Jiří Babica: Gauč a stres? Krásná věc, která do hrobu láká

Jiří Babica je znám jako kuchař, který se toho moc nebojí, a když nemá bazalku, dá tam oregano. A přestože letos oslavil šedesátku a věkem se přiblížil důchodcům, stal se youtuberem. Jeho svérázný humor i recepty dnes objevuje mladá generace a na internetu vaří i pro hráče počítačových her.

Stále vaříte a dnes máte i svůj kanál na Youtube. Věkově už ale skoro spadáte do kategorie senior. Jak zvládáte nové technologie a trendy?

Neřekl bych, že jsem už senior, je mi šedesát let. Je to opravdu hrozně složité. V podstatě jde o to, že jsem si uvědomil, jak se to proměnilo za posledních třicet let. Já jsem byl patnáct let v Německu, a mobily a všechno tam začínalo až kolem roku 1996. Televize ještě byla normální, já jsem uměl perfektně všechno zapojovat, to byla sranda. Něco jsem si koupil, spojil všechny dráty, udělal jsem si domácí kino.

A najednou konec. Řekl jsem si: „No, buď je to opravdu konec, nebo do toho musíš vstoupit, protože bez toho není budoucnost.“ Myslím si, že je to věc, která hodně štve lidi v mém věku nebo i starší, že už to nestíhají nebo nechápou. Proto i nadávají na svět, jak dřív bylo všechno krásné. Ale to tak prostě je a nic se s tím nedá dělat.

Jste v kontaktu s mladými kuchaři?

Nejsem v kontaktu s mladými kuchaři. Mám hlavně doma šestnáctiletou dceru Marušku a dvaadvacetiletého Filipa. Když něco nevím, tak jim to dám, a oni mně to udělají, nebo mi to vysvětlí.

V kontaktu s „gejmrama“, tak jim říkám, občas jsem. Ty věci dávají na sociální sítě a zabírá to strašně moc času, to není žádná legrace. Na to já čas nemám, ale jednou za čas si tam sednu, mluvím s nimi nebo si něco hrajeme, aby ten kontakt byl.

Co vlastně nejraději konzumujete?

Mám rád Českou kuchyni, protože jsem na ni od malička zvyklý. Také thajskou, protože mě fascinuje čerstvostí, zeleninou a curry, kokosem, arašídama, japonské nudlové polévky, steaky z Argentiny, lososem z Finska. Všude mají něco. U mě vyhrává smažený řízek a bramborový salát.

Jaké je nejlepší jídlo, které jste kdy uvařil a komu?

V Argentině jsem dělal šesti kilový hovězí kotlet plněný bylinkami s omáčkou chimichurri, zeleninou a batátem pro tanečníky tanga. Byl to zážitek. Na lodi na Seychelách zase pro partu kamarádů čerstvě vytažený tuňáky, udělal jsem z nich steaky. Kdybyste viděla to nádherný čerstvý maso, na curry kokosové omáčce, to bylo přímo skvělé.

Kdo je podle vás ten nejlepší kuchař na celém světě?

Hlad.

Jak jste šedesátku oslavil? Vnímal jste to jako nějaký životní mezník?

Ani ne. Pro mě byl mezník padesátka, kterou jsem oslavil velmi vehementně. Šedesátka byla během covidu, tak to se neslavilo. Myslím si, že další budu slavit až sedmdesátiny.

V podstatě jde ale o to, jak se člověk cítí. Já se pořád cítím mladý. Dneska jdu na basket, zítra jdu hrát fotbal, nedávno jsem se vrátil ze Seychel. Musíte se cítit pořád mladě a neustále jít proti stáří. Co si budeme povídat, dřív v padesátých letech, když někomu bylo šedesát let, byl už opravdu starý. Dnes sedmdesátník není tak starý, jako tehdy byl šedesátník.

Hlavně se udržet ve fyzické kondici

Co děláte pro to, abyste tu byl do sta let?

To mě snad nepotká. Já mám tu výhodu, že pro to nedělám nic. Kouřím, piju, dělám všechny ty špatné věci a myslím si, že umřu úplně stejně jako člověk, který to nedělá a myslí si, že to dělá správně. Já to považuju všechno za totální blbost, jediné, co považuju za správné je, aby se člověk udržoval v nějaké fyzické kondici. Když něco uběhnu v padesáti, tak si přidám jeden nebo dva metry a uběhnu o dva metry dál. A nejednou v šedesáti pořád ještě běhám.

Nejhorší je zakrnět u televize nebo u tabletu, a ještě psát na internet nesmysly. Je to droga některých starších lidí, kteří nemají co dělat. V práci byl důležitý, teď je najednou nedůležitý, tak si svou důležitost vybíjí na internetu, což se pro něj postupně stane drogou jako pro mladé třeba hašiš.

On ve čtyři hodiny ráno vstává a už čte, co je nového a hned už něco píše. Nevyleze z domu, pořád jen píše nesmysly, které v podstatě nikoho nezajímají. Má z toho třeba dobrý pocit, že někomu něco řekl, místo toho, aby šel ráno do lesa nebo na houby, večer se podíval na hvězdy, to je přeci strašně krásná věc. Jsou i spolky, které tyhle věci podnikají společně. Kdo tohle dělá, bude tu dlouho, kdo ne, sedne na gauč, a už nevstane.

Říkal jste, že pořád nestíháte, máte strašně málo času. Co všechno děláte? Kromě basketu, fotbalu a vaření?

Občas i vařím. (směje se) Těch part je strašně moc. Pořád se to valí a valí, je toho moc.

Baví vás to pořád?

Právě už jsem si řekl, že by si manželka zasloužila, abych byl doma víc. Mě to samozřejmě baví, vůči ní mi to ale přijde nefér.

Tak ji berte s sebou…

Ona nechce.

Není náhodou ta, která sedí na tom gauči?

Ne, ta nesedí vůbec. Je o deset let mladší, čtyřikrát denně chodí cvičit, pořád někde pobíhá. Když doma uklidím, seřve mě a jde to uklidit znovu. Nemá brzdu, jede pořád.

Nebojíte se koronaviru?

Mám respekt, ale nepanikařím. Beru to, jak to je. Každý se může ochránit, když zůstane sám doma a nechá si posílat jídlo za dveře. V koncentráku takový komfort neměli.

Co si vůbec myslíte o těch, kteří se nechtějí očkovat a dodržovat pravidla?

Když někdo nechce, tak nechce. Já taky nechtěl, ale protože chci cestovat a chodit na fotbal na Spartu, tak jsem musel. Považuji za blbost, když žiju někde na samotě v lese, se očkovat. Na druhou stranu pracovat jako uvaděčka v kině, tak se očkuju. Vycházím z toho, že lidi mají rozum.

Pro seniory zlevněné zájezdy k moři

Sledujete současnou politiku? A měla by vláda něco udělat pro důchodce?

Politiku sleduji. Jsem nadšen, jak volby dopadly. Mně se líbí, jak to mají ve Španělsku. Senioři v posezonní době mají nárok za zlevněné peníze jet k moři. A hlavně bych doporučoval stavět sociální byty s menším nájmem, aby se starší lidé v problémech mohli přestěhovat.

Co byste vzkázal seniorům, kteří sedí na gauči u televize?

Já bych to nehrotil, tam je důležité vědět, co chci já. Jestli jsem se rozhodl, že už tu nechci být, udělám všechno pro to, abych tu už nebyl. Méně pohybu, být negativní, stresovat se, vymýšlet si stresy, které ani neexistují… To je krásná věc, která do hrobu přímo láká.

Pak je ta druhá varianta, to jsou lidé společenští, vtipní, kteří si najdou i ve vyšším věku partnera nebo partnerku. A jedou třeba na dovolenou do Itálie.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Profimedia (hlavní), se souhlasem Jiřího Babici (uvnitř)