Řidiči po šedesátce mluví o ponížení: Pracovat mají déle, za volantem jim stát nevěří
Auto je pro mnoho starších lidí poslední velká jistota samostatnosti. Dojedou si k lékaři, na nákup, za rodinou nebo na chalupu. Když se ale začne mluvit o kontrolách podle věku, mnoho seniorů to nebere jako prevenci, ale jako vzkaz, že už jim stát přestává věřit.
Sledovat v Google Zprávách
Od roku 2026 se první povinná lékařská prohlídka pro běžné řidiče posunula ze 65 na 70 let. Další prohlídky mají následovat každé dva roky. Ministerstvo dopravy uvádí, že lidé mezi 65 a 69 lety už nemusejí chodit na pravidelné prohlídky pouze kvůli řízení auta. Přesto téma vyvolalo silné emoce, protože se dotýká nejen bezpečnosti, ale také důstojnosti a pocitu rovného zacházení.
Senioři narážejí na dvojí metr
V diskuzi pod tímto článkem na portálu České důchody se často vracel rozpor mezi důchodovým věkem a kontrolami starších řidičů. Lidé připomínali, že stát od nich očekává delší pracovní život, ale současně podle nich zpochybňuje jejich schopnost řídit.
Jana Egerová to shrnula krátce: „Nemám slov, dělat můžeme do 67 let, ale řidičáky budou kontrolovat od šedesáti.“
Podobně ostře reagoval Ales Vymetal: „Takže do důchodu v 70, ale kontrolovat hlavu raději už po šedesátce. Ten stát už neví, jak z nás tahat prachy.“
Božena Soukupová v tom vidí útok na seniory: „Já tomu říkám hon na seniory. Hlavně, že se stále prodlužuje doba odchodu do důchodu.“
„Na to, abychom pracovali do věku 65 let, jsme zdraví dost. Ale řidičáky by nám brali hromadně,“ uvedla Michaela Kocourková.
Jan Šula použil ještě tvrdší formulaci: „Důchody protáhli, takže budeme makat, dokud nezcepeníme, ale řídit nás nenechají.“
Lidem vadí nálepka podle věku
Největší odpor nevzniká vždy kvůli samotné lékařské prohlídce. Mnozí lidé píší, že kontrola zdravotního stavu smysl má. Vadí jim ale pocit, že starší řidič je automaticky podezřelý.
Jiri Horacek by pravidla nastavil bez věkového rozdílu: „Diskriminace, ať chodí všichni řidiči, to bude spravedlivé. Pravidla mají platit pro všechny.“
Ivo Hrubec použil podobný argument: „Jsem pro, když zdravotní prohlídky, tak pro KAŽDÉHO držitele řidičského oprávnění. Žádná diskriminace na základě věku.“
Ertlová Hana neodmítá kontroly úplně, ale vadí jí výběr podle věku: „Nemám nic proti zdravotním prohlídkám starších řidičů, ale vadí mi sortování podle věku. I mladý řidič může být nemocný, špatně vidět, být psychicky labilní.“
„Každopádně je to diskriminace řidičů, když navíc musí platit jen část z nich,“ napsal Pavel Hromada.
Zdeněk Procházka mluví rovnou o ponižování: „Povinné lékařské prohlídky pro starší řidiče je ponižující flastr, jak je ponížit a diskriminovat. Je to forma neúcty a vyvolávání nenávisti.“
Václav Heller to vyjádřil nejstručněji: „Tvrdá šikana seniorů.“
Silná slova ukazují, že pro mnoho lidí nejde o jeden formulář u lékaře. Auto pro ně znamená svobodu. Když se kolem řízení začne mluvit jazykem zákazů, povinností a podezření, berou to jako zásah do běžného života.
Pravidel je moc a lidé se v nich ztrácejí
Kritika se netýká pouze zdravotních prohlídek. Do debaty se přidává únava z dalších povinností, dokladů, kontrol, technických prohlídek a plateb. Starší řidiči mnohdy neřeší jednu změnu, ale celý balík pravidel, který se podle nich pořád rozrůstá.
Roman Vlk v tom vidí další zátěž: „Další ožebračování lidí. Tak to je a tak to bude.“
Luděk Bílý popsal spíš únavu z nepřehlednosti: „Nemám problém s tím, že stát nastaví pravidla a postihne jejich porušení, ale těch pravidel je už strašně mnoho a lidé se v nich přímo topí.“
Důstojnost je stejně důležitá jako bezpečnost
Stát může tvrdit, že pravidla mají chránit provoz. Mnoho starších řidičů ale změny vnímá jako signál, že se na ně kvůli věku pohlíží s větší nedůvěrou. A to je pro ně citlivé hlavně ve chvíli, kdy se od nich současně čeká práce do vyššího věku.
Debata je proto i o tom, zda se ke starším lidem přistupuje jako k odpovědným dospělým, nebo jako k problému, který je potřeba hlídat. Pokud mají podobná pravidla získat důvěru, musí být srozumitelná, férová a nesmí v lidech vyvolávat pocit, že se z věku stala nálepka.
