Zdeněk Škromach: Výchovné by měl dostat každý. Ženy mají nižší důchody, ale déle je pobírají

Prosazovat výrazné změny důchodového systému, který funguje desítky let, není příliš rozumné. Je o tom přesvědčen bývalý ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Podle něj je současný průběžný systém financování důchodů stabilní a je pouze potřeba překonat několik málo let populačního boomu ze 70. let. „Husákovy děti jsou taková mantra pro zdůvodňování toho, proč ořezávat důchody,“ řekl v rozhovoru pro České důchody a dodal, že kdyby stát kompenzoval peníze za náhradní doby, byl by systém v přebytku. Z důchodového systému by se také nemělo vyplácet výchovné za děti, protože jde spíše o kompenzaci či sociální dávku.

Pane Škromachu, když se jako bývalý ministr práce a sociálních věcí díváte na výdaje důchodového systému, myslíte si, že stát bude mít i nadále na důchody dostatek peněz?

Bude na ně mít, o tom jsem přesvědčený. Důchody jsou součástí státního rozpočtu, a nikoliv nějakého zvláštního fondu. A státní rozpočet je, jak ukazují poslední údaje, dotován poměrně velkými částkami navíc v řádech desítek miliard korun díky výnosům DPH z vysokých cen energií a pohonných hmot. Takže rostoucí náklady by měl stát víceméně bez problémů pokrýt ze zvýšených příjmů z daní.

Jsem také přesvědčený, že by problém neměl být ani do budoucna, protože když se podíváte na vývoj počtu důchodců, tak v posledních letech stagnuje, a dokonce v posledním roce počet lidí, kteří pobírají důchod v Česku, klesá. Má na to poměrně velký vliv i problém s covidem, kdy bohužel zemřela spousta lidí právě z kategorie seniorů.

Ten pokles ale není tak významný a trend se otočí, jakmile začnou do důchodu odcházet silné ročníky, takzvané Husákovy děti.

Husákovy děti jsou taková mantra pro zdůvodňování toho, proč ořezávat důchody. Protože když si vezmete populační vývoj, tak Husákovy děti jsou dva nebo možná tři ročníky. Rodiny tenkrát v 70. letech reagovaly tak, že se rozhodly mít děti, které by měly v následujících letech, a po dvou nebo třech letech zase následuje výrazný propad.

Takže jde o to překlenout tyto roky, a to by neměl být žádný velký problém. Potom postupně budou nastupovat slabé ročníky a může dokonce docházet k tomu, že počet důchodců začne klesat.

Současných 65 let je maximum

Jak v tomto kontextu vnímáte současné debaty o zvyšování důchodového věku?

Důchodový věk se zvyšuje pravidelně už několik let a bude se zvyšovat až prakticky do roku 2037. Takže debata se týká období až po tomto roce, a pokud hovoříme o prodlužování důchodového věku, je to o tom, jestli se tak má dít i do budoucna.

Já osobně nejsem zastáncem toho, aby se prodlužoval důchodový věk nad 65 let, a jsem přesvědčený, že to je v tuto chvíli maximum. A má to i své důvody, věk dožití jako takový se už prakticky neprodlužuje, naopak se v posledních letech ukazuje, že se začíná zkracovat, včetně doby života v důchodu. Do budoucna může mít vliv i otázka dostupnosti kvalitní zdravotní péče pro mladší ročníky, ale zatím to nevypadá, že by to mělo vést k nějakému výraznějšímu růstu věku dožití. Takže v tuto chvíli není nutné nic rozhodovat a měnit.

V případě změny důchodového věku, a platí to o všech zásadních rozhodnutích týkajících se důchodového systému, by mělo jít o široké rozhodnutí. Neměla by to určovat jen malá skupinka vládní většiny, ale měl by rozhodovat celý parlament a ideálně ústavní většinou.

Jak pozorujete debaty o předčasných důchodech pro náročné profese?

Určitě je to správná myšlenka, i s tím, že by se na financování těchto předčasných důchodů měli výrazněji podílet zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají lidi v těchto zdraví ohrožujících profesích a provozech. Měli by přispívat na speciální fond nebo do státního rozpočtu zvýšenými odvody na důchodové pojištění pro tyto zaměstnance, aby je to motivovalo k tomu, aby vytvářeli lepší podmínky pro zaměstnance.

Měl by stát definovat profese, třeba svářeč a řidič, nebo by skupiny měly být určeny jiným způsobem?

To je samozřejmě na debatu, z čeho by se mělo vycházet. Ale už dneska existují seznamy rizikových profesí a pracovišť. Takže řekněme, že u malíře nebo lakýrníka bude něco jiného, když bude malovat domy, nebo bude stříkat podvozky aut.

Takže konkrétní profese ano, ale vázat to na riziková pracoviště. Je potřeba se dohodnout na tom, která riziková pracoviště do seznamu budou patřit. Ukazuje se, že ze strany zaměstnavatelů i odborů tady ta snaha je, ale je potřeba, aby tady byla i politická vůle.

Takže v zásadě souhlasíte se současnými návrhy, které vycházejí ze zákona o ochraně zdraví, kdy se uvažuje o nižším důchodovém věku pro třetí a čtvrtou kategorii?

Ano, v zásadě je tohle dobrý základ.

A byl byste pro širší, nebo užší výběr?

Je rozumné jít cestou užšího vymezení. Když už něco vznikne, je možné to postupně rozšířit. Daleko horší je z toho, co se schválí, ubírat. Neviděl bych problém v tom, kdyby to byl ze začátku užší počet, ale jde o to, aby ten institut vznikl. Protože diskuse o rozsahu může být záminkou, aby to ti, kteří tomu chtějí bránit, vůbec nepřipustili. Takže z tohoto pohledu je nutné získat co největší podporu, byť třeba pro užší okruh pracovišť a profesí, ale s tím, aby tento systém a institut vznikl.

Výchovné je spíš sociální dávka

Sledujete přípravy a debaty o důchodové reformě, o kterou se pokouší vláda Petra Fialy?

Je potřeba říct, že neustálé diskuse o důchodových reformách mi připadají úplně mimo rámec, protože v zásadě změny důchodového systému probíhají už 30 let. Postupně v parametrických změnách reagují na to, co se odehrává. A považoval bych za velmi nebezpečné, pokud by tato vláda chtěla prosadit za každou cenu zásadní změny systému, který přetrval desítky let, přetrval druhou světovou válku i komunisty a funguje do dnešní doby. Tento systém průběžného financování důchodů je stabilní.

Já bohužel vnímám za debatami o takzvaných reformách důchodového systému hlavně snahu pravicových vlád, a opakuje se to pravidelně, když se dostanou k moci, vyvést z veřejných prostředků a ze státního rozpočtu několik set miliard korun do privátních fondů. To považuji za velmi nebezpečné a je potřeba to hlídat.

Jakékoliv významnější změny by měly být takové, aby lidé, kteří jsou v aktivním věku, věděli, za jakých podmínek za 20 let do důchodu půjdou. A v žádném případě by se tyto změny neměly nastavovat u stávajících důchodců, kteří už v zásadě nejsou schopni své důchodové podmínky změnit. Na rozdíl od jiných změn, například zdravotnictví nebo daní, je na to důchodový systém velmi citlivý.

Zaujalo vás v rámci chystaných změn něco konkrétního?

V poslední době se objevilo, že stát chce v důchodu kompenzovat rodičům to, že měli děti. To není špatné, ale co považuju za nesystémové, že ta pětistovka za každé dítě bude vyplácena z důchodového systému, a ne ze systému sociálních dávek. Tady nejde o důchod, ale o kompenzaci nebo sociální dávku, která by neměla zatěžovat stávající důchodový systém, což pak může být záminkou k nějakým hysterickým změnám.

Také si myslím, že výchovné by mohl dostávat každý z rodičů, který měl dítě. Chápu, že ženy mají nižší důchody, což je dáno i tím, že se staraly o děti. Ale na druhé straně je pravda, že pokud jde o dobu pobytu v důchodu, muži mají v průměru asi 18 let a ženy 28 let. Takže když to potom sečteme, ženy celkově vyčerpají z důchodového systému mnohem více peněz než muži. Je to sice trochu provokativní tvrzení, ale pokud chceme posuzovat věci genderově vyrovnaně, je potřeba brát nejenom výši důchodu, ale i délku čerpání, což je z hlediska pojištění důležitý faktor.

A když už o tom mluvíme, jsem přesvědčený, že se u nás dlouhodobě zanedbává jedna věc. Asi 20 procent nároku na důchod tvoří náhradní doby, což jsou doby, kdy člověk nepracuje a je za něj odváděno pojištění. A pokud by stát za tyto náhradní doby odvedl na důchody prostředky, jako odvádí například v rámci zdravotnictví za nevýdělečné osoby, tak by dnes důchodový systém byl ve výrazném přebytku.

Od roku 2010 se do náhradních dob vůbec nepočítá studium. Je to správné, nebo by studium mělo být v rámci důchodů hodnoceno?

Já jsem byl vždycky proti této úpravě a myslím si, že je to špatně. Doba studia by měla být započítána. Lidé, kteří mají vyšší vzdělání, mají většinou vyšší příjmy a do systému v rámci pojištění odvádějí solidárně více peněz, a pak navíc mají důchod při výpočtu procentuálně nižší než lidé, kteří měli nízké příjmy.

Co si myslíte o současném nastavení mimořádných valorizací důchodů?

Je to samozřejmě otázka politického rozhodnutí. Já jsem vždycky prosazoval kombinovaný systém valorizace, to znamená část stejná všem, a část procentní, aby byla zohledněna i určitá míra zásluhovosti. Když dnes vezmeme strukturu důchodů, 90 procent se pohybuje mezi 10 až 30 tisíci korunami, takže v zásadě ten systém je hodně nivelizovaný. A pokud jde konkrétně o mimořádné valorizace, letošní rok ukázal, že fungují.

Druhá věc je, že minulé vlády, ve kterých byly zastoupeny levicovější strany, dávaly i mimořádné valorizace nad rámec zákona ve stejné výši pro všechny. To vláda může udělat jednorázově formou zákona, ale pokud by to bylo v zákoně standardně, aby to byla pravomoc vlády, tak si myslím, že by to bylo správně.

Měla by vláda v současné nepříznivé situaci přistoupit i k nějakém jednorázovému příspěvku pro všechny důchodce?

Ano. Výhodou jednorázového příspěvku je, že se nepočítá pro účely navyšování důchodů v dalších letech, ale pouze pro účely v daném roce. A letošní rok, kdy nás zasáhlo zdražování, a stát vybírá na DPH obrovské daně, by bylo dobré vyplatit jednorázovou částku všem důchodcům jako kompenzaci za to, co stát nečekaně díky vysokým cenám získal. Ale mám pocit, že státu nyní vyhovuje chovat se podobně jako obchodníci a kšeftaři s energiemi a pohonnými hmotami, kterým vysoké ceny vyhovují, a ještě na tom vydělávají.

Jak si důchod užíváte vy sám? Co děláte a jak jste na tom se zdravím?

Pravidelně chodím na preventivní prohlídky, a teď mi doktor naměřil tlak 90 na 60. Takže to je skoro na dožití do stovky, což je nemilá zpráva pro důchodový systém. (smích)

Máme pět vnoučat, takže se věnuji hlavně rodině, na což za těch 30 let v politice nebyl čas. Co jsem zanedbal na svých dětech, se snažím dohnat u vnoučat. A snažím se také dělat, co mě baví. Vždycky mě bavilo fotografování, takže se tomu teď více věnuju, navíc se snažím dávat dohromady fotky, které jsem za léta nashromáždil. Také chystám výstavu selfíček, tak uvidíme, jak to dopadne.

A pokud jde o politiku, sleduju ji zpovzdálí a trošku s takovým smutkem. Doba se přiostřila, je tady příliš mnoho nenávisti a lidé místo toho, aby spolu mluvili, na sebe dští oheň a síru, což není dobře. Chápu, že bylo období covidu a teď je období neúměrných růstů cen a mnozí jsou z toho nervózní a naštvaní. Ale na druhé straně by měli zůstat lidmi a měli by hledat to pozitivní.

Děkuji moc za rozhovor.

Foto: Se souhlasem Zdeňka Škromacha (hlavní), České důchody/David Budai (v textu)