Ústavní soud překvapivě brzy rozhodne o stížnosti na důchodovou reformu

Po necelých čtyřech měsících od podání vyhlásí Ústavní soud verdikt o návrhu na zrušení důchodové reformy, který podala skupina poslanců hnutí ANO. Ve srovnání s předchozími stížnostmi na důchodové změny posoudili tentokrát soudci obsah stížnosti velmi rychle.

Poslanci hnutí ANO podali 21. března k Ústavnímu soudu návrh na zrušení důchodové reformy, kterou prosadila vláda Petra Fialy. V rámci stížnosti se požaduje zrušení celého zákona kvůli chybám v legislativním procesu, případně alespoň zrušení části, která zvyšuje důchodový věk nad 65 let.

Ústavní soud v programu jednání zveřejnil, že veřejné vyhlášení nálezu proběhne ve středu 9. července v 9:30 hodin, a to v budově soudu. K oznámení výsledku tedy dojde už po necelých čtyřech měsících od podání.

Soudcem zpravodajem je Jiří Přibáň a ten také nález přednese. Ke změně zpravodaje v tomto případě nedošlo.

Dvě právní roviny stížnosti

Stížnost má dvě právní roviny. Nejprve napadá průběh schvalování zákona, přičemž argumentuje porušováním jednacího řádu Poslanecké sněmovny a omezováním práv opozičních poslanců. Proto žádá úplné zrušení zákona a vrácení důchodů do původní podoby.

Druhá část stížnosti pak napadá dvě konkrétní změny z reformy – zvyšování důchodového věku nad 65 let a také zvýhodnění pracovníků v náročných profesích.

Poslanci ve stížnosti argumentují, že vyřazení 3. kategorie a ponechání pouze 4. kategorie rizikových profesí je v rozporu s ústavou i mezinárodními smlouvami. Pozměňovací návrh, který předložili poslanci Jan Jakob a Marek Benda navíc nebyl dostatečně odůvodněn a byl podán na poslední chvíli, takže na něj opoziční poslanci nemohli adekvátně reagovat. Pokud nebude zrušena celá reforma, požaduje stížnost alespoň zrušení této změny.

Poslední stížnost na důchody

Tato ústavní stížnost je poslední z oblasti důchodů, o které zatím nebylo rozhodnuto. Celkem tři stížnosti poslanců hnutí ANO už soudci zamítli. Konkrétně šlo o stížnost na jednorázové snížení mimořádné valorizace, změny předčasných důchodů a zrušení státního příspěvku pro důchodce u penzijního spoření.

Ve všech stížnostech tvořila významnou argumentaci otázka legislativního procesu, například že došlo k finálnímu hlasování v Poslanecké sněmovně, aniž by k návrhu vystoupili všichni přihlášení poslanci. Ústavní soud tuto argumentaci vždy odmítl s tím, že sice došlo k určitému porušení pravidel schvalování, ale nebylo natolik závažné, aby to narušilo Ústavu.

Lze tedy očekávat, že podobně se soudci postaví k argumentaci o problematičnosti legislativního procesu i v rámci této stížnosti. Pokud by stížnost mohla uspět, tak v druhé rovině, v níž se řeší důchodový věk. Výsledek nálezu ale nelze předvídat. Lze pouze usuzovat, že s ohledem na rychlost vyhlášení panuje na verdiktu mezi soudci shoda.

Obsah celé ústavní stížnosti popisuje ve svém podrobném článku šéfredaktor portálu České důchody David Budai. Mimo jiné v něm píše: „Jsem zklamaný. Mám pocit, že hlavní argumentace stojí především na slovíčkaření a hledání situací, kdy nebyla zcela přesně dodržena formální pravidla.“ Dále uvádí, že ve stížnosti chybí hlubší právní argumentace, což zvyšuje šanci na zamítnutí.