Češi možná budou pracovat i po sedmdesátce: Japonsko ukazuje, kam může stárnoucí země dojít
Věk, kdy člověk odchází na zasloužený odpočinek, se v Japonsku stále častěji stává jen číslem v kalendáři. V obchodech, restauracích, taxislužbách nebo administrativě není výjimkou potkat zaměstnance, kteří už oslavili sedmdesáté narozeniny. Někteří zůstávají v práci dobrovolně, protože se cítí zdraví a nechtějí ztratit každodenní kontakt s lidmi. Další si však přivydělávat musejí, protože samotná penze jim na dosavadní životní úroveň nestačí.
Sledovat v Google Zprávách
Japonsko tím ukazuje, jak může vypadat pracovní trh ve společnosti, která rychle stárne a současně přichází o mladé zaměstnance. Podobným směrem se postupně vydává také Česko. Otázkou zůstává, zda zdejší firmy dokážou seniorům nabídnout vhodnější práci, nebo zda budou lidé ve vyšším věku pouze nuceni vydržet na původních pozicích déle.
Po sedmdesátce pracuje každý třetí
Rozsah zaměstnávání japonských seniorů nemá ve vyspělém světě mnoho obdoby. Podle posledních podrobných statistik pracovalo 52 procent Japonců ve věku od 65 do 69 let. Mezi lidmi od 70 do 74 let měla zaměstnání přibližně třetina. Práci si udržoval dokonce každý devátý obyvatel starší 75 let.
Nejde přitom pouze o důsledek japonské pracovní morálky. Země se dlouhodobě potýká s nedostatkem lidí. Rodí se málo dětí, populace se zmenšuje a téměř tři z deseti obyvatel už překročili věk 65 let. Firmám proto nezbývá než hledat pracovní sílu mezi ženami, cizinci a seniory.
Stát zaměstnávání starších lidí aktivně podporuje. Japonské podniky musejí zajistit možnost pokračovat v práci alespoň do 65 let. Současně mají vyvíjet úsilí, aby zájemci mohli zůstat ekonomicky aktivní až do sedmdesátky. Může jít o zvýšení firemního důchodového věku, opětovné zaměstnání na jiné smlouvě nebo nabídku externí spolupráce.
Právě opětovné přijetí po dosažení běžného firemního důchodového věku je časté. Zaměstnanec někdy vykonává podobnou práci jako dříve, má však kratší úvazek, menší odpovědnost a obvykle také výrazně nižší mzdu. Pro firmy je levnější, pro seniora zase představuje cestu, jak doplnit důchod a zůstat mezi lidmi.
Práce jako smysl života i ekonomická nutnost
Část Japonců pokračuje v zaměstnání proto, že se necítí stará. Pravidelný režim jim dává pocit užitečnosti, chrání je před osamělostí a udržuje je v lepší fyzické i psychické kondici. Práce má v japonské společnosti navíc mimořádně silné postavení a dlouhá kariéra bývá spojována s osobní identitou.
Za optimistickým obrazem aktivního stáří se však skrývá také méně příjemná realita. Ne všichni senioři si mohou dovolit přestat pracovat. Výše japonské penze závisí na délce pojištění, předchozích příjmech i tom, zda člověk platil pouze základní, nebo rovněž zaměstnanecké pojištění. Lidé s nízkými výdělky, přerušovanou kariérou či dlouhodobou prací na částečný úvazek tak mohou mít ve stáří napjatý rozpočet.
Vláda se snaží odstranit také pravidla, která seniory od práce odrazují. Od dubna 2026 se zvýšila hranice příjmu, při jejímž překročení se pracujícím důchodcům krátí část zaměstnanecké penze. Japonci si tak mohou vydělat více, aniž by okamžitě přišli o část důchodové dávky.
Ani tento model ale nelze bez výhrad označit za recept na spokojené stáří. Člověk, který zůstává v kanceláři dobrovolně a pracuje tři dny v týdnu, je v jiné situaci než zaměstnanec skladu, stavebnictví nebo sociálních služeb. Právě fyzicky náročné profese ukazují, že prosté prodlužování pracovního života má své hranice.
Kalkulačka: Kolik dnů vám zbývá do důchodu
Česko se Japonsku pomalu přibližuje
Také Česká republika stárne. Na konci roku 2025 žilo v zemi téměř 2,3 milionu lidí starších 65 let, kteří představovali více než pětinu obyvatel. Zatímco v roce 1993 připadalo na sto dětí 87 seniorů, nyní je to zhruba 138. Kolem roku 2040 by seniorů mohlo být více než dvojnásobek oproti dětem.
Český důchodový věk se proto bude postupně zvyšovat až na 67 let. To však automaticky neznamená, že lidé zvládnou déle pracovat ve stejné profesi. Český pracovní trh není na změny ve vyšším věku příliš připravený. Podle OECD mění v šedesáti letech zaměstnání ročně jen necelá dvě procenta českých pracovníků, což je výrazně méně než průměr vyspělých zemí.
