Valorizace pro lidi nad hrobem. Důchodci prožívají zvyšování penzí podle věku
Změny v důchodech se nečtou jen podle tabulek a paragrafů. Pro mnoho seniorů jsou hlavně otázkou důvěry, spravedlnosti a obavy, zda se slíbené peníze vůbec dostanou k těm, kteří je budou potřebovat. Právě to ukázala i diskuse k chystané věkové valorizaci důchodů.
Připravovaná změna má od ledna 2027 nahradit dnešní systém jednorázových věkových navýšení. Nově se mají starobní důchody zvyšovat po pěti letech věku o 500 korun v 80, 85, 90 a 95 letech a o 1 000 korun ve 100 letech.
Do konce roku 2026 přitom stále platí starší pravidla, tedy navýšení o 1 000 korun v 85 letech a o 2 000 korun ve 100 letech. Návrh zároveň počítá i s dodatečným navýšením pro lidi, kteří potřebný věk splnili už dříve.
V diskusi pod článkem na portálu České důchody se ukázalo, že nové nastavení lidé nečtou jen jako technickou úpravu. Objevily se výčitky, že stát přidává až ve věku, kdy už část seniorů řeší spíš zdraví než pár stokorun. Nechyběla ani ironie o tom, kolik asi jednou dostane člověk ve 150 letech.
Obecně převládl spíše vztek, skepse a pocit, že se pomoc posouvá do věku, kterého se část lidí vůbec nedožije.
Obava, že část lidí na zvýšení nedosáhne
Helena Hanková to shrnula velmi stručně: „Kdo se dožije 80 let? Zase výsměch důchodcům.“
„Jen se dožít 80, to bude velký problém,“ podotkla Ludmila Maradova.
A ještě ostřeji to formuloval Ladislav Michlík: „Valorizace pro lidi nad hrobem. Tak to potěší.“
Lidem nevadí jen samotná výše částky. Mnohem víc je dráždí věková hranice, od které má vůbec začít. Návrh totiž počítá s prvním zvýšením až od 80 let a dalšími stupni po pěti letech, což část důchodců bere jako pozdní pomoc pro malou skupinu lidí.
Hodně lidí v tom vidí další nesplněný slib
Václav Brom napsal: „Babiš nasliboval a nic z toho nebude…“
Karel Furiš to pojal ještě přímočařeji: „Jedna vláda nás odrbala o tisícovku a ta druhá nám nedá nic.“
Takové komentáře ukazují, že u části lidí už nejde jen o tuto jednu změnu. Vnímají ji v řadě dalších sporů kolem valorizací a slibů, které se podle nich buď nenaplnily, nebo přišly pozdě.
Kritika míří i na to, že hranice začíná moc vysoko
Jan Hradecký napsal: „To byl myslitel co toto vymyslel. Proč to třeba neudělali od 70? Protože vědí že po 80 letech už ti lidé nejsou.“
Luděk Vitecek přidal podobnou námitku: „Spousty lidí, kteří jdou do starobního důchodu v 65 letech, mají podlomené zdraví, do navýšení jim chybí 15 let. Odhaduji, že se jich tak 80 procent toho nedožije. Tohle to je od vlády velmi chytré.“
Lidé připomínají i rizikové profese
Martina Kabešová napsala: „To je výsměch.. těm stoletým to přeju.. ti si to určitě užijí.. a co takový invalidní důchodce před normálním důchodem, ten může pojít hlady.“
Petr Zamykal se ptal ještě stručněji: „A co invalidní důchody? Na ty p. Juchelka zapomněl.“
A Petr Domian přidal osobní zkušenost z hornictví: „Mě bývalému horníkovi dali důchod o 7 let dříve, jako by tím řekli, že umřu dříve. Tak proč to navýšení o 500 Kč nemám už v 73 letech?“
Tyto komentáře rozšiřují debatu i za hranici samotné věkové valorizace. Lidé do ní vtahují invalidní důchody, zdravotní stav i dřívější odchody do penze u náročných profesí. Z jejich pohledu nedává smysl, aby se pomoc vázala jen na vysoký věk, když část lidí má zničené zdraví už mnohem dřív.
Ozval se i opačný hlas
Debata ale nebyla úplně jednotná. Karel Cach napsal: „Z důchodu se vyžít dá. Asi v Praze v nájemním bydlení je to těžké, ale i na venkově, či menších městech se dá žít a tam na to důchod stačí. Ty příspěvky podle věku jsou spíše příspěvkem na léky a zdravotnický materiál, který v těchto věkových kategoriích člověk většinou potřebuje a není vše plně hrazeno pojišťovnami. Já to vidím jako správný krok.“
Někdo změnu úplně neodmítá. Nebere ji jako plošné zlepšení pro všechny, ale jako cílený příspěvek pro velmi staré lidi, kteří mívají vyšší výdaje na léky, pomůcky a péči. Ani takový pohled ale v diskusi nepřevládl. Spíš zůstal v menšině.
