Mají peníze, ale radost odkládají. Důchodci často neumějí utrácet sami za sebe

Byli zvyklí dávat peníze stranou, pomáhat dětem a dobře si rozmyslet každou větší útratu. V důchodu pak někteří šetří i ve chvíli, kdy by si kvalitnější věc bez problémů dovolit mohli. Nezřídka si tak odpírají i útratu, která by mohla mít vliv na lepší kvalitu jejich života či zdraví.

U části dnešních seniorů není hlavním problémem nedostatek peněz, ale zvyk zacházet s nimi co nejopatrněji. Nový telefon se odkládá, dokud starý úplně nepřestane fungovat, kabát se nosí desítky sezón a elektrokolo působí jako zbytečný luxus. Květnový průzkum pro UNIQA například ukázal, že v českých rodinách nejčastěji půjčují rodiče svým dospělým dětem, typicky na bydlení. Rodině podle něj půjčila necelá polovina Čechů.

Opatrnost má ale svou logiku. Člověk v penzi už zpravidla nemá stejnou možnost zvýšit si příjem jako během pracovního života a musí počítat s nečekanými výdaji. Rozumná finanční rezerva je proto důležitá. Nemusí však znamenat, že každá větší útrata je automaticky rozhazováním.

Průměrný starobní důchod v Česku dosahoval na konci letošního června 21 803 korun měsíčně. Průměrný důchod mužů ale překročil 23 tisíc.

Existuje přitom množina seniorů s vlastním bydlením, úsporami a relativně nízkými pravidelnými náklady. Právě u nich může skutečně dávat smysl položit si otázku, zda si neodpírají víc, než je skutečně potřeba.

Když dražší věc není zbytečný luxus

Rozhodující je hlavně to, co nákup člověku přinese. Telefon za vyšší cenu může mít větší displej, kvalitnější fotoaparát nebo jednodušší ovládání. Pro seniora, který přes mobil komunikuje s rodinou, vyhledává spojení, používá bankovnictví nebo fotografuje, nejde jen o další elektroniku, nýbrž o pomůcku usnadňující jeho každodenní fungování.

Podobně lze přemýšlet o elektrokole. Pořizovací cena bývá vysoká, dobře vybraný stroj ale umožní jezdit i člověku, který už nezvládá kopce nebo delší trasy na běžném kole. Motor pouze pomáhá při šlapání, a právě díky asistenci mohou lidé jezdit déle, častěji a zvládat trasy, na které by si jinak netroufli. Někdo při takové koupi vidí náklad desítek tisíc korun, jiný možnost, jak ve stáří zůstat aktivní a těšit se z pohybu a poznávání nových míst.

Stejná logika platí například u kvalitní matrace, brýlí, kvalitního oblečení, domácího vybavení nebo dovolené. Nejde o to začít bez rozmyslu utrácet. Smyslem je odlišit věc, která pouze stojí peníze, od té, která bude několik let sloužit, zjednoduší běžný den nebo člověku umožní pokračovat v aktivitách, kterých se kvůli věku začal vzdávat.

Peníze mají sloužit i tomu, kdo je vydělal

Změna přístupu je patrná také u cestování. Přibývá seniorů, kteří mají dostatek času i úspor a jsou ochotni utratit více za pohodlí nebo cestu, kterou si dlouho přáli. Často přitom nechtějí další roky čekat a raději vyrážejí ve chvíli, kdy jim to zdravotní stav ještě umožňuje.

Nemusí jít o dovolenou za statisíce. Pro jednoho bude větší radostí nový kávovar, pro jiného kvalitní zimní bunda, zahradní technika nebo telefon, který nebude každou chvíli hlásit plnou paměť. Podstatné je, aby nákup odpovídal možnostem domácnosti a neohrozil rezervu na běžné ani nečekané výdaje.

Průzkum STEM/MARK, který probíhal letos v květnu, navíc ukázal, že lidé kolem šedesátky a starší jsou ohledně finanční situace své domácnosti relativně klidnější než věková skupina 30 až 44 let. Polovinu Čechů znepokojuje jejich finanční situace, tvrdí průzkum. Neznamená to, že se nákladů nemusí obávat žádný důchodce. Připomíná to ale, že vyšší věk automaticky neznamená neustále hrozící finanční nouzi.