60 let a více. Jejich počet vzrostl o 14,2 procenta.
Velká část starších pracujících už přitom důchod pobírá. Mezi pracujícími nad 65 let tvořili v roce 2024 lidé v řádném starobním důchodu 88,7 procenta. Dalších 7,7 procenta ještě o důchod nepožádalo.
Od roku 2025 mají pracující starobní důchodci navíc při splnění podmínek slevu na sociálním pojištění ve výši 6,5 procenta z vyměřovacího základu.
S neplatnou výpovědí není dobré čekat
Pokud zaměstnanec dostane výpověď a myslí si, že pro ni zaměstnavatel neměl zákonný důvod, neměl by s řešením otálet. Chce-li dál pracovat, měl by firmě písemně oznámit, že trvá na dalším zaměstnávání.
Krátká je i lhůta pro podání žaloby. Neplatnost skončení pracovního poměru lze u soudu napadnout nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, uvádí § 72 zákoníku práce.
To, že se blíží důchod, tedy může být důvodem k rozhovoru o dalších plánech. Nemělo by se z něj ale automaticky stát datum, ke kterému člověk musí opustit práci.
