Jak fungují redukční hranice v roce 2025 a proč snižují zásluhovost důchodů

Redukční hranice omezují započítávání výdělků do důchodu a snižují tím jejich zásluhovost. Článek vysvětluje, jak fungují a podle čeho se každý rok stanovuje jejich hodnota.

Vedle několika solidárních prvků, jako je například výchovné, ovlivňují výši důchodu v podstatě dva parametry. Jde o získané doby důchodového pojištění, které se počítají od ukončení základní školní docházky, a výdělky od roku 1986 do konce roku, který předchází žádosti o důchod.

Doby pojištění se započítávají všem stejně, takže za každých 365 dnů pojištění, tedy jeden celý rok, se procentní výměra důchodu zvyšuje o 1,5 % výpočtového základu. Jinými slovy čím více odpracovaných let a náhradních dob máte, tím vyšší je váš důchod.

V případě výdělků je to jiné. V plném rozsahu se započítávají jen v omezené míře a ty vyšší jsou zohledňovány jen částečně nebo vůbec. Tento mechanismus omezování výdělků se realizuje prostřednictvím redukčních hranic.

Jak vysoké jsou redukční hranice v roce 2025

V současné době jsou stanoveny dvě redukční hranice a každý rok se jejich hodnota určuje prostřednictvím vládního nařízení. Vždy do konce září vláda schvaluje nařízení pro následující rok. Samotná vláda nestanovuje redukční hranice svévolně, ale násobkem hodnoty průměrné mzdy.

Zatímco v minulosti byly i tři redukční hranice, nyní jsou pouze dvě, a jsou stanoveny následovně:

• První redukční hranice – Má hodnotu 44 % aktuální průměrné mzdy, což v roce 2025 činí 20 486 Kč. Výdělky do této hranice se do důchodu započítávají ze 100 %.
• Druhá redukční hranice – Má hodnotu 400 % aktuální průměrné mzdy, což v roce 2025 činí 186 228 Kč. Výdělky v rozmezí první a druhé hranice se do důchodu počítají z 26 %. K výdělkům nad druhou redukční hranici se nepřihlíží.

Výše redukčních hranic platí vždy od 1. ledna do 31. prosince daného roku. Například důchody přiznávané v roce 2025 jsou počítány podle redukčních hranic a důchodových koeficientů stanovených pro tento rok. Pro rok 2026 již budou stanoveny redukční hranice i koeficienty nové.

Všeobecná průměrná mzda pro nový rok se vždy stanovuje určitým násobkem průměrné mzdy z uplynulého roku. Pro rok 2025 je stanovena na úrovni 46 557 Kč.

Maximální roční vyměřovací základ pro placení sociálního pojištění je stanoven na 48násobek průměrné mzdy (12násobek druhé redukční hranice), tedy na úroveň 2 234 736 Kč. Z výdělků nad tuto hranici se již sociální pojištění neplatí, jde o zastropování, které stanovuje zákon. I to je důvod, proč se výdělky nad druhou redukční hranicí při výpočtu důchodu nezohledňují.

Jak redukční hranice omezují výpočet

Jak tedy aplikace redukčních hranic funguje? Všechny výdělky od roku 1986 se sčítají do takzvaného osobního vyměřovacího základu, což je zjednodušeně jakýsi zprůměrovaný koš vašich celoživotních výdělků. Starší výdělky se přepočítávají pomocí koeficientů, aby odpovídaly dnešní úrovni. Celkový součet výdělků se dále rozpočítává a výsledkem je něco, co by se dalo označit jako celoživotní průměrný měsíční výdělek.

Z tohoto celoživotního „koše výdělků“, tedy z celoživotního průměrného měsíčního výdělku, se následně počítá výpočtový základ. K jeho výpočtu se využívají právě redukční hranice.

Redukci ukazuje následující příklad:

Pan František má osobní vyměřovací základ (OVZ), tedy průměrný hrubý měsíční výdělek, stanovený na 45 000 Kč. OVZ se rozdělí na dvě části – první část do 20 486 a druhá část od 20 487 do 45 000, tedy 24 514. Výpočtový základ se pak bude součtem:

1. První část se započítá ze 100 % z 20 486, tedy 20 486.
2. Druhá část se započítá z 26 % z 24 514, tedy 6 374 (zakrouhluje se nahoru).
3. Výpočtový základ činí 26 860.

Poté, co výdělky „projdou“ redukčními hranicemi, se získá zmíněný výpočtový základ, který se již přímo promítá do výše důchodu. Procentní výměra důchodu se počítá tak, že za každý rok důchodového pojištění se započítá 1,5 % výpočtového základu. Takže například za 48 let jde o 72 %. Pokračujme s příkladem:

Pan František má výpočtový základ 26 860 Kč. Má také celkem 48 celých let důchodového pojištění. Za každý rok pojištění získává zápočet 1,5 % z výpočtového základu, tedy celkem 72 %. Tato částka činí 19 340 Kč a jde o vypočítanou procentní výměru. K tomu se připočte základní výměra 4 660 Kč a celkový důchod bude 24 000 Kč.

Kdyby si stejný pan František se stejnými výdělky požádal o důchod v roce 2024, činila by jeho výše 23 133 Kč, což dobře ukazuje finanční efekt každoročního zvyšování redukčních hranic i důchodových koeficientů.

Redukční hranice mimochodem také vysvětlují, proč mají takzvaní starodůchodci, tedy lidé s důchodem přiznaným před mnoha lety, oproti dnešku relativně nižší důchody. Pravidelná valorizace, která do určité míry vychází z inflace, totiž dlouhodobě nedokáže držet krok s kontinuálním nárůstem průměrné mzdy, podle které se redukční hranice určují.

Změna zápočtu do první redukční hranice

Součástí důchodové reformy je zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů, při výpočtu se budou méně zohledňovat výdělky i doby pojištění. Nepůjde o náhlou změnu, ale snížení zápočtu bude nabíhat postupně v průběhu 10 let. Detailně to popisuje tento článek.

Míra započítávání výdělků do první redukční hranice se postupně sníží z dosavadních 100 % na 90 %. První snížení bude v roce 2026 na úroveň 99 % a následovat bude tempo snižování o 1 % za rok.

Váha dob pojištění při počítání důchodu bude nižší, zápočet výpočtového základu za každý rok získaného pojištění se postupně sníží z dosavadních 1,5 % na 1,45 %. První snížení bude v roce 2026 na úroveň 1,495 % a následovat bude tempo o 0,005 % za rok.

Pokud se chcete připravit na důchod a zkontrolovat si důchodovou evidenci, mohla by vám být užitečná příručka Do důchodu bez nemilých překvapení, kterou napsal autor článku David Budai. Obsahuje i řadu praktických příkladů, jak jednotlivá důchodová pravidla fungují.