Expertka na aktivní stárnutí Dana Steinová: Lidé se mnou zapomínají, že je něco píchá

Chtěla dělat věci jinak, a tak šla doslova hlavou proti zdi. Daně Steinové se podařilo iniciovat vznik první Univerzity třetího věku, založila Českou společnost pro trénování paměti a mozkový jogging a řadu dalších vzdělávacích a volnočasových programů pro aktivaci seniorů. V rozhovoru pro České důchody se Steinová rozpovídala o tom, co vše je schopna vás naučit. A je úplně jedno, jestli je vám padesát nebo sto let.

Paní Steinová, kolik studentů máte a v jakém jsou věku?

Studenti Centra celoživotního vzdělávání (CCV) jsou ve věku 60 plus, deset studentů je starších než 90 let, v listopadu zemřel můj nejstarší student, kterému bylo téměř 101 let.

Jak s vaší školou zamával koronavirus?

V březnu 2020 bylo do CCV zapsáno 2750 studentů, dnes jich máme o 1200 méně. Pandemie byla příliš dlouhá, všichni jsme při ní nějak zpomalili a někteří senioři došli k závěru, že už vlastně ani studovat nepotřebují, změnili životní styl, zpohodlněli.

Přijde mi to jako velmi malé číslo vzhledem k množství seniorů jenom v Praze.

Strašně malé. Jenom tři procenta ze stávajícího počtu českých důchodců se zajímají o nějaké studium a aktivizační programy.

Máte nějaký recept, jak seniory aktivizovat, aby se začali o něco zajímat?

V podstatě se snažíme, aby to studium bylo velice dostupné finančně. Obor a semestr vyjde na 500 korun a obsahuje osm dvouhodinových přednášek. Snažíme se ale vyjít vstříc i těm, kteří se v době pandemie bojí CCV navštěvovat, takže teď od letního semestru nabízíme on-line obory. Tři budou on-line a devět prezenčně. A také tím vycházíme vstříc těm, kteří se odmítají očkovat.

Čím se odlišuje Centrum celoživotního vzdělávání od klasických univerzit třetího věku?

Tím, že dávám šanci seniorům, aby využili svůj potenciál, který neztrácejí ani odchodem do důchodu. A jsou ochotni se o něj dělit se svými vrstevníky, pro které vedou doprovodné aktivizační programy v Klubu vzájemného porozumění. Máme 12 základních studijních oborů, které vedou lektoři špičkové kvality. To je zásadní předpoklad, abychom se prosadili v konkurenci pražských univerzit třetího věku (U3V).

Mimo základních studijních oborů nabízíme 30 doprovodných aktivizačních programů, které už vedou sami studenti zdarma pro své kolegy. Ti je rovněž dostávají zdarma, přispívají pouze nepatrným příspěvkem na pronájem prostor, ve kterých se konají.

Máme k dispozici kolem 20 jazykových kurzů, španělštinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu, angličtinu. Dále pilates, jógu, zdravotní tělesnou výchovu, turistický kroužek, šachový klub, dámský klub s módní návrhářkou, malování s akademickou malířkou, pěvecký sbor a tak dále.

Od roku 1991 pořádáme výměny se seniorskými skupinami ze zahraničí. Většinou se vzdělávacími institucemi typu U3V. Na bázi výměn jsme byli čtyřikrát v Austrálii, pětkrát ve Spojených státech, na Novém Zélandu, v jižní Africe, v Kanadě a téměř ve všech evropských státech.

Ale to stále není všechno. Každoročně také pořádáme levné pobyty v lázních, které jsou ještě doplněné o bonus, trénování paměti a zdravotní tělesnou výchovu. Každoročně jezdíme k moři, tyto pobyty jsou také spojené s trénováním paměti a se cvičením. Mimo to většinou přes Silvestra, protože hodně lidí už nemá životního partnera a vánoční svátky na ně doléhají, vyjíždíme obvykle 27. prosince někam, kde se výměny nedají dělat, ale kam se chceme podívat.

Před pandemií v lednu 2020 jsme byli v Mexiku a rok předtím v Indonésii, Thajsku, na Kubě, v Namibii a dalších státech. Také jsme byli v Japonsku, na Taiwanu, v Jižní Koreji, v Kambodži či v Číně. Rozsah aktivit je obrovský. V červnu 2022 uvidíme národní parky Kanady a Aljašky.

Jak je to s trénováním paměti?

To je program, který existuje mimo CCV. Je to velmi rychlá cesta ke zvýšení sebevědomí a není určena pouze pro seniory, ale pro všechny cílové skupiny. My máme skutečně světový primát v tom, že naši vyškolení trenéři působí, kde se dá, tedy v knihovnách, v nemocnicích, v rezidenčních zařízeních pro seniory, v psychiatrických léčebnách. Sociální a aktivizační pracovníci, zdravotní sestry, knihovníci, logopedi či ergoterapeuti si trénováním paměti rozšiřují svůj profesní záběr. A také školíme trenéry paměti v zahraničí.

Já si skoro nic nepamatuji, a to mi není tolik let. Co mám dělat, abych si zlepšila paměť?

Příroda musela vyvinout obrovskou energii a úsilí, abychom byli takoví životaschopní. Ona do nás investovala, vložila do nás životní energii a vitalitu, abychom porodili potomky. Ale představte si, že příroda počítá na jednu generaci jenom 20 let. Takže po 20. roce se to začne všechno zhoršovat, protože příroda do nás už neinvestuje.

Nejpozději v 25. roce je ukončen vývoj mozku a od té doby se jeho funkčnost začíná zhoršovat. Takže se nemůžete divit, že máte občas problémy s pamětí, je to zcela logické a jinak tomu nemůže být.

Mohu vám doporučit kurz trénování paměti. Tam vám totiž během 20 minut dokážou, že to není tak zlé. Že jste se jenom zbytečně podceňovala a dlouhodobě jste si myslela, že si nepamatujete, ale že ve skutečnosti máte ještě obrovský mentální potenciál. Jenom jste neznala to správné know-how. Naše nástroje jsou nesmírně mocné. Říkáme jim mnemotechniky, to jsou paměťové techniky.

Tomu nerozumím…

České trénování paměti má specifickou strategii i filozofii, je postaveno na takzvané terapii příjemného šoku, kdy lidi přesvědčíme pomocí mnemotechnik, že si ještě dokáží dobře pamatovat, i když oni byli přesvědčeni o opaku.

Mnemotechniky jsou paměťové techniky, které kompenzují nedokonalost mozku, celou řadu úkolů mozek nezvládne bez asistence. A někdo musí ty lidi, kteří jsou nervózní z toho, že jim selhává paměť, tu asistenci naučit. A od toho tu jsou trenéři paměti, kteří se to také nejdříve musí naučit v kurzu pro certifikované trenéry paměti. Ten kurz trvá šest dnů!

Takže senioři mohou doma luštit křížovky a sudoku, číst si, nejlépe nahlas, hodně se pohybovat, zkrátka žít život bohatý na nové podněty a sociální kontakty. Tím se udržují v určité kondici. Ale ten příjemný šok z toho, že si zapamatují snadno a rychle něco, o čem si ostatní myslí, že je to nezapamatovatelné, to jim může zprostředkovat jen profesionální trenér paměti.

Naši studenti ve věku 80+ přijdou k lékaři a pan doktor je chce pozvat na další návštěvu. Teď mi řekněte vy nějaké datum.

Přijďte třeba 25. dubna.

A vy řeknete: „Počkejte, to je pondělí, to já nemohu, protože chodím na jógu.“ A bude vám třeba těch 85. Pan doktor zůstane koukat s otevřenou pusou a řekne: „Jak víte, že je to pondělí?“ A vy odpovíte: „Já znám celý kalendář, protože chodím na kurz trénování paměti.“ Pan doktor to okomentuje slovy: „Vidím, že vy Alzheimera opravdu nemáte.“ (smích)

My seniory vybavíme tak, aby nepotřebovali externí pomůcky. To není jenom o minimalizaci problémů v běžném denním životě, ale o budování rezervní mozkové kapacity. A mnemotechniky jsou mimořádně efektivním nástrojem k budování rezervní mozkové kapacity. Díky tomu jsme potom schopni vykompenzovat následky cévních mozkových příhod, úrazu mozku nebo případně nějakého neurodegenerativního onemocnění.

Jak to ale můžu spočítat?

Stačí si zapamatovat, který den v týdnu je prvního, v kterém měsíci. A pak 8, 15, 22 a 29 je ten stejný den.

Na ledu sob sváděl sobici. Takže v lednu bylo 1. v sobotu, co bylo za den 18.1.2022? Úterý! Proč? Protože 15.1. bylo v sobotu plus tři dny. Jednoduché, že? Genialita mnemotechnik spočívá totiž v jejich jednoduchosti.

Zaujal mě ještě koncept prarodičů s vnoučaty? Co tam děláte?

Je to úžasné, protože tam prarodiče s vnoučaty tvoří tým. Mají možnost trávit čas spolu. Studují spolu, vzájemně si pomáhají, radí, každý rok pořádáme letní tábory, kde jsou zase jenom prarodiče a vnoučata. I v době pandemie.

Protože jsme před pandemií měli obor Jak se žilo v antice, který se konal ve spolupráci s Ústavem řeckých a latinských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na letní tábor jsme jeli do Říma. Děti tam in natura viděly vše, o čem se učily. Ráno byla přednáška o tom, co později uvidíme. Dny v Římě se střídaly se dny na pláži v Ostii.

Zmínila jste, že někteří senioři už nemají své životní partnery. Vznikají u vás nové vztahy?

Také. Mužů je tu podstatně méně než žen. V lednu jsme oslavovali narozeniny nejstarších studentů, a to se chci pochlubit, že jich mám deset ve věku 90+ a šest z nich se té oslavy zúčastnilo. A byli mezi nimi dokonce tři muži.

Vy sama jste babičkou, kolik máte vnoučat?

Já mám osm vnoučat a dvě pravnoučata. Já už jsem dorostla do věku mých studentů, ale tehdy, když jsem se seniorskému vzdělávání začala věnovat, mi bylo jen něco kolem pětatřiceti. Mnozí jsou už dnes mladší, než jsem já.

Máte vůbec na svá vnoučata a pravnoučata čas?

Právě kvůli nim jsem založila experimentální univerzitu pro prarodiče a vnoučata. Moje nejstarší vnučka, které je dneska 27, do ní chodila ještě jako devítiletá. Z vnoučat, která chodila do prvních programů experimentální univerzity pro prarodiče a vnoučata, už jsou dneska dospělí lidé a mají vlastní děti.

Jsem ohromena. Máte na závěr pro naše čtenáře nějakou motivační radu, co byste jim vzkázala?

Já bych jim vzkázala, že pokud se přijdou zapsat do Centra celoživotního vzdělávání, které sídlí Na Maninách 32a, Praha 7, tak se může stát, že si začnou brzy stěžovat.

Proboha, na co?

No přece na to, že nemohou všechno stačit. Já jsem se bezpočtukrát setkala s případy, že lidem zemřel životní partner a už od života nic nečekali. Potom, co přišli k nám, mi za dva měsíce přišli poděkovat se slovy: Víte, já jsem byla na konci sil, cítila jsem se jak ve vzduchoprázdnu a teď toho mám tolik, že ani nestačím sledovat, kde mě co píchá!

To zní skvěle, moc děkuji za rozhovor.

Foto: Se souhlasem Dany Steinové