Ani vyšší důchody část seniorů nepřesvědčily. Pořád se bojí utrácet

Důchody v Česku výrazně vzrostly a část seniorů už na tom finančně není tak špatně jako dřív. Přesto mnozí dál šetří na všem, protože o jejich útratách nerozhoduje jen výše penze, ale také strach z budoucnosti, zvyk a potřeba mít rezervu pro horší časy.

Část seniorů si dál drží peníze stranou, i když jejich důchod už dávno není tak nízký jako dřív. O útratách totiž často nerozhoduje jen příjem, ale i strach, zvyk a nejistota.

Průměrná starobní penze je dnes na historickém maximu. Od ledna 2026 činí 21 839 korun měsíčně. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že za posledních deset let rostly důchody zhruba o 18 % rychleji než ceny.

Vláda navíc slibuje další věkové valorizace pro seniory od 80 let.

Penze vyrostly, opatrnost zůstala

Čísla ukazují, že penzisté už dávno netvoří skupinu, kterou by šlo popsat jednou větou. ČSÚ uvádí, že domácnosti důchodců měly v roce 2023 průměrný čistý příjem 257,9 tisíce korun na osobu za rok. To bylo více než u úplných rodin s dětmi.

A zatímco jiné skupiny domácností v roce 2023 po započtení inflace reálně zchudly, domácnosti důchodců jako jediné vykázaly reálný růst příjmů, a to o 3,9 %.

To ale neznamená, že má každý senior pocit bezpečí. I novější data ČSÚ ukazují, že část starších lidí zůstává zranitelná. U domácností tvořených jedním člověkem starším 65 let kleslo ohrožení příjmovou chudobou mezi roky 2023 a 2024 z více než třetiny na necelých 19 %. Je to výrazné zlepšení, ale pořád nejde o malé číslo.

Opatrnost proto nebývá jen zvyk. U části seniorů má reálný základ.

Strach mnohdy nevychází z penze

Mnoho seniorů neutrácí podle toho, co mají tento měsíc na účtu. Utrácí podle toho, čeho se bojí. Myslí na budoucí léky, opravy v bytě, pomoc v domácnosti nebo pobytové služby. Kdo žije sám, mívá tuto brzdu ještě silnější. Peníze pro něj nepředstavují pohodlí, ale pojistku pro chvíli, kdy přijdou horší roky.

Roli hraje i zkušenost z posledních let. Inflace v roce 2023 dosáhla 10,7 %. V roce 2025 už klesla na 2,5 %, ale paměť domácností se tak rychle nemaže. Kdo dva roky sledoval rychlé zdražování, snadno si zvykne na obranný režim. Pak šetří dál, i když už mu tabulka příjmů říká něco příznivějšího.

Hotovost doma dává pocit kontroly

Část seniorů si spoření pořád spojuje hlavně s hotovostí. Peníze chtějí mít doma, v obálce, v šuplíku nebo pod polštářem. Dává jim to pocit jistoty a kontroly. Svoji roli v tom hraje i to, že řada starších lidí stále nevyužívá bankovní služby tak samozřejmě jako mladší generace.

Podle dat ČSÚ v roce 2025 používalo internet 59,8 % seniorů, ale internetové bankovnictví jen 40,3 %.

Jenže peníze v obálce nebo doma ve skříni nevydělávají nic. Naopak ztrácejí kupní sílu. Při průměrné inflaci 2,5 % ztratil loni balík 100 tisíc korun v hotovosti zhruba 2 500 korun své hodnoty.

Nejde o katastrofu během jednoho měsíce. V delším čase už to ale znát je. A čím déle člověk odkládá peníze bez úroku a bez užitku, tím víc si ukrajuje sám ze své rezervy.

Kdy šetření přestává dávat smysl

Rozumná rezerva dává ve stáří smysl. Problém začíná ve chvíli, kdy senior neutrácí ani na věci, které by mu zlepšily běžný život. Odloží lepší brýle, návštěvu zubaře, pomoc s úklidem, kvalitnější jídlo, opravu spotřebiče nebo cestu za rodinou. Ne proto, že by na to vyloženě neměl, ale protože si stále říká, že teď ještě ne.

Tento způsob uvažování bývá silný hlavně u lidí, kteří celý život stavěli vlastní potřeby až na druhé místo. Nejdřív děti, potom domácnost, potom nějaká jistota na stáří. Jenže stáří už mezitím přišlo a zvyk neutratit ani korunu navíc zůstal.

Část seniorů si tak odpírá i malé věci, které by jim mohly život zpříjemnit hned. Peníze mezitím leží stranou bez užitku. Místo aby sloužily člověku, člověk začne sloužit jim. A to je chvíle, kdy už šetření přestává být rozumné.