Vztahový kouč odhalil příčiny, proč se tolik párů po odchodu do důchodu rozchází

Odchod do důchodu bývá spojený s představou klidnějšího života. Člověk už nemusí ráno vstávat do práce, má více času na sebe, partnera, cestování nebo vnoučata. Jenže právě množství volného času může některým párům ukázat spíš problémy, které předtím nebyly tolik vidět, a vlivem toho se vztah může začít kazit.

Najednou spolu nejsou jen večer a o víkendech. Tráví spolu prakticky celý den a nemají už tolik povinností, za které by se dalo jednoduše schovat. Co všechno může taková změna se vztahem udělat a jak si v důchodu zachovat blízkost i vlastní prostor? Na to jsme se zeptali osobního kouče Aleše Kaliny. 

Důchod problémy ve vztahu nevytvoří, jen je může odhalit

Podle osobního kouče není samotný odchod do důchodu příčinou partnerských problémů, spíš odstraní každodenní kulisy, které je dosud pomáhaly zakrývat.

„Odchod do důchodu žádné problémy nevyrábí. Jen odkryje ty, které tam třicet let byly,“ říká Aleš Kalina.  Přirovnává dlouholetý vztah k rybníku. Práce, děti, hypotéka, stavba domu, chata nebo pomoc stárnoucím rodičům podle něj postupně naplní člověku život natolik, že na vztahové problémy často nezbývá prostor.

„A všechno, co se ve vztahu nevyřešilo, kleslo na dno, kde to nebylo vidět. Bylo pohodlné nemít na to čas. V důchodu voda odteče. Najednou jsou ti dva spolu čtyřiadvacet hodin denně, nemají co odbavovat, a na dně se ukáže, co tam za ta léta nateklo. Bahno. Ne nové – to staré, dlouho zatlačované,“ podotýká Kalina.

Rázem začnou vadit i věci, které se dříve přehlížely

Co se potom mezi partnery objeví? Někdy jde o zdánlivé maličkosti typu, kdo uklízí, kdo nakupuje, kdo má poslední slovo nebo kdo druhému neustále skáče do řeči.

Jak Kalina říká, při dlouhodobé práci s páry se podobné situace opakují. „Co konkrétně vyplave, je po dvaceti letech práce s páry vždy stejné. Zaprvé prkotiny: kdo co dělá v domácnosti, kdo koho třicet let přerušuje, kdo se s čím nikdy nesmířil, ale mlčel, protože ráno se vstávalo do práce,“ upřesňuje.

Právě absence pracovního režimu může dát prostor konfliktům, které byly dlouho odkládané. Dříve stačilo ráno odejít do zaměstnání, večer se postarat o děti a řešit další povinnosti. V důchodu už ale podobný únik nemusí existovat.

A někdy se ukáže ještě zásadnější věc. Co vlastně dva lidi drží pohromadě, když odpadnou společné povinnosti.

Když děti odejdou a dům je hotový

Problém může být také v tom, že se společný život dlouhé roky točil především kolem rodiny a praktických záležitostí.

„Spokojený vztah drží na čtyřech pilířích: ti dva si voní, mají aspoň jeden společný důležitý zájem, jsou z devadesáti procent kamarádi a snesou se s lidmi toho druhého,“ vysvětluje osobní kouč Kalina. Poslední roky před důchodem přitom mohou být pro partnerský vztah zrádné. Děti dospějí, odejdou z domu a velké životní projekty jsou hotové.

„U spousty párů byl jediným společným zájmem dům a jediným tématem děti. Děti odešly, dům je hotový. A dva lidé u jednoho stolu zjišťují, že si kromě organizace života nemají co říct. To není problém důchodu. To je problém, který důchod jen přestal schovávat,“ podotýká kouč.

Co dělat, když najednou není kam utéct

Řešením podle kouče není okamžitě zaplnit volný čas dalšími aktivitami. Pokud mezi partnery dlouhodobě něco nefunguje, může být lákavé pustit se do další rekonstrukce, začít intenzivně hlídat vnoučata nebo si najít jiné povinnosti. Tím se ale původní problém pouze odloží.

Kde tedy začít? „Nejdřív tím, co většina párů udělat nechce: pustit se do toho, co vyplavalo. Ne to znovu zatlačit – novou stavbou, hlídáním vnoučat, druhou chatou. To je jen další voda a bahno pod ní zůstane,“ doporučuje Kalina.

Místo toho doporučuje otevřít témata, která se roky odkládala. „Sednout si a pojmenovat, co komu třicet let vadí a proč o tom nikdy nemluvili. Bude to nepříjemné. Ale je to poprvé za třicet let, kdy na vztah mají dva lidé opravdu čas, a byla by škoda ten čas utopit v dalších povinnostech,“ radí kouč.

Vztah potřebuje údržbu i po letech

Ani dobře fungující vztah podle něj není něco, co se jednou nastaví a potom už není potřeba se o něj starat. „Vztah je jako auto – potřebuje pravidelnou technickou kontrolu, a kdo ji třicet let nedělal, nemůže se divit, že se mu to na první delší cestě rozsype,“ přirovnává Kalina.

Taková „kontrola“ podle něj nemusí znamenat žádné složité rituály, podstatné je nenechávat problémy celé roky ležet. „Ta údržba není nic složitého: prkotiny se řeší hned, ne za pět let; jednou za čas se oba podívají, jak na tom ty čtyři pilíře jsou; a když některý nedrží, řekne se to nahlas, místo aby se to přešlo,“ říká Kalina.

Důchod může být podle něj vhodnou chvílí takovou kontrolu vztahu udělat. Najednou na ni totiž není potřeba hledat čas mezi prací, dětmi a dalšími povinnostmi.

Každý by měl mít něco svého

Ani společně strávený důchod ale neznamená, že by partneři měli dělat všechno společně. Vlastní aktivity a čas bez partnera mohou být důležité, samy o sobě ale vztah nezachrání.

„Rád bych řekl, že stačí, aby měl každý svůj koníček, ale to by bylo zábradlí na domě bez základů. Vlastní prostor funguje jen tam, kde drží přátelství. Kde přátelství nedrží, tam se z ‚vlastního prostoru‘ stane rozchod na splátky: dva lidé v jednom bytě, kteří se jen míjejí,“ popisuje Kalina.

Podle něj je důležité mít nejen své vlastní zájmy, ale také alespoň jeden společný, kdy se ráno každý z nich rozejde za svým a večer si jako kamarádi mají co vyprávět.

Ani v pětašedesáti nemusí být na změnu pozdě

Odchod do důchodu tak nemusí znamenat začátek partnerské krize. Pro některé páry může být naopak první skutečnou příležitostí zjistit, jak na tom jejich vztah je.

Kalina odmítá představu, že by po šedesátce už bylo pozdě něco měnit. „Nejsem zastáncem toho říkat lidem, že v pětašedesáti je na všechno pozdě. Není. Pár, který se do toho bahna pustí, má před sebou často nejlepších dvacet let vztahu, protože poprvé není na prvním místě někdo jiný,“ vysvětluje.

Pokud se manželé rozhodnou řešit věci, které dlouho odkládali, mohou podle něj získat něco, na co předtím kvůli všem povinnostem nebyl čas. Někdy ovšem důchod odkryje i mnohem tvrdší zjištění. Že vztah už dlouhou dobu nefungoval a držely ho pohromadě hlavně děti, práce, hypotéka a další povinnosti.

„Pár, který zjistí, že pod vodou nic nebylo – že tam nikdy nebylo přátelství ani přitažlivost, jen společné povinnosti – se to dozví také. Je to tvrdé. Ale lepší je to vědět v pětašedesáti než nikdy,“ uzavírá Kalina.

A právě v tom může být odchod do důchodu paradoxně užitečný. Člověku vezme některé povinnosti a výmluvy, za které se mohl roky schovávat. Najednou je více času. Otázkou už jen je, co s ním dva lidé společně udělají.