Stále více lidí odchází do důchodu přes úřad práce. Petr má jasno: Po 42 letech práce už sotva lezu

Předčasný důchod znamená trvalé krácení penze. Řada lidí proto volí jinou cestu a poslední měsíce před řádným důchodem překlene přes úřad práce. Pro někoho je to rozumné řešení, pro jiné důkaz, že práce ve vyšším věku přestává být reálná.

Odchod do důchodu přes evidenci úřadu práce už není okrajová záležitost. Podle dat míří do penze přímo z evidence zhruba 21 procent žadatelů. Důvod je jednoduchý. Lidé se snaží vyhnout předčasnému důchodu, který jim může penzi snížit natrvalo.

Pro lidi nad 57 let může podpora v nezaměstnanosti trvat až 11 měsíců. I proto se z evidence stává způsob, jak překlenout poslední období před řádným termínem penze. Na rozdíl od předčasného důchodu nejde o trvalé krácení. Evidence se zároveň pro důchod hodnotí jen omezeně, a proto je potřeba hlídat konkrétní dobu i pravidla.

Práce po šedesátce mnohdy není jistá

V diskuzi pod tímto článkem na portálu České důchody se ukázalo, že téma v lidech vyvolává silné emoce. Někdo vnímá úřad práce jako poslední možnost pro lidi, kteří už práci fyzicky nebo zdravotně nezvládají.

„Ono vás těžko v 62 někdo zaměstná, když máte zdravotní omezení a invalidní důchod vám nedají. Tak marodíte, co to jde, pak úřad práce a pak do předčasného,“ napsala Zuzana Novotná.

Podobně reagoval Petr Holfeld, který popsal vlastní pracovní zkušenost: „Já mám v šedesáti 42 let vykázaných a už sotva lezu, bez šance na nějakou zdravotní úlevu. Dělám dvanáctihodinové šichty, denní a noční, tento měsíc 240 hodin bez ohledu na počasí.“

Z těchto reakcí je cítit hlavně únava a obava, že vyšší důchodový věk neodpovídá realitě některých profesí. Lidé neřeší jen samotnou výši důchodu, ale také otázku, kdo je po šedesátce ještě schopný pracovat naplno a kdo ho vůbec zaměstná.

Část lidí chce řešit odpracované roky

Někteří komentující by místo dalších úprav důchodového věku raději změnili pravidla podle délky pracovního života. Zdeněk Blažek napsal: „Namísto snižování důchodového věku stanovit počet odpracovaných let pro nárok na předčasný důchod bez krácení.“

Tento pohled se v diskusích objevuje často. Lidé, kteří začali pracovat brzy a mají za sebou desítky let v zaměstnání, považují za nespravedlivé, když mají pracovat skoro stejně dlouho jako ti, kteří vstoupili na pracovní trh později.

Jana Kovarová zase doufá, že možnost překlenout poslední měsíce přes úřad práce nezmizí. „Tak osobně doufám, že tuhle cestu nějak výrazně nepřiškrtí, stejně jako ten předčasný důchod,“ uvedla.

Za těmito reakcemi je vidět nejistota. Lidé sledují zpřísňování pravidel pro předčasné důchody a bojí se, že stát časem omezí i další možnosti, jak se do řádné penze dostat bez velkého finančního propadu.

Napětí se přeneslo i mezi generace

Do diskuse se dostalo i srovnávání generací. Roman Žídek reagoval ostře: „A co čekají. Staří ať se udřou k smrti a mladí jsou jen na sociálních sítích a sní o bohatství. Totální humus a zvrácenost. Vypadá to na konec pro Juchelku a spol.“

Proti podobnému pohledu se však ozvala Jana Mikušová. „Jasně, mladí se válí. To jste vzal kde? Tedy u nás makáme všichni v rodině, minimální nezaměstnanost,“ napsala.

Irena Havelková ale upozornila, že rozdíly mezi generacemi lidé opravdu vnímají: „Nedávno mi jistá mladšího ročníku psala, že kdyby věděla, že bude důchod od 67 let, což není jasné dodnes, pak by cestovala do svých 32 let. Tedy 32 + 35 = 67. To, že mnozí jiní mají v tomto věku odpracováno bezmála 50 let, patrně není důležité.“

Nejde jen o úřad práce

Celé téma je citlivé hlavně proto, že spojuje několik problémů najednou. Předčasný důchod je pro mnoho lidí drahý. Práce po šedesátce bývá zdravotně náročná. A získat nové místo krátce před penzí nemusí být jednoduché, zvlášť u lidí s omezením nebo dlouhou praxí v těžším provozu.

Evidence na úřadu práce proto pro část lidí není pohodlná zkratka, ale snaha vyhnout se trvalému krácení penze. Jiní v tom vidí obcházení systému nebo další tlak na veřejné peníze. Reakce čtenářů ukazují, že poslední roky před důchodem jsou pro mnoho lidí nejisté a že samotné prodlužování pracovního života tuto nejistotu neřeší.