Na slušný důchod dosáhne i člověk, který měl celý život nízké výdělky

Když někdo poctivě celý život pracoval, nemusí se obávat nízkého důchodu. Starobní důchody jsou solidární a výdělky jsou pouze jedním z parametrů, které vstupují do výpočtu. Pokud někdo pobírá velmi nízký důchod, pravděpodobně podnikal nebo má mezery v dobách důchodového pojištění.

Česká správa sociálního zabezpečení pravidelně zveřejňuje počty starobních důchodů vyplácených v jednotlivých hladinách. Lze tak průběžně sledovat, kolik lidí pobírá důchody hluboko pod průměrem.

Průměr v Česku se momentálně pohybuje kolem 21 000 Kč a celkem 1,9 milionů důchodců (tedy 80 %) pobírá důchod pohybující se mezi 16 000 až 26 000 Kč. Ukazuje se, že důchody jsou do značné míry rovnostářské a těch, které se „vymykají“ směrem nahoru či dolů, je pouze pětina.

Celkem 250 tisíc důchodců dostává důchod nižší než 16 000 Kč, z toho 63 tisíc důchodců dokonce důchod pod úrovní 12 000 Kč. Obě tyto částky lze už nepochybně považovat za problematické, pokud jde o pokrývání životních nákladů.

Běžný důchod i s nízkou mzdou

Podstatné je, že tyto nízké důchody nemají původ jen v nízkých výdělcích, které důchodci měli v průběhu svého aktivního života. Výdělky jsou pouze jedním z parametrů, které hrají roli při výpočtu důchodů, a to navíc ještě omezeně. Zatímco doby důchodového pojištění se vždy počítají plně pro každého, v případě výdělků se aplikují takzvané redukční hranice. To znamená, že výdělky nad první redukční hranici (v roce 2025 činí 20 486 Kč) se započítávají jen v omezené míře.

Jde o solidární opatření důchodového systému, které potlačuje zásluhovost a zvyšuje váhu dob pojištění, tedy odpracovaných roků a náhradních dob. Výsledkem je, že pokud někdo pracuje celý život a pobírá podprůměrnou nebo dokonce velmi nízkou mzdu, jeho důchod nebude o moc nižší než u člověka, který vydělával mnohem více peněz. Rozdíl bude pravděpodobně činit jen řádově jednotky tisíc korun.

Například člověk, který 45 let pracoval, vydělával jen mírně nad minimální mzdou a dosáhl osobního vyměřovacího základu ve výši 25 000 Kč (číslo reprezentuje průměrné celoživotní hrubé měsíční výdělky), dostane v roce 2025 starobní důchod ve výši 19 281 Kč. Pokud by stejný člověk celý život vydělával dvojnásobek a měl tedy osobní vyměřovací základ 50 000 Kč, činil by jeho důchod 23 668 Kč. To je rozdíl „jen“ 4 387 Kč.

Vývoj výše důchodu v závislosti na osobním vyměřovacím základu, tedy na celoživotních výdělcích, ukazuje i následující tabulka:

Pokud se někdo vyučil nebo vystudoval a pak celý život pracoval, s výjimkou případného období péče o děti, měl by dosáhnout na zhruba 45 let důchodového pojištění nebo i více. A ať už měl nízké nebo vysoké výdělky, rozhodně se nestane, že by mu stát přiznal nečekaně nízký důchod. Je prakticky vyloučené, aby se pohyboval mezi čtvrt milionem lidí s důchodem nižším než 16 000 Kč. (Pochopitelně se to netýká lidí, kteří dlouhodobě pracují jako OSVČ, protože jejich sociální pojištění je výrazně pod úrovní zaměstnanců.)

Jak vznikají nízké důchody

Kde se tedy podprůměrné a nízké důchody berou a kdo jsou lidé, kteří je pobírají? Předně může jít o takzvané dílčí důchody, které vznikají při práci v zahraničí. Tito důchodci mohou pobírat ještě druhý důchod v zemi, kde žili a pracovali. Také může jít o výrazně krácené předčasné důchody, které se týkají těch, kteří šli do důchodu o několik let dříve.

V současné době se již do této skupiny řadí důchodci, kteří významnou část života pracovali jako živnostníci (OSVČ) a měli tedy oproti zaměstnancům výrazně nižší odvody na sociálním pojištění. Je nutné si například uvědomit, že sociální pojištění se až donedávna vypočítávalo pouze z 50 % daňového základu, tedy fakticky z poloviny zisku.

Další část důchodců tvoří lidé, kteří měli velké mezery v dobách důchodového pojištění. Pravděpodobně pracovali, ale z různých důvodů se jim tyto práce nepočítají do důchodu. Typicky může jít o situaci, kdy někdo pracuje takzvaně na dohody, platí jen srážkovou daň a tato doba se mu vůbec do důchodu nepočítá. Stačí třeba 10 takových let a do výše důchodu se to promítne dost výrazně.

Specifickou skupinou jsou také lidé pobírající invalidní důchod I. a II. stupně (dříve částečný invalidní důchod), který se nepočítá jako doba důchodového pojištění. Pokud někdo žil pouze z tohoto důchodu, případně si k němu přivydělával mimo zaměstnanecký poměr, dosáhl jen na nižší starobní důchod. Může nastat i situace, kdy invalidní důchodci nárok na starobní důchod kvůli chybějícím dobám pojištění nezískají, a v 65 letech se jim invalidní důchod transformuje na starobní ve stejné výši. A invalidní důchod I. nebo II. stupně je obvykle výrazně nižší než běžný starobní důchod.

Od roku 2026 výrazně klesne počet nejnižších důchodů pohybující se pod hranicí 10 000 Kč, kterých je přibližně 35 tisíc. Minimální garantovaný starobní důchod se totiž zvýší na hodnotu 20 % průměrné mzdy, a automaticky bude na tuto úroveň dorovnáván. V roce 2026 by se minimální důchod mohl podle dosavadních odhadů pohybovat mírně nad 10 000 Kč. Detaily této změny popisuje následující článek.