Soud uznal křivdu, peníze ale nepřijdou. Marta Slánská neuspěla ani u Ústavního soudu
Martě Slánské byly dva roky, když její rodinu zasáhl jeden z nejznámějších politických procesů padesátých let. Dětství pak několik let trávila mimo domov. Po více než sedmdesáti letech se její příběh znovu dostal před soud.
Sledovat v Google Zprávách
Slánská žádala o zvláštní příspěvek ke starobnímu důchodu. Měla uznanou soudní rehabilitaci a jako dítě byla téměř čtyři roky omezena na svobodě. ČSSZ jí ale příspěvek nepřiznala. Neuspěla ani u soudů a letos v srpnu její stížnost odmítl také Ústavní soud.
Ve třech letech vstávala před pátou
Otec Marty Slánské Rudolf Slánský patřil k nejmocnějším komunistickým politikům v Československu. Nakonec ho ale semlely čistky uvnitř samotné strany. V roce 1952 dostal v politickém procesu trest smrti.
Dopadlo to i na jeho ženu a děti. Josefu Slánskou s dětmi převezli v dubnu 1953 z internace u Votic do Razové na Bruntálsku. Rodina dostala vlhký dům, který se špatně vytápěl.
Josefa Slánská předtím pracovala jako překladatelka z ruštiny. Po vystěhování nastoupila jako dělnice v továrně, kam dojížděla šest kilometrů. Malou Martu budila už kolem půl páté ráno a brala ji s sebou do jeslí. V Razové totiž nebyla školka.
Rodina navíc dál zůstávala pod dohledem. Dobová zpráva z roku 1954 uváděla, že Josefu Slánskou a jejího syna Rudolfa sledovali čtyři důvěrníci a jeden informátor. Syn nesměl pokračovat ve studiu a rodina měla omezený kontakt s příbuznými.
Podle Ústavního soudu byla Marta Slánská zbavena osobní svobody od 23. listopadu 1951 do 14. listopadu 1955. Když vše začalo, byly jí dva roky. Když internace skončila, bylo jí šest.
Po letech získala rehabilitaci
Marta Slánská později dosáhla soudní rehabilitace. Soud uznal, že byla kvůli zatčení, odsouzení a popravě svého otce zbavena osobní svobody. V rozhodnutí se zmiňuje nucené vystěhování a následná internace na různých místech.
Potom požádala ČSSZ o zvláštní příspěvek ke starobnímu důchodu. V jejím případě šlo o 2 500 korun měsíčně. Zákon s touto částkou počítá u vybraných lidí, které postihl nacistický nebo komunistický režim.
Slánská se odvolávala na část zákona, podle které může příspěvek získat člověk, jenž byl neoprávněně ve vazbě nebo ve vězení alespoň 12 měsíců a později dosáhl rehabilitace. Sama přišla o svobodu na téměř čtyři roky a rehabilitaci měla. Jenže právě tady narazila.
Rozhodlo několik slov v zákoně
Marta Slánská nebyla jako malé dítě ve vězení ani ve vazbě. Byla nuceně vystěhovaná a internovaná s rodinou. O osobní svobodu přitom přišla na téměř čtyři roky. Zákon ale mezi těmito situacemi rozlišuje.
ČSSZ proto její žádost zamítla. Slánská následně neuspěla u Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud pak letos v červnu odmítl její kasační stížnost. Případ nakonec skončil u Ústavního soudu.
Ten připustil, že zákony napravující křivdy minulého režimu nelze vykládat zbytečně úzce. Soudy ale podle něj nemohou vytvořit další skupinu lidí, kterou zákon nezahrnuje.
Právě to bylo pro Slánskou rozhodující. Rehabilitace sama nestačila. Podmínky pro zvláštní příspěvek jsou užší a její internace do nich podle soudů nespadá.
Její případ je neobvyklý
Advokát Marty Slánské Lubomír Müller upozornil, že podobných situací mnoho není. „Byla to mimořádná věc, těchto případů je minimum,“ řekl ČTK. Za zásadní považuje právě to, že Slánská rehabilitaci získala.
Zvláštní příspěvek přitom není běžnou součástí důchodu. ČSSZ ho popisuje jako formu kompenzace pro vybrané účastníky odboje, některé lidi pronásledované komunistickým režimem a stanovený okruh jejich pozůstalých.
Případ Marty Slánské tak skončil zvláštní situací. Soud už dříve uznal, že jako malé dítě přišla kvůli režimu na několik let o osobní svobodu. Na příspěvek k důchodu jí to ale nestačilo.
Ústavní soud její stížnost označil za zjevně neopodstatněnou a odmítl ji. Proti jeho usnesení už není možné podat odvolání.
