Šéfka sociálního výboru Brzesková: Výchovné se má valorizovat, jinak bude ztrácet hodnotu

Přístup vlády k důchodům je nekonzistentní a sledujeme spíše ustupování od předvolebních slibů, kritizuje v rozhovoru pro České důchody lidovecká poslankyně Monika Brzesková. Důchodová politika podle ní potřebuje především stabilitu a předvídatelnost. Z pozice předsedkyně výboru Poslanecké sněmovny pro sociální politiku chce usilovat o moderní a funkčnější sociální politiku, která občanům reálně pomůže. Starostka města Kravaře také lidem v důchodu či těsně před ním radí, aby se nestyděli a v případě finanční nouze si řekli o pomoc obce či specializované instituce.

Od října jste předsedkyní sněmovního výboru pro sociální politiku. Jak jste se s funkcí sžila, jak byste zhodnotila fungování výboru a čeho se vám zatím podařilo dosáhnout?

S funkcí jsem se sžila poměrně rychle, protože sociální politika je oblast, které se věnuji i v rámci práce starostky a kterou považuji za naprosto zásadní pro kvalitu života lidí v Česku. V roli předsedkyně vnímám jako důležité, aby výbor nebyl jen formální institucí pro projednávání zákonů, ale skutečně místem odborné debaty, kde se otevírají konkrétní problémy a hledají praktická řešení.

Na poslední schůzi to byla třeba prezentace Asistence o.p.s., která poskytuje osobní asistenci a sociální rehabilitaci lidem s tělesným a kombinovaným postižením.

Za podstatné považuji to, že výbor vytváří prostor pro odbornou diskusi nad konkrétními legislativními změnami a že se snažíme do debaty vtahovat i širší pohled na dopady navrhovaných opatření.

Výbor byl na počátku formování nové sněmovny poznamenán nejasnostmi kolem předsednictví. Podle původních kuloárních dohod měl na vaše místo přijít exministr Marian Jurečka, nakonec ale nezískal potřebné hlasy. Neztěžují mezilidské vztahy fungování výboru?

Pokud jde o situaci kolem volby předsedy výboru na začátku volebního období, je pravda, že jsem byla takzvaný „převozník“, než bude zvolen do této funkce Marian Jurečka. V době, kdy působil ještě jako ministr, nebyla tato volba možná. Členové výboru volí předsedu výboru v tajné volbě, kde následně nezískal dostatek hlasů.

V této chvíli zůstávám v roli předsedkyně já a záleží, zda se k volbě ještě znovu vrátíme.

V rámci práce ve výboru vnímám, že jeho členové přistupují ke své roli zodpovědně a že při jednáních převládá snaha řešit obsah nad osobními nebo zákulisními spory. To považuji za důležité i pro důvěryhodnost celé práce výboru.

Fungování výboru zatím hodnotím jako korektní a pracovní. Samozřejmě jde o politické prostředí, kde mají jednotlivé strany odlišné názory i priority, ale to je přirozené.

Sociální témata jsou jedním z klíčových hybatelů politiky. Jakým způsobem přispějete k tomu, aby se lidem v Česku žilo lépe? Co pro to vůbec z pozice předsedkyně sněmovního výboru pro sociální politiku můžete udělat?

Sociální politika má lidem především dávat jistotu, že stát funguje spravedlivě a pomůže jim ve chvíli, kdy to potřebují. Za důležité považuji podporu rodin, důstojné podmínky pro seniory, dostupnější bydlení i efektivní pomoc lidem v těžké životní situaci.

Jako předsedkyně sněmovního výboru pro sociální politiku mohu významně ovlivňovat agendu výboru, otevírat důležitá témata a vytvářet prostor pro odbornou diskusi nad konkrétními problémy. Chci, aby výbor aktivně přinášel řešení, která lidem reálně pomohou a povedou k modernější a funkčnější sociální politice.

Strategie vlády je zatím nečitelná

Můžete blíže popsat, jaká je aktivita výboru směrem k oblasti důchodů? A jak hodnotíte aktuální vládní strategii ohledně důchodů?

Aktivita výboru v oblasti důchodů se přirozeně odvíjí především od legislativních návrhů, které přicházejí od vlády nebo od poslanců. Výbor je místem odborné diskuse nad konkrétními změnami a jejich dopady na současné i budoucí důchodce.

Pokud jde o aktuální strategii vlády, přiznám se, že je pro mě zatím poměrně nečitelná. Před volbami zaznívala velmi silná prohlášení o kompletním zrušení důchodové reformy Mariana Jurečky. Nyní ale vidíme, že i představitelé vlády postupně připouštějí, že část parametrických změn zůstane zachována i do budoucna.

Sama jsem proto zvědavá, s jakými konkrétními návrhy v oblasti důchodů ministr Juchelka v dalších měsících přijde a jak bude vláda schopna sladit předvolební sliby s reálnou odpovědností za stabilitu důchodového systému.

Pravděpodobně v příštím roce přijde na plénum zákon, který sníží zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 let. Jak se vy osobně k tomuto tématu stavíte?

Považuji to za velmi nezodpovědný a populistický krok, který jde proti trendu ve většině vyspělých evropských zemí. Demografický vývoj je neúprosný, kdy počet lidí v produktivním věku bude klesat a počet seniorů naopak výrazně poroste. Pokud chceme zachovat dlouhodobě udržitelný důchodový systém, musíme na tuto realitu reagovat.

Postupné zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let je jedním ze základních a zároveň nezbytných opatření. Navíc je důležité říct, že nejde o skokovou změnu. Věk odchodu do důchodu se má zvyšovat postupně po roce 2030 a hranice 67 let se bude týkat až lidí odcházejících do důchodu kolem roku 2055.

Řada evropských zemí už dnes s vyšším důchodovým věkem pracuje. Například v Itálii nebo Nizozemsku je hranice nastavena již nyní na 67 let, v Belgii bude 67 let platit od roku 2030, v Německu od roku 2031 a Dánsko dokonce schválilo zvýšení až na 70 let od roku 2040.

Současně ale platí, že lidé pracující v náročných a fyzicky vyčerpávajících profesích musí mít i nadále možnost odcházet do důchodu dříve. Právě tady má stát hledat spravedlivou rovnováhu mezi dlouhodobou udržitelností systému a férovým přístupem k lidem, kteří celý život vykonávají těžkou práci.

Jak hodnotíte píli vlády směrem k důchodové politice?

Jak jsem již naznačila v předchozí odpovědi, vládní přístup k důchodové politice hodnotím poměrně kriticky, především kvůli velké nekonzistenci a chaotické komunikaci, kdy sledujeme spíše postupné ustupování od předvolebních slibů.

Důchodová politika přitom potřebuje stabilitu, předvídatelnost a odpovědný přístup, nikoliv populistická hesla, která se po volbách začnou korigovat realitou.

Problematické jsou změny, které oslabí stabilitu důchodů

Vláda již představila svůj legislativní plán na letošní rok, včetně sociálních témat. Je v něm něco, co byste za žádnou cenu nenechala projít, případně čemu byste naopak dala kladné stanovisko?

V legislativním plánu jsou sociální návrhy, u nichž bude rozhodující, zda skutečně pomohou lidem, nebo zda půjde jen o líbivá opatření bez dlouhodobé udržitelnosti. Za problematické bych považovala zejména takové změny, které by oslabily stabilitu důchodového systému nebo zvyšovaly mandatorní výdaje bez jasného krytí.

Naopak kladné stanovisko bych uměla dát těm opatřením, která systém zpřehlední, cíleně pomohou nejzranitelnějším a zároveň posílí motivaci k práci. Smysl mají kroky, které povedou k lepší dostupnosti sociálních služeb, k větší podpoře pečujících osob, k rozumnému nastavení pomoci rodinám s dětmi nebo k lepšímu uplatnění lidí 55+ a osob se zdravotním postižením na trhu práce.

Pozitivně lze vnímat i debatu o posílení podpory rodin, například kolem rodičovského příspěvku, pokud bude dobře nastavena a fiskálně odpovědná.

Je nějaký zákon, který byste sama předložila, aby se důchodcům žilo lépe?

Ano. Už nyní jsem spolupředkladatelkou několika návrhů zákonů, které mají konkrétně pomoci seniorům i lidem, kteří se na důchod teprve připravují.

Za velmi důležité považuji zejména novelu zákona o důchodovém pojištění, kde navrhujeme dvě zásadní změny. První je zkrácení minimální doby důchodového pojištění z 35 na 25 let, aby lidé, kteří celý život pracovali, ale nesplnili přísné podmínky systému, nepropadávali do chudoby.

Druhou, pro mě osobně velmi důležitou změnou, je zachování valorizace takzvaného výchovného. Od roku 2027 nemá být výchovné valorizováno, což by znamenalo, že jeho reálná hodnota bude postupně klesat.

Další novela má zabránit tomu, aby stát využíval rezervy důchodového systému na jiné výdaje v době, kdy je systém v přebytku. Peníze určené na důchody mají sloužit důchodcům, ne zalepování rozpočtových děr. A velmi důležitý je podle mě také návrh na výraznější podporu zaměstnávání lidí nad 55 let, pečujících osob nebo lidí se zdravotním postižením prostřednictvím vyšších slev na sociálním pojistném.

Pokud chceme dlouhodobě udržitelný důchodový systém, musíme zároveň podporovat vyšší zaměstnanost lidí, kteří mají dnes na trhu práce složitější postavení.

Jedním z hlavních problémů současného Česka je nízká porodnost. Což je zároveň i téma lidovců. Jak podle vás dosáhnout toho, aby se stávající trend zastavil, zpomalil a zvrátil?

Nízká porodnost je jeden z nejzásadnějších problémů, kterým dnes čelí nejen Česká republika, ale v podstatě celý vyspělý svět. Je to velmi komplexní téma, o kterém se dá diskutovat mnoho hodin a které nemá jedno jednoduché řešení.

Za jeden z hlavních důvodů nízké porodnosti ale považuji nedostupnost bydlení, což je vina všech předchozích vlád bez rozdílu. Mladí lidé dnes často odkládají zakládání rodiny právě proto, že nemají jistotu vlastního bydlení nebo čelí extrémně vysokým nákladům.

Pokud chceme trend nízké porodnosti alespoň zpomalit, musíme vytvořit podmínky, aby mladé rodiny měly dostupnější bydlení, větší ekonomickou jistotu a lepší možnost sladit pracovní a rodinný život.

Senioři potřebují jistotu, ne změny

Co by se podle vás mělo v důchodové politice změnit? 

Upřímně bych byla ráda, kdyby důchodová politika byla do budoucna především stabilní a předvídatelná a aby na základních cílech panovala shoda napříč celým politickým spektrem. Senioři potřebují jistotu, ne neustálé změny pravidel a nejistotu kolem budoucnosti systému.

Za důležité považuji, že v České republice funguje zákonná valorizace důchodů, která chrání seniory před propadem životní úrovně. Ostatně právě během covidové a energetické krize byli důchodci jedinou sociální skupinou, které neklesly reálné příjmy. To podle mě ukazuje, že je Česká republika solidární a sociálně odpovědný stát.

Samozřejmě musíme řešit dlouhodobou udržitelnost systému, ale změny mají být realistické, promyšlené a dobře komunikované, nikoliv založené na předvolebních heslech nebo chaotických zásazích.

Co byste doporučila důchodcům a lidem, kteří mají blízko do důchodu, aby za současné situace dělali pro to, aby se jim v penzi žilo lépe? Co mají dělat například ti, kteří už nyní mají problém vyjít s penězi?

Důchodcům i lidem, kteří mají do penze blízko, bych především doporučila, aby nezůstávali se svými obavami sami a včas si zjišťovali, na jakou pomoc a podporu mají nárok. Mnoho lidí dnes zbytečně přichází o příspěvek na bydlení, příspěvek na péči nebo jiné formy podpory jen proto, že systém je složitý a oni se v něm nevyznají.

Vedle toho je důležité, aby si lidé ještě před odchodem do důchodu udělali co nejrealističtější představu o svých budoucích příjmech a výdajích a podle možností si zachovali i částečnou pracovní aktivitu nebo jiný pravidelný kontakt se společností. Penze totiž není jen otázka financí, ale i kvality života, zdraví a sociálních vazeb.

U těch, kteří už teď mají problém vyjít s penězi, je podle mě nejdůležitější rychlá a praktická pomoc. Tito lidé by se neměli stydět obrátit na obec, sociální odbor, občanskou poradnu nebo neziskové organizace, které pomáhají s vyřízením dávek, s dluhovým poradenstvím i s hledáním konkrétní úspory v domácím rozpočtu.

Velmi dobrým příkladem je právě práce sdíleného sociálního pracovníka na Hlučínsku. Díky spolupráci obcí tam od října 2025 funguje model, který přináší sociální poradenství a pomoc přímo do menších obcí, kde by jinak tato služba často chyběla.

Smyslem je, aby lidé nemuseli složitě hledat, kam se obrátit, ale aby pomoc přišla co nejblíže k nim a řešila konkrétní životní situace včas a přímo v terénu. Právě takové služby považuji za cestu, jak lidem pomoci zvládat těžké období důstojněji a s větší jistotou.