Kamil Nedvědický z ÚSTR: Další etapa snížení důchodů cílí na výkonné články komunistického režimu

Seznam prominentních představitelů komunistického režimu pro snížení důchodů se v roce 2025 rozšířil a badatelé nyní dohledávají konkrétní osoby. Celkem by se mohl starobní důchod snížit několika tisícům lidí, kteří byli oporou a řídicími články režimu. „Určitě se mezi prominenty nedostane technický personál, pomocný personál a podobně,“ řekl v rozhovoru pro České důchody Kamil Nedvědický, náměstek ředitele z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který má přípravu seznamu na starost.

Když se bavíme o snižování důchodů prominentním komunistům, část lidí si úplně nedokáže představit, kdo takový prominent byl a jakou měl moc. Mělo by se to týkat třeba i vedoucího autoprovozu nebo jiných vedoucích?

V první etapě, která už proběhla, to bylo 220 prominentů, kterým byl snížen důchod. A to byli ti úplně nejvyšší představitelé komunistického režimu. To znamená členové vlád, šéfové Národního shromáždění, českých a slovenských národních rad, Federálního shromáždění a vedoucí představitelé ústředního výboru Komunistické strany Československa. Pak úplně ti nejvyšší vedoucí tajemníci národních výborů a okresních výborů strany.

To znamená ti, kteří režim vykonávali, řídili a kteří byli opravdu těmi nejvyššími představiteli. Proto jich taky už není tolik. Máme 35 let let po pádu komunistického režimu a při té gerontokracii režimu, kdy většinou se do těch funkcí dostávali starší lidé, už v době dohledávání žilo jen nějakých 220 lidí. A jen 177 z nich se dožilo samotného snížení důchodu.

Koho se týká rozšíření, které bylo schváleno v roce 2025?

Druhá etapa, která byla schválena, je zaměřená na takové výkonné články totalitního režimu. Takže určitě žádné uklízečky, žádní lidé, kteří dělali provoz nebo technické záležitosti. Ale tehdejší ideologičtí tajemníci výborů komunistické strany, krajských a okresních výborů, což byli ti, kteří dohlíželi na to, jak režim funguje. Jestli je dostatečně komunistický a totalitní.

A pak jsou to církevní tajemníci, to znamená ti, kteří porušovali základní lidská práva ve směru svobody vyznání a svobody náboženského myšlení.

Poté jsou to členové ÚV KSČ, tedy osoby, které fakticky řídily stát. Protože stát neřídily jenom vlády, ale na prvním místě byl ÚV KSČ, představitelé Státní bezpečnosti, a nejenom ti nejvyšší generálové a plukovníci, jak to bylo v první vlně. Teď se jde po těch nižších, kteří pracovali na úseku vnitřního nepřítele a skutečně vykonávali komunistický teror. A potom jde o osoby, které byly zapojeny do udržování toho totalitního režimu v Československé lidové armádě a především v Lidových milicích.

Takže určitě se mezi prominenty nedostane nějaký technický personál, pomocný personál a podobně.

Okresní tajemníci mohli výrazně škodit

Jak si můžeme představit takového okresního tajemníka, kterého se snížení důchodu také týká? Jaký mohl mít vliv a jak ovlivňoval život běžných lidí?

Vliv okresních tajemníků byl mnohdy velmi zásadní, oni byli mnohdy takoví krajští nebo okresní carové.

Vždycky se připomíná jméno soudruha Miroslava Mamuly v Ostravě. Člověka, který si z Ostravska opravdu vytvořil svoji mocenskou bázi a mnohdy mu ani soudruzi z Prahy nebyli schopni dávat nějaké velké rozkazy.

Byli to lidé, kteří měli významný vliv na to, kdo půjde studovat, kdo nebude studovat, z jaké rodiny budou lidé vybráni, nebudou vybráni. Vykonávali jednotlivé příkazy komunistické strany například ve vztahu k pronásledování osob, které byly z nějakých špatných rodin, například selských. Nebo postihování lidí, kteří měli náboženské vyznání. Skutečně drželi v rukou moc nad konkrétními lidmi a byli schopni jim výrazně uškodit.

Myslíte, že by mělo smysl do seznamu zahrnout i nižší funkce v rámci komunistické struktury? Třeba když šel někdo do armády, což byl případ i současného prezidenta?

Já si myslím, že níže v té struktuře už se půjde velmi těžko. Ze dvou důvodů.

Zaprvé většina lidí, kteří byli v těch nižších strukturách a pak pokračovali po roce 1989, prošli prověrkami a pokračovali dál v kariéře, ať už v armádě, v policii nebo v jiných bezpečnostních sborech. A tady by bylo velice těžké, a to bych opravdu nikomu nezáviděl, rozhodovat, co vlastně převládne. Jestli převládne to, že ten člověk byl třeba pět, deset let v nějakém komunistickém aparátu, anebo že pak třicet let sloužil v Bezpečnostní informační službě nebo Policii ČR. To by se velice těžko poměřovalo, co více převládá, a pak by to mohlo být jenom nějaké paušální gesto.

Druhý problém je v tom, že lidé v nižších strukturách byli opravdu jenom vykonavatelé rozkazů. A bohužel u nás, v tom našem nevyrovnání se s komunistickým režimem, když už se někdo dostal před soud, tak to opravdu byly hlavně ty takzvané malé ryby. Tedy lidé, kteří vykonávali, ale ne ti, kteří vydávali příkazy.

Proto je opatření pro snižování důchodů opravdu zaměřeno na ty, kteří měli v rukou reálnou moc. Opravdu rozhodovali o osudech lidí, reálně vykonávali zločiny totalitního režimu a podíleli se na jeho udržování. A ne na ty nejnižší členy režimu.

Když se schvalovalo rozšíření seznamu, tedy zmíněná druhá vlna, byla na tom politická shoda, žádné strany ani hnutí v Poslanecké sněmovně nehlasovaly proti. O čem to svědčí?

Já tomu raději říkám národní shoda. A myslím si, že shoda na takových základních pilířích je velice důležitá, je to úplný základ pro vyrovnání se s minulostí. Stejná politická shoda byla i na zákazu propagace komunismu v trestním zákoníku, kde také nikdo nebyl proti.

Potrestání pachatelů a odškodnění obětí, na tom by opravdu měla být národní shoda, jako je v jiných zemích, to není nic sporného. Poslanci se můžou hádat v tisících jiných věcech, ať už politických, ekonomických a podobně, ale tohle by mělo být naprosto jasné.

Proto mám radost, že i další změny, třeba o odškodnění obětí akce Asanace nebo odškodnění obětí politicky motivovaného ochranného dohledu, prošly takhle jednoduše.

Průměrný důchod už má přes 400 disidentů

S tím souvisí i další změna, a to u ocenění disidentů průměrným důchodem. Dříve o uznání osvědčení boje proti režimu mohly žádat jenom samotné osoby. Nově ale mohou žádat i organizace nebo rodiny. Někteří lidé si totiž o osvědčení sami nechtěli požádat. Proč?

Jedná se o dvě skupiny lidí, když bych to trošku zjednodušil. První skupina jsou ti, kteří si nechtějí podat žádost z důvodu, že říkají: „Stát mě pronásledoval, stát byl totalitní a já ho o nic nechci žádat.“ Jejich přístup je, že by to měl stát vyřešit sám. A tady je výhoda, že to za ně může podat Ústav pro studium totalitních režimů.

A druhá skupina jsou lidé pokročilého věku, špatného zdravotního stavu, kteří už mají problémy vyplňovat formuláře a účastnit se řízení. Takže za ně můžeme žádost podat a jsem rád, že to funguje.

Už jsme podali asi dvanáct žádostí. První dvě už byly úspěšně vyřízeny, takže z toho mám velkou radost.

Kolik lidí už má dnes přiznaný průměrný důchod za svoji účast v odboji a disentu?

Už se jedná o více než 400 osob, u kterých se podařilo dorovnat důchody, protože jim dosud nebyla započítána některá období, kdy byli ve vězení, ve vazbě nebo je nikdo nechtěl zaměstnat a podobně.

Bohužel dnes už odcházejí přímí aktivní účastníci antikomunistického odboje a odporu. Takže další návrhy, které podáváme nejen my, ale i další neziskovky nebo Ministerstvo obrany, budou vydány často in memoriam.