O důchodu dál kolují mýty. Lidé se pletou u minima, valorizace i úřadu práce

O starobních důchodech koluje řada dalších omylů, které mohou zkreslit představu o budoucí penzi. Často se týkají minimálního důchodu, valorizace, výchovného i samotné žádosti.

Stačí malá nepřesnost a představa o starobním důchodu se rychle vzdálí tomu, jak systém funguje ve skutečnosti. Řada těchto mýtů nevzniká náhodou. Část vychází ze starších pravidel, která už dnes neplatí, část z neúplných informací a část ze zkušeností lidí, jejichž situace byla odlišná. U starobního důchodu přitom i drobný detail mění výsledek výpočtu.

Jinak se posuzuje výše důchodu, jinak zvýšení za děti a jinak doby, které stát započítá jen v omezeném rozsahu. Výsledkem pak bývá chybný odhad budoucí penze i zbytečné překvapení ve chvíli, kdy člověk začne řešit konkrétní podmínky.

Výše důchodu a minimální důchod

Mýtus: Kdo pracoval podobně dlouho, dostane podobný důchod.

Samotná délka pojištění na podobnou penzi nestačí. Starobní důchod se skládá ze základní výměry a z procentní výměry. Základní část je pro všechny stejná. Rozdíl mezi lidmi dělá hlavně procentní výměra, do které vstupují výdělky a získaná doba pojištění. Dva lidé se stejným počtem let tak mohou mít důchod odlišný o tisíce korun. Pro rok 2026 činí základní výměra 4 900 Kč měsíčně.

Mýtus: Minimální starobní důchod je 4 900 Kč.

Částka 4 900 Kč je jen základní výměra. Starobní důchod ale tvoří i procentní výměra, a i ta má své minimum. Od roku 2026 činí minimální procentní výměra také 4 900 Kč. Minimální starobní důchod tak letos vychází na 9 800 Kč měsíčně.

Zvyšování důchodu a doba evidence

Mýtus: Jakmile je důchod přiznaný, částka už se nemění.

Přiznaná penze se může zvyšovat i bez nové žádosti. Důvodem je valorizace. U důchodů vyplácených už před lednem 2026 se letos zvýšila procentní výměra o 2,6 % a také základní výměra vzrostla na novou úroveň, protože vždy činí 10 % průměrné mzdy. Výplata na účtu tedy nemusí být každý rok stejná, i když člověk nic nového nevyřizuje. Změna se promítne automaticky podle pravidel platných pro daný rok.

Mýtus: Celá evidence na úřadu práce se do starobního důchodu započítá bez omezení.

Evidence na úřadu práce se do důchodu započítat může, ale ne vždy celá. Ministerstvo práce a sociálních věcí vysvětluje, že doba, kdy člověk pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, se hodnotí jinak než období bez podpory.

Doba evidence bez podpory se navíc započítává jen v omezeném rozsahu. Za celý život může jít nejvýš o 3 roky a před dosažením 55 let věku se z toho uzná nejvýš 1 rok. Představa, že se do důchodu automaticky počítá každá evidence od prvního do posledního dne, tedy neplatí.

Výchovné a podání žádosti

Mýtus: Výchovné ve výši 500 korun je jen jednorázová částka a dál už nehraje roli.

Takto výchovné nefunguje. Nejde o jednorázovou odměnu, ale o součást důchodu za vychované dítě. U starobních důchodů přiznaných v roce 2026 činí tato část 500 Kč měsíčně za každé dítě. U některých dříve přiznaných důchodů zůstává částka 503 Kč.

Výchovné se stává součástí procentní výměry důchodu, a tím pádem se dál promítá i do budoucích zvýšení. Nejde tedy o jednorázový příspěvek, který by po přiznání zmizel. Od roku 2027 ale výchovné přestane být součástí procentní výměry.

Mýtus: Na důchod stačí podat žádost a úřad si všechno ostatní dohledá sám.

Žádost není jen formalita. Některé doby pojištění nebo další podklady nemusí mít v evidenci a je potřeba je doložit. Týkat se to může třeba studia, vojenské služby, evidence na úřadu práce nebo péče o dítě či závislou osobu. Přehled evidovaných dob si lze ověřit online a chybějící údaje doplnit.

Tento text je druhým dílem o nejčastějších mýtech kolem starobních důchodů. První díl, který se věnoval nároku, výpočtu a práci po přiznání penze, najdete zde.