Důchod prověří i dlouhé manželství: Jak být spolu celý den a nezačít si lézt na nervy
Představa dvou stařečků, kteří spolu sedí na zápraží, drží se kolem ramen a pozorují vnoučata, je často realitě na míle vzdálená. Po odchodu do důchodu spolu dlouholeté páry najednou tráví mnohem více času, než byli zvyklí. Jak zařídit, aby se z vaší domácnosti nestalo bitevní pole a nemuseli jste podzim života trávit u rozvodového právníka?
Sledovat v Google Zprávách
Po odchodu do důchodu se párům někdy může změnit vztah rychleji, než čekaly. Protože zpravidla odpadá pravidelné chození do práce, společného času je najednou tolik, že se manželé někdy znovu učí, jak vedle sebe fungovat. Před důchodem měl každý z nich kromě partnerského vztahu také pracovní život, potkával se s kolegy a trávil čas mimo domov.
Toto rozptýlení ale nyní odpadá, a tak věnujeme mnohem více pozornosti člověku, vedle kterého roky žijeme. V takové situaci se někdy může stát, že si na něm najednou začneme všímat maličkostí, které nás rozčilují a které jsme dosud přehlíželi.
Najednou je potřeba domluvit se i na věcech, které jste dříve nijak zvlášť nerozebírali – kdo bude vařit, kdy se bude uklízet, kdo rozhodne o větším nákupu. To vše dokáže vyvolat hádky, které většinou nebývají vážné. Často se jedná o střet dvou lidí, kteří se snaží nastavit hranice a učí se spolu žít v nové životní etapě.
Ne vždy je proto velké množství společně stráveného času přínosem pro vztah. Důležitý je spíše způsob, jak spolu svůj čas trávíte, zda se vzájemně respektujete a poskytujete druhému dostatek prostoru.
„Důchod je fenoménem dvacátého století. Nikdy dříve lidé netrávili tak dlouhý čas v penzi a mnohé páry na ni nejsou připraveny,“ uvádí psychiatrička Tamara Tošnerová pro i60.cz.
Po desítkách let spolu najednou není kam utéct
Ne všechna manželství trvají tak dlouho, aby se pár společně dopracoval až k důchodu. Mnohá z nich ale nástrahy života ustojí. Manželé si postupně budují důvěru, přátele, kariéru a během toho tráví nějaký čas také odděleně. Po odchodu do důchodu však nastává extrémní změna, po které jsou dva lidé prakticky neustále spolu. Najednou vidí, jak je druhý „nedokonalý“. Začne to komentováním toho, jak druhý uklízí, vaří nebo ukládá věci. Někomu zase začne vadit, že partner více sleduje televizi, plánuje každou minutu a nechává se neustále obsluhovat. Právě tyto zdánlivě nevinné opakující se situace postupně vytváří napětí.
Dr. Ellie Lisatsa se specializací na budování silnějších vztahů na webu Gottman.com popisuje čtyři komunikační vzorce, které dlouhodobě poškozují jakýkoli vztah. Patří mezi ně pohrdavé poznámky, neustálá obrana nebo odmítání řešit problém. Neznamená to však, že by se partneři neměli nikdy hádat. Jde však o to, aby po každém konfliktu uměli najít cestu zpět k běžnému rozhovoru.
Největší hádky vznikají kvůli věcem, které se dříve odsouvaly
Když oba partneři chodili do práce, musely se domácí otázky řešit za pochodu a někdy nezbylo, než některé z nich hodit za hlavu. V důchodu ale mnohé z nich opět vyplavou na povrch. Typickým příkladem je rozdělení povinností. Jeden z partnerů očekává, že ten, kdo se více staral o domácnost, ji v penzi převezme rovnou celou. Druhý naopak může mít pocit, že ani v důchodu se role nezmění.
Podobně citlivým tématem bývají peníze. Starobní důchod umí pěkně zatočit s příjmy a rodinný rozpočet tak musí projít velkou změnou. Stejně tak se partneři musí domluvit na tom, za co je rozumné utrácet. Místo obecných výčitek je proto lepší rozdělit si konkrétní věci:
- Kdo bude řešit pravidelné nákupy
- Kdo se postará o domácnost
- Jaké výdaje bude každý rozhodovat sám
- Co budou partneři plánovat společně
Čím méně nevyřčených očekávání mezi lidmi zůstane, tím méně prostoru zůstává pro drobné i větší konflikty.
Společný program vztah nezachrání, pokud každý ztratí svůj vlastní život
Jednou z častých chyb v důchodu je představa, že šťastný pár musí dělat všechno společně. Ve skutečnosti může ale přílišná závislost na druhém člověku vytvářet tlak. Každý partner potřebuje mít něco vlastního. Může jít o pravidelný sport, setkávání s přáteli, práci na zahradě, cestování, dobrovolnictví nebo vzdělávání.
Člověk, který má vlastní zájmy, nepřichází do vztahu pouze s požadavky na druhého. Přináší také nové zkušenosti a témata k rozhovoru.
Mlčení nic nevyřeší
Po letech společného života mají páry často vytvořené vlastní způsoby, jak zvládají neshody. Někomu pomůže dát si chvíli pauzu. Jiný potřebuje problém probrat okamžitě. Ideální je najít kompromis, který bude vyhovovat oběma. Dlouhodobé mlčení ale většinou nevede k ničemu dobrému, protože se konflikt pouze odsouvá. Neřešené drobnosti se rády hromadí a z jedné malé neshody se rázem může stát naprosto existenciální spor.
Důležité je také způsob, jakým daný rozhovor začnete. Útok na druhého vyvolá jen stáhnutí partnera do sebe.
Místo věty: „Ty mi nikdy nepomůžeš.“ Zkuste: „Vadí mi, že většinu domácích povinností řeším sama. Žijeme tu společně a bylo by dobré se podle toho zařídit.“
Neexistuje kouzelná věta, která by spravila všechny neshody. Důležité je ale to, jak potenciálně konfliktní téma podáte a na vaší schopnosti zvládat silné emoce.
