K důchodu nevede jen cesta přes 35 let pojištění: Zákon zná i výrazně kratší varianty

Pro řádný starobní důchod je standardně potřeba 35 let důchodového pojištění. Pokud tuto podmínku nesplníte, nárok ale ani tak nemusí být ztracen.

Starší žena v práci.
i
Foto: Shutterstock
Starší žena v práci.

Při dosažení důchodového věku může stačit 30 let bez náhradních dob, ve vyšším věku pak 20 let včetně náhradních dob nebo 15 let bez nich. Rozhodující přitom není pouze počet let strávených v zaměstnání.

Zákon sleduje dobu důchodového pojištění, do které může patřit zaměstnání, podnikání, dobrovolné důchodové pojištění i vybrané náhradní doby. Výraz „odpracované roky“ je proto jen zjednodušeným označením.

Standardně je potřeba 35 let pojištění

Základní podmínkou pro přiznání řádného starobního důchodu je dosažení důchodového věku a získání nejméně 35 let důchodového pojištění. Do tohoto součtu se zahrnují také náhradní doby pojištění, během kterých se pojistné neodvádí, ale zákon je přesto zohledňuje.

Patří mezi ně například péče o dítě do čtyř let, péče o závislou osobu nebo evidence na úřadu práce v zákonem stanoveném rozsahu. U některých starších ročníků se může za stanovených podmínek hodnotit také část studia. Jednotlivé náhradní doby se nezapočítávají vždy stejně. Některé se hodnotí v plném rozsahu, jiné pouze z 80 procent. Při posuzování nároku proto není možné jednoduše sečíst všechny roky, kdy člověk nepracoval, ale nacházel se v některé z uznávaných životních situací.

Někdy stačí 30 let

Pokud nedosáhnete na 35 let pojištění včetně náhradních dob, může vám vzniknout nárok na řádný starobní důchod také s 30 lety pojištění bez náhradních dob. Důchodový věk musíte splnit stejně jako u standardní varianty.

Do této třicetileté hranice se započítávají doby důchodového pojištění bez náhradních dob. Typicky jde o období zaměstnání nebo podnikání, během kterých jste byli účastni důchodového pojištění. Zahrnout lze také dobu dobrovolného důchodového pojištění. Péče o dítě, evidence na úřadu práce ani jiné náhradní doby se v této variantě nezohledňují.

Rozdíl mezi hranicemi 35 a 30 let tedy nespočívá pouze v počtu roků. U 35 let lze využít náhradní doby, zatímco 30 let musí být získáno bez nich.

Při odloženém důchodu může stačit 20 let

Pokud nesplníte podmínku 35 ani 30 let, může vám vzniknout nárok na odložený starobní důchod. Potřebujete alespoň 20 let důchodového pojištění včetně náhradních dob a zároveň musíte dosáhnout stanoveného vyššího věku.

Od roku 2025 je věková hranice pro tento odložený důchod stanovena na věk o dva roky vyšší, než je důchodový věk muže stejného data narození. Stejné pravidlo se používá také u žen. Pokud má žena kvůli počtu vychovaných dětí nižší řádný důchodový věk, při posuzování odloženého důchodu se z něj nevychází.

Dobře je to vidět na příkladu ženy narozené v roce 1961, která vychovala dvě děti. Její řádný důchodový věk činí 62 let a 8 měsíců. Muž stejného ročníku má důchodový věk 64 let a 4 měsíce. Pro odložený důchod se proto vychází z této vyšší hranice a přičtou se další dva roky. Nárok tak může vzniknout v 66 letech a 4 měsících, pokud jsou splněny i ostatní podmínky. Do požadovaných 20 let se mohou započítat také náhradní doby pojištění. Ani zde ale neplatí, že se každé takové období automaticky hodnotí celé.

Šedesátník přemýšlí o načasování žádosti o důchod.
i
Foto: Shutterstock

V některých případech jen 15 let

Druhou variantou odloženého starobního důchodu je nárok při získání nejméně 15 let pojištění bez náhradních dob. Platí přitom stejná věková hranice jako u předchozí dvacetileté varianty. Rozdíl je v započítávání jednotlivých dob. U varianty s 20 lety se mohou zohlednit také náhradní doby, zatímco 15 let musí být získáno bez náhradních dob.

Do těchto 15 let lze zahrnout například dobu zaměstnání, samostatnou výdělečnou činnost zakládající účast na důchodovém pojištění nebo dobrovolné důchodové pojištění. Náhradní doby, například péče nebo evidence na úřadu práce, se do této hranice nezapočítávají. Pokud někomu chybí značná část ze standardních 35 let, není rozhodující pouze celkový počet evidovaných let. Důležité je také to, z jakého typu dob se jeho pojištění skládá.

Invalidní důchody mají vlastní pravidla

Samostatná pravidla se týkají lidí s invaliditou. Nárok na starobní důchod může za určitých podmínek vzniknout také člověku, který dosáhne 65 let, případně vyššího důchodového věku, pokud je pro jeho ročník stanoven nad touto hranicí, a současně splňuje zákonné podmínky související s invaliditou a potřebnou dobou pojištění pro invalidní důchod.

Jiná situace nastává u člověka, který už invalidní důchod pobírá. Po dosažení příslušného věku se invalidní důchod ze zákona přemění na starobní důchod. Standardní hranice 35 let se při této transformaci znovu neposuzuje a výše důchodu zůstává zachována.

Pro získávání potřebné doby pojištění je zároveň důležitý stupeň invalidity. Doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se hodnotí jako náhradní doba. Samotné pobírání invalidního důchodu prvního nebo druhého stupně se do doby pojištění nezapočítává.

Výjimka pro účastníky odboje a odporu proti komunismu

Zvláštní pravidlo platí pro držitele osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu vydaného Ministerstvem obrany. U těchto lidí není potřebná doba pojištění podmínkou pro vznik nároku na řádný starobní důchod. Nárok jim může vzniknout dosažením důchodového věku, i když nezískali standardně požadovaných 35 let ani některou z alternativních kratších dob.

Toto prominutí potřebné doby pojištění se nevztahuje na všechny druhy důchodů. Neuplatňuje se u předčasného starobního důchodu ani u invalidního důchodu.

Více k tématu