Primář Tomáš Richter o demenci: Změna povahy i ztráta zájmu o koníčky mohou být neklamným projevem

Změny v chování partnera po šedesátce lidé často připisují věku, některé ale mohou signalizovat začínající demenci. Primář Tomáš Richter v rozhovoru pro České důchody vysvětluje, kde končí běžné zapomínání a začíná vážná nemoc. Popisuje také, jak citlivě otevřít téma vyšetření a co čeká rodinu při péči o blízkého.

Život po šedesátce s sebou přináší mnoho změn a určitá míra zapomínání k tomuto věku přirozeně patří. Každý občas hledá brýle, klíče nebo si nemůže vzpomenout na jméno herce ve filmu. Problém nastává ve chvíli, kdy se z drobných výpadků paměti stává proces, který začíná měnit samotnou podstatu člověka, jeho povahu a schopnost fungovat v běžném světě.

Právě životní partner je tím prvním, kdo si změn všimne, ale zároveň i tím, kdo je vnitřně popírá. Přiznat si, že milovaný člověk ztrácí kontakt s realitou, vyžaduje velkou odvahu.

„Postupná změna povahy, ztráta zájmu o dosavadní koníčky jsou již neklamným projevem demence,“ říká v rozhovoru pro České důchody MUDr. Tomáš Richter, Ph.D., primář kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN.

Pane primáři, jaké jsou typické projevy demence ve změnách chování, kterým odborně říkáte behaviorální a psychické symptomy?

Typické projevy demence ve změnách chování, kterým odborně říkáme behaviorální a psychologické symptomy, jsou změny osobnosti, pacient je jiný povahově. Je vyjádřena úzkost nemající racionální základ (když vidí na ulici sanitku, bojí se, že si jede pro něj), časté jsou zmatenosti, bloudění, bludy.

Častý paranoidní je blud o okrádání, nevěře partnera, halucinace, poruchy cyklu spánek – bdění. Přes den pospává, v noci je aktivní.

Mnoho lidí po šedesátce se bojí každého výpadku paměti. Kde leží hranice mezi běžnou zapomětlivostí a začínající demencí?

Běžná zapomětlivost ve věku nad 60 let je ještě v rámci normy. Například nevybavuje si jména, zapomene, kam si dal klíče, ale po chvíli je najde. Dalším projevem běžné zapomětlivosti je chyba v časoprostorovém zařazení zážitků.

Ovšem postupná změna povahy, ztráta zájmu o dosavadní koníčky jsou již neklamným projevem demence.

Jak má partner citlivě otevřít téma návštěvy lékaře, pokud si všimne, že s druhým není něco v pořádku, a naráží na odmítání?

Na to je odpověď poněkud obtížná. Je tomu tak, že pacient s demencí nemá většinou náhled na svoje onemocnění. Často je třeba do přesvědčení o nutnosti vyšetření zapojit širší rodinu.

Vhodnou příležitostí je právě preventivní prohlídka u praktického lékaře. O nutnosti prevence se vlastně ani moc nepochybuje a praktický lékař má nyní v kompetenci provést příslušná vyšetření na kognitivní výkon.

Náročné je oznámení o zákazu řízení

Co čeká seniora při první návštěvě v poradně pro poruchy paměti? Je to pro pacienta psychicky či fyzicky náročné?

Průběh vyšetření není až tak pro pacienta vyčerpávající a nezabere příliš mnoho času. Může jít i o příjemný rozhovor. Velkým problémem je pak při stanovení diagnózy oznámení pacientovi, že už nebude schopen řídit.

Pokud se diagnóza potvrdí včas, jaké jsou dnes možnosti zpomalení progrese nemoci a udržení kvality života?

Léčba demence je dvojí: farmakologická a nefarmakologická. Základem farmakologické léčby jsou takzvaná kognitiva, která průběh nemoci částečně zpomalí, ale nezabrání progresi onemocnění. Pokračuje však intenzivní výzkum ve vývoji nových léků, z nichž některé jsou již používány v experimentální léčbě.

Základem nefarmakologické léčby je pak rehabilitace, úprava prostředí a kognitivní trénink.

Co je nejdůležitější pro zdravého partnera, který se o nemocného začíná starat, aby tuto situaci dlouhodobě zvládl?

Domácí péče o pacienta s demencí je velice náročná. Pouze partner nebo partnerka nemocného pro péči nestačí. Je vždy nutná podpora rodiny a sociálních služeb.

Je nutné také zajistit pečující osobě náležitou pozornost. V pokročilých stadiích nemoci je pak většinou nezbytná léčba na lůžku dlouhodobé péče, nejlépe v zařízeních určených pro pacienty s demencí, například Alzheimer home.