„Kdy mají prarodiče hlídat, když musí chodit do práce?“ Hlídání vnoučat rozděluje rodiny
Babička s dědou už dnes často nejsou lidé, kteří mají celé dny volné. Mnozí ještě chodí do práce, starají se o vlastní rodiče, řeší zdraví a teprve potom hledají čas na vnoučata. Hlídání v rodinách proto někdy vyústí ve zklamání z obou stran.
Sledovat v Google Zprávách
Napětí mezi mladými rodiči a prarodiči vzniká kvůli rozdílným očekáváním. Mladí si pamatují prázdniny u babičky nebo vyzvedávání ze školy. Dnešní prarodiče ale mnohdy pracují déle než dřív a pravidelné hlídání už pro ně není samozřejmostí. Podle citovaného průzkumu si více než polovina prarodičů myslí, že hlídání a vyzvedávání patří k jejich roli, pravidelně to ale dělá 44 procent.
Babičky by hlídaly, ale chodí do práce
V diskuzi pod tímto článkem na portálu České důchody se často opakovalo, že prarodiče vnoučata neodmítají. Mnozí by rádi pomohli, jenže po práci už nemají čas ani sílu.
„Mladí rodiče mají ještě své rodiče pracující, a tudíž nemají čas a sílu se po práci ještě starat o vnoučata,“ napsal Jaroslav Doffek.
Michaela Čepeláková to shrnula krátce: „Babičky by i hlídaly, ale musí chodit do práce.“
„Kdy mají hlídat prarodiče, když musí chodit do práce?“ ptala se Ivana Truneckova.
Podobně to vidí Ilona Šímová: „Pokud prarodiče musí chodit do práce, malých vnoučat si moc neužijí a ti velcí zase o kontrolu příliš nestojí.“
Tady se ukazuje hlavní změna. Dřív byla řada babiček v důchodu dřív, zatímco dnes mnoho lidí kolem šedesátky pořád pracuje. Pokud skončí odpoledne v zaměstnání, těžko mohou každý den vyzvedávat děti, vařit, jezdit na kroužky a ještě zvládat vlastní domácnost.
Důchod přichází později než vnoučata
Část čtenářů upozorňuje na posun věku odchodu do důchodu. Prarodiče se mnohdy dočkají vnoučat ve chvíli, kdy sami ještě pracují naplno. Když už pak mají více času, děti jsou větší a pomoc nepotřebují stejně jako dřív.
Daniela Ledbová připomněla rozdíl mezi generacemi: „Jejich babičky byly v důchodu v 55 letech, dnešní o 10 let později. Kdy tedy mají hlídat?“
Osobní zkušenost popsala Jaroslava Kolářová: „Těšila jsem se na hlídání vnoučat. Posunem mé hranice odchodu do důchodu a zdravotními potížemi už mě velká vnoučata nepotřebují. Spíše za chvíli já budu potřebovat je.“
Liduš Ka popsala, co všechno by chtěla zvládat, ale čas jí chybí: „Za sebe můžu říci, že největší problém vidím v posunutí doby odchodu do důchodu. Nějak neumím skloubit pracovní povinnosti s dobou, kterou bych se chtěla věnovat vnoučátkům.“ Zmínila vyzvedávání ze školy, kroužky, prázdniny, pečení buchet, vaření marmelády i pomoc při nemoci. Do toho podle ní přichází ještě péče o vlastní, často nemocné rodiče.
Taková situace je pro mnoho rodin hodně těžká. Mladí rodiče potřebují pomoc ve chvíli, kdy jsou děti malé. Prarodiče se ale pohybují mezi prací, vnoučaty a stárnoucími rodiči. Místo jedné role jich mají několik najednou.
Hlídání nemůže být povinnost
Další část komentářů mířila k tomu, jak se o hlídání v rodinách mluví. Někteří lidé upozorňují, že pomoc prarodičů má být vítaná, ale nemá se brát jako automatická služba.
Jitka Chudobová Filípková napsala: „Tak hlavně rodiče jsou od toho, aby se starali. Takže ještě před pořízením dítěte je dobré se nad tím vším, organizací času a tak dále, dobře zamyslet. Hlídání od prarodičů musí být bráno jako příležitostný bonus, nikoliv automatická povinnost ze strany prarodičů. I oni mají stále svůj život, koníčky a tak dále.“
Tato slova mohou znít tvrdě, ale vystihují častý problém. Prarodiče chtějí být součástí života vnoučat. Nechtějí ale mít pocit, že už nerozhodují o svém čase. Mezi prosbou o pomoc a očekáváním, že babička s dědou musí nastoupit pokaždé, když rodiče potřebují, je rozdíl.
Rodiny narážejí i na rozdílnou výchovu
Hlídání není složité pouze časově. V rodinách se mnohdy liší i představa o výchově. Starší generace může mít jiná pravidla než mladí rodiče. To pak vytváří další napětí.
„Ono to není jen o únavě prarodičů, ale o způsobu výchovy,“ uvedla Daniela Klečková. Podle ní je pro starší generaci těžké přijmout styl, ve kterém dítě může téměř všechno a dospělý mu nemá nic říct.
„Vnoučata, která mají plno energie, mohou opravdu někdy babičku a dědu vysát,“ doplnila.
To je další důvod, proč se hlídání nedá zjednodušit na ochotu nebo neochotu. Prarodič může dítě milovat, těšit se na něj a stejně po celém dni zjistit, že už fyzicky nestačí. Psycholožka Eva Klímová v článku připomíná, že láska a kapacita nejsou totéž.
Prarodiči se lidé stávají později
Magdalena Popelarova upozornila ještě na jednu změnu. Děti se dnes rodí později, a tím se posouvá i věk prarodičů.
„Zapomíná se často na to, že dnes si děti pořizují čím dál tím starší rodiče. Tudíž i prarodiče se jimi stávají příliš pozdě,“ napsala.
Podle ní je to jeden z důvodů, proč už nemají stejnou kondici jako prarodiče dnešních rodičů. A právě tady se potkávají dvě očekávání. Mladí rodiče si pamatují, že jejich babička zvládala prázdniny, obědy i výlety. Jenže tehdejší babička mohla být mladší, doma a zdravotně silnější.
Pomoc ano, ale podle možností
Z komentářů je vidět, že většina prarodičů vnoučata neodmítá. Spíš chtějí, aby se mluvilo i o jejich životě. O práci, únavě, zdraví, vlastních rodičích a také o tom, že mají právo na volný čas.
Mladí rodiče zase nechtějí prarodiče zneužívat. Potřebují ale občas vydechnout, pracovat nebo vyřešit nemoc dítěte. A když každá strana čeká něco jiného, snadno vznikne pocit křivdy.
