Marian Jurečka: Současná vláda důchodcům lhala. Úpravy důchodů jsme nedělali s radostí
Bývalý ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru pro České důchody našel pro své nástupce v barvách Babišovy vlády i slova chvály. Oceňuje, že se v některých otázkách snaží navazovat na to, co v důchodovém systému prosadila vláda Petra Fialy. Přesto se prý podle něj ukazuje, že v řadě věcí důchodcům před volbami lhali a plánované změny jdou proti udržitelnosti důchodového systému.
Sledovat v Google Zprávách
Pane poslanče, zhruba půl roku jste v opozičních lavicích, jak byste to období zatím zhodnotil? Jak se vám z opozice pracuje, co se vám podařilo dosáhnout, jak se vám spolupracuje s vládou Andreje Babiše?
Jsou věci, u kterých jsem rád, že existuje určitá kontinuita mezi mnou i mým nástupcem, panem ministrem Juchelkou. Například pokud jde o věci, které se týkají superdávky, pokud jde i o věci v jiných agendách, jako je třeba digitalizace.
V čem se ale s panem ministrem logicky dlouhodobě rozcházíme, tak to je přístup k úpravám důchodového systému v průběžném pilíři. My jsme ty úpravy nedělali s nějakou radostí, že bychom chtěli dělat nepopulární opatření. Ale z opravdu velké nutnosti.
Systém takto dlouhodobě udržitelný není a záměry, které známe z programů, z předvolební kampaně (stávající vlády – pozn. red.), ale i z pár měsíců starých výroků, říkají, že průběžný systém chce vláda zase dost změnit v neprospěch veřejných financí. To bude mít dopady na vyšší a vyšší zadlužování v budoucnu.
Přesto. Našel byste ve vládních plánech něco, co vám dává smysl, co je podle vás správně?
Na úvod musím říct, že jsem zvědav, jak to celé dopadne. Slyšeli jsme velmi silné výroky především politiků z hnutí ANO a SPD, jak jednou z prvních věcí, kterou po volbách udělají, bude, že zruší Jurečkovu důchodovou reformu, že změní mimořádné valorizace, že vrátí důchodcům, co vláda Petra Fialy údajně vzala. A teď vidíme, že nic z toho se neděje.
U změn mimořádných valorizací paní ministryně Alena Schillerová řekla, že se nad tím zavřela voda, pan ministr Juchelka už taky řekl, že to řešit nehodlá. Mluvili o tom, že upraví výpočty nových důchodů, o tom už taky vůbec nemluví. Teď už zůstávají jenom některá dílčí témata jako hranice věku odchodu do důchodu nebo úprava náročných profesí. A i tady vidíme, že ty věci vláda pořád v čase odkládá.
Takže jsem zvědav, co se skutečně stane, co vláda skutečně udělá, protože oni si musí uvědomovat obrovský rozdíl mezi tím, co slibovali, a mezi tím, co je reálně možné udělat, aby to nedestruovalo brutálním způsobem veřejné finance a nevedlo to k obrovskému zadlužování v budoucnu.
Proč se to podle vás děje? Proč k těm avizovaným změnám nedochází?
Na rovinu: Protože si současná vládní koalice, především hnutí ANO, natvrdo tím jak… Já to řeknu na rovinu. V době volební kampaně, kdy jim šlo o hlasy důchodců, tak regulérně lhali. Lhali a dnes ví, že to, co slibovali, není naplnitelné, nebo ve většině případů není vůbec naplnitelné. Proto to dnes odkládají v čase.
Firmy by měly podporovat péči o zdraví
Na druhou stranu – je zřejmé, že je potřeba zákony vybalancovat tak, aby byl důchodový systém finančně udržitelný a zároveň se snažit o to, aby byl udržitelný i život lidí, kteří odcházejí nebo jsou v důchodu. Bylo i tak správné ve vašich úpravách jít cestou velkého škrtání právě na důchodcích?
My jsme na důchodcích opravdu nešli cestou žádných jako škrtů. Když se podíváte na zajištění valorizace, tak vždycky bude platit, i za nás, že je valorizace vždy minimálně o inflaci a o třetinu růstu reálných mezd. Což byl stav, který tady byl přes 20 let. Pouze dva roky tady byl stav, kdy se nastavil vzorec na polovinu růstu reálných mezd.
My jsme do důchodové reformy zakomponovali klíčové věci, jako bylo výchovné, které je dlouhodobě doplněno i o společný vyměřovací základ manželů, je doplněno o rodinný vyměřovací základ, kdy se oceňuje výchova dětí a péče o osobu blízkou. To znamená, že my jsme prokazatelně více jak 1,5 milionu lidí v důchodovém systému zabezpečili trvalé zvýšení důchodu.
To znamená, všichni, kteří měli děti, všichni, kteří pečovali a pečují a budou pečovat o osobu blízkou, tak budou v důchodovém věku jednou výrazně lépe oceněni, včetně zhruba 200 tisíc všech pracujících důchodců.
A ano, udělali jsme úpravy, které se týkaly hranice věku odchodu do důchodu, ale prostě to je krok, který dělají všechny země, které mají podobný vývoj demografie a nízkou porodnost.
Když zůstaneme u věku odchodu do důchodu, tak mnozí, kterých se to dotýká, argumentují, že už teď lidé v 62 nebo 63 letech nemají sílu dál pracovat. Jak se díváte na tento argument?
Jasně jsme řekli, že počítáme nadále, a takhle jsme to nastavili, že lidé budou moci jít až o tři roky dříve do předčasného důchodu, a ti, kteří dělají v náročných profesích, až o pět let dříve – podle odpracovaných měsíců v náročných profesích. Anebo budou mít našetřené prostředky, které budou moci využít na takzvaný předdůchod.
Vždycky jsem pamatoval na to, aby lidé, kteří dělají v profesích, kde je vyšší fyzické a psychické opotřebení, aby měli možnosti, jak do důchodu jít dříve, než je standardní hranice věku odchodu do důchodu.
Jak vnímáte právě debatu ohledně náročných profesí? Existují určité varianty realizace, ale zatím není příliš jasné, jak to nakonec dopadne. Jak by to mělo být podle vás?
Jsem přesvědčen o tom, že jak jsme to nastavili, tak to dává logiku. Protože ti, kteří jsou ve třetí kategorii, tak mají zvýšený povinný příspěvek od zaměstnavatele, mají tedy prostředky navíc, se kterými ti lidé mohou svobodně nakládat.
Není to vázané na to, jestli překročí hranici počtu směn, ale mají tento benefit za každý měsíc, který odpracují v náročných pozicích. To je za mě pozitivní pro lidi, pro rodiny, je v tom velká svoboda jejich rozhodování.
Jen bych si teď díky jednotnému měsíčnímu hlášení daleko více sledoval data k jednotlivým profesím a k dopadům na zdravotní stav, a případně v budoucnu díky těmto datům soubor lidí a náročných profesí upravoval.
Myslíte si, že je nezbytné za současné situace, aby lidé pracovali až do toho okamžiku, kdy jim to zdraví umožní, anebo že by bylo spíš vhodnější, aby odešli v nějakém momentu, kdy si ten důchod ještě nějakým způsobem více užijí, než začnou řešit zdravotní obtíže, ztrátu energie?
Víte, já znám i v dnešní situaci spoustu lidí, kteří v 50 letech mají vážné zdravotní problémy nebo vážné psychické problémy a je pro ně extrémně obtížné zůstat na trhu práce. A znám lidi, kteří i v 70 letech, a nejsou to jenom administrativní činnosti, jsou schopni svou práci nadále vykonávat. Takže je to hodně individuální.
To, co nám dneska k systému chybí, je daleko větší podpora toho, abychom se jako osoby více starali o své vlastní zdraví a aby se o to více staraly konkrétně i firmy. Chybí nám větší motivace pro lidi, ale i pro systém firem, které poskytují v rámci své personální politiky různé benefity. To bychom měli víc posílit.
Společným cílem má být podporovat to, abychom se dožívali vyššího věku v lepším fyzickém i psychickém stavu. A tady si myslím, že máme velký prostor k tomu, abychom podmínky výrazně zlepšovali.
Co si pod tím konkrétně představit?
Konkrétně například to, abychom dokázali více investovat do motivace pro pravidelné preventivní prohlídky a preventivní programy, pro různé formy rehabilitačních programů.
Právě teď ve sněmovně projednáváme návrh zákona, kdy v případě EET navrhujeme výrazněji posílit motivace firem, aby investovaly do lepšího zdraví svých zaměstnanců a byly motivovány vyššími a lepšími daňovými odpočty.
Máme velké penzum nástrojů, které nevyužíváme nebo v systému nejsou, a ty pojďme zaktivovat. Aby byl jednak jednotlivec motivován k lepší zdravotní kondici a k lepší péči o sebe sama, ale aby k tomu motivoval i zdravotní systém, naši lékaři, například obvodní, ale také i firmy. Ty lidem mohou poskytnout třeba možnost různých zdravotních, rehabilitačních pobytů, přístupu na různé typy sportovišť a podobně. V těchto věcech je potřeba, abychom udělali ještě víc pozitivní práce.
Ať politici šetří na sobě? To už se stalo
Šéf ČSSZ František Boháček nedávno propočítal, že noví důchodci budou pravděpodobně tratit na důchodech, a to až o 1800 korun. Sledovali jsme komentáře našich čtenářů pod článkem, který o tom informuje, a ve velkém se objevovala kritika lidé z generace Husákových dětí, kteří cítí křivdu v tom, že právě oni přivedli do důchodového systému nejvíce peněz a teď se jim budou snižovat důchody, a ještě se bude oddalovat odchod do penze. Co byste jim vzkázal?
Bohužel, v posledních zhruba sto letech je český systém výrazně ovlivněn třemi demografickými vrcholy: vrchol porodnosti na konci Rakouska-Uherska a vzniku první republiky, pak to byl vrchol ve třicátém šestém sedmém osmém roce a pak na přelomu 70. a 80. let.
To má za následek, že systém není dlouhodobě stabilní. A to ve smyslu, že pokud ty peaky (vrcholy – pozn. red.) neopakujeme, což se ukazuje, že neopakujeme a že nám porodnost dlouhodobě klesá, tak pak máme početnou generaci, která opravdu pracuje, odvádí velké odvody na důchody svých rodičů a prarodičů – za to velký respekt a poděkování – ale bohužel za tou generací už nestojí další populačně silná generace.
Prostě dětí se narodilo méně, rodí se dnes méně dětí, a to v systému nejde dohnat žádným jednoduchým řešením než kombinací toho, že postupně, tak jak roste věk dožití, posunujete hranici věku důchodu a drobně upravíte i vzorec pro vypočet nových důchodů.
Nemáte žádný nový geniální lék, jak to udělat, pokud se nechcete brutálně, ale fakt brutálně zadlužit a zadlužit naše děti a vnoučata.
Ti diskutující jeden lék nabízejí, a to ten – jak psali někteří – aby když už se snižují důchody, aby se taky snížily platy politiků a různých vedoucích státních institucí. Jaký je váš komentář k tomuto?
Řeknu úplně jednoduchý komentář. Za poslední čtyři roky platy politiků byly tři roky zmražené. Nenajdete obdobu v českém systému, že by třeba byly tři roky zmražené platy ve veřejném sektoru nebo důchody nebo nějaký jiný typ dávek. Takže tři roky tady byly zmražené platy politiků, které už nikdy po tom rozmražení nedoženou ten nárůst, který by tady byl. Tedy tento krok, na který ti lidé poukazují, ten se stal.
Kdyby současná vláda zcela zrušila vaši důchodovou reformu, jaké by podle vás byly dopady třeba za deset let a dál?
Za deset let, tedy v roce 2036, by to znamenalo, že by deficit důchodového systému byl ročně zhruba o nějakých 150 miliard korun vyšší.
Teď jsme v přebytku zhruba 20 miliard korun, dlouhodobě říkáme, že systém bude v deficitu kolem minus jednoho procenta HDP. Což je zhruba minus 90 miliard korun. V největším peaku by to bylo zhruba až minus jedno a půl procenta. Tak k tomu připočtěme zhruba další jedno a půl procenta, což znamená, že každý rok by si systém musel půjčit dalších 150 miliard korun, které budou platit v budoucnu naše děti a u mnoha lidí i vnoučata. To není klišé, to je prostě tvrdá realita.
Když ještě zůstaneme realisty, tak jaký by měl být recept na to, aby se systém naopak dostával do lepší kondice? Co by se zkrátka mělo teď udělat?
Pokud jde o důchodovou část, tak je potřeba zachovat pozitivní, byť do určité míry pro někoho bolestivé změny v důchodovém průběžném pilíři. Doplnit to dobrými změnami, které plánuje tato vláda v třetím pilíři, a udělat maximum pro to, abychom zlepšili zdravotní stav české populace. Abychom se dožívali důchodového věku v lepší zdravotní a psychické kondici. Stát má nástroje, jak tohle může pozitivně ovlivnit. A má je využít maximálně.
Ten třetí pilíř, to máte na mysli změny, co představila paní ministryně financí?
Ano.
Takže to je za vás dobré?
Ano.
Kdybychom se vrátili k panu Juchelkovi, tak jak zatím hodnotíte jeho práci na ministerstvu?
Řekl bych, že jsem v celé řadě věcí rád za kontinuitu, že na věci, které jsem dělal já, navazuje. Přál bych si ale, aby věci, které plánuje dělat, a myslím, že některé z nich jsou dobré, aby je byl schopen udělat rychleji, protože někdy je to o tom, že pokud je neprovedete během prvního roku nebo dvou, tak už to neuděláte. Tak aby se to nestalo.
Je naopak něco, co byste vy zpětně změnil z vašeho ministrování?
Netýká se to důchodů. Ale mrzí mě, že jsem nestihl udělat nový zákon o ochraně dětí a podpoře rodin a změnit systém péče o ohrožené děti.
To se opravdu už nestihlo, za ty čtyři roky se nedalo stihnout úplně všechno. A určitě bych ještě podporoval daleko víc částečné a zkrácené úvazky, právě třeba u lidí předdůchodového věku.
Každý chce hezké dálnice, ale kam dát mámu a tátu?
Volby jsou daleko, je to trošku předčasné téma, ale přece jenom. Spousta lidí vám a bývalé vládě zazlívá, že si museli utáhnout opasky. Myslíte si, že se vám podaří nějakým způsobem je za tři roky přesvědčit, že to bylo potřeba? Nebo jakým způsobem je dostat potom na svoji stranu, pokud budete kandidovat?
Víte, já za nás lidovce vždycky říkám, že máme držet dvě klíčové hodnoty: Být solidární s těmi, se kterými je to opravdu potřeba, kteří pomoc potřebují, a být zodpovědní. Zodpovědní vůči budoucím generacím a vůči tomu, že ty peníze nejsou státní, ty peníze, se kterými hospodaříme, jsou peníze občanů této země. Žádné jiné peníze stát nemá.
A když jako politik rozhoduji, tak si musím říct, že když od těchto lidí peníze beru, tak musím garantovat, že je opravdu dávám smysluplně tam, kde jsou potřeba. A to si myslím, že se dneska bohužel neděje, že dneska pořád jede taková ta linka jako slíbit, rozdat, aniž by se úplně domýšlelo, že to všechno stejně budou platit jenom občané této země. Nikdo jiný to platit nebude.
Co momentálně můžete pro lepší vývoj udělat coby opoziční poslanec? Je tam vůbec nějaký reálný potenciál něco změnit?
Mám tady desítky předložených pozměňovacích návrhů a novel zákonů. A i když jsem v opozici, tak se občas podaří, že i některý z mých návrhů nakonec koalice podpoří. To je věc, na které budu pracovat dál a vždycky se budu snažit také upozorňovat na to, co vládní koalice třeba nedělá úplně dobře.
Pamatuji nejenom na věci, které se týkají důchodů, ale snažím se pracovat hodně ve svých návrzích ve prospěch osob se zdravotním postižením, lidí, kteří jsou odkázáni na pomoc někoho jiného. To znamená, chci dotáhnout téma osobní asistence a podporu lidí, kteří potřebují péči 24/7. To jsou třeba témata, na kterých pracuji dál jako bývalý ministr a se znalostí toho resortu a jeho možností.
Tady vidím smysl v tom věci posouvat a mám radost, když třeba nedávno před čtrnácti dny pan ministr Juchelka po nějaké naší debatě řekl: Tady nad tím návrhem, který jste navrhl, jsme přemýšleli, a nakonec ho MPSV napsalo. Tak třeba i touhle formou se mi něco podařilo změnit, například to byla otázka parametru superdávky.
O tom má být role mě jako poslance v opozici, ne jenom kritizovat, ale navrhovat řešení a ta řešení dokázat prosazovat. A když se to občas podaří, je to super.
Zmínil jste, že by bylo potřeba nějakým způsobem vyzdvihnout roli zlepšování zdraví, třeba i ze strany zaměstnavatelů, tak rýsuje se nějaká legislativa k tomuto tématu?
Nějaké dílčí věci se teď dějí ohledně EET a daňové podpory firem, které investují do zdraví svých pracovníků. To určitě podporujeme a taky jsme tam u některých návrhů jako spolupředkladatelé.
Já osobně bych chtěl jít ještě dál, to znamená daleko více se soustředit například na lhůty pro operace, jako jsou kyčelní a kloubní náhrady. Kdy je naprosto postavené na hlavu, že lidé na tyto operace čekají měsíce, někdy i déle než jeden rok. Přitom to není nutné, ty kapacity jsou, ale zkostnatělý systém zdravotních pojišťoven to neumožňuje zlepšit.
Tady chci zavést systémy, které by to monitorovaly, a případně by pak byly sankce pro pojišťovny v okamžiku, kdy nezajistí péči, kde je nějaké území, kde nejsou praktici, nejsou pediatři, nejsou stomatologové, nebo pacienti dlouho čekají na klíčové výkony, včetně různých onkologických situací.
To se prostě nesmí stávat. Pak se to samozřejmě podepíše dlouhodobě na kvalitě zdraví každého člověka, který problém má. To jsou věci, na kterých já a my jako lidovci chceme pracovat.
A kdybychom se podívali na nedostatečnost sociálních zařízení a pracovníků v těchto službách, lze na toto nějakým způsobem vyzrát?
V loňském roce jsme historicky poprvé za stát dali dohromady data, kolik bude potřeba kapacit sociálních služeb. Do 15 let budeme potřebovat dvojnásobek kapacit oproti dnešnímu stavu. A už dneska ten stav je tristní, už dneska je problém umístit tátu, mámu, rodiče, prarodiče do zařízení poskytujících sociální služby.
Je to jedna z největších výzev pro tuto vládu, ale i pro budoucí vlády. Já jsem se snažil kapacity budovat, my jsme opravdu investovali, stavěli jsme, dělali jsme jak pobytové služby, tak i ty odlehčovací, a v tom je potřeba dělat dál.
Je to jenom o investicích do výstavby infrastruktury, nebo je to i o navýšení mezd pracovníků v sociálních službách?
Je to celý soubor opatření. Týká se to investic do infrastruktury, tedy výstavby zařízení, ale i investic do personálu. Potřebujeme posílit vzdělávání jak vysokoškolských, tak i středoškolských profesí. A pak je to samozřejmě o schopnosti systém ufinancovat, včetně toho, abychom adekvátně zaplatili lidi.
Toto je jedna z obrovských výzev, které tady před vládou jsou. A mrzí mě, že třeba u premiéra vůbec neslyším, že by to akcentoval, že by to vnímal a chápal. Je fajn, všichni chceme mít hezké dálnice, ale pokud se nebude mít kdo postarat o naši mámu, tátu, tak je to pro rodiny extrémně složitá životní situace, a i tady stát musí pomoci vytvořit dobrý systém.
A má na to stát peníze? Nebo z čeho se to dá uplatit?
Stát si ty peníze musí prioritizovat. Dneska máme po dlouhých letech situaci, kdy důchodový systém bude 20 miliard v přebytku. A místo aby stát těchto 20 miliard vzal a investoval je na sociálně zdravotní infrastrukturu, tak je tato vláda rozfrcá v úplně běžných výdajích. To já považuji za tristní a takto se hospodařit nemá.
Jestliže mám přebytky z odvodů na sociálním a důchodovém pojištění, tak mám ty peníze přece investovat do dobrého zajištění našich seniorů ve stáří! A to není jenom o výši důchodů, ale to je právě i o dostupnosti a kvalitě služeb, které potřebujeme pro důstojný život.
Kdybyste se hypoteticky dostali do vlády, kdybyste byl třeba zase ministrem, tak to je věc, kterou byste se řídil? Že pokud bude důchodový systém v přebytku, tak se bude investovat do výstavby nebo do těchto systémových záležitostí?
Já jsem to dělal v situaci, kdy jsme měli především silné zdroje z peněz EU, ty zdroje prakticky v letošním roce pomalu končí. Proto je musí nahradit logicky peníze z národního rozpočtu.
Úplně stejně, jako vláda řekne, že dá desítky miliard korun do dopravní infrastruktury, tak musí dát řádově miliardy korun do výstavby sociální infrastruktury. Musíme některé kapacity vybudovat, postavit a některé potřebujeme zajistit i v oblasti těch terénních služeb. Potřebujeme více podpořit neformální rodinné pečující. Prostě potřebujeme ocenit ty, kteří dneska pečují o své nejbližší lidi.
Závěrem se ještě zeptám na věčné dilema ohledně zajištění na stáří. Kde by měl být balanc mezi tím, nakolik spoléhat na stát a nakolik se mají lidé zajistit sami? I s přihlédnutím k tomu, že někomu se daří našetřit snáze, někomu hůře.
Já to rozdělím na dvě situace. První je, a to je základ, pracovat a mít legální příjmy. Nebrat peníze bokem. Protože když se podívám na smutné příběhy, které končily u mě na stole jako u ministra, tak to byly situace, kdy lidé měli extrémně nízký důchod nebo na něj neměli nárok, protože neměli pojistnou dobu. Nebo dostávali část mzdy jako minimální mzdu a zbytek na ruku a prostě neměli odvody na sociální pojištění, byť říkali, že pracovali. Anebo byli jako OSVČ a odváděli opravdu minimální zálohy. To je jedna množina lidí s velmi nízkými důchody nebo bez důchodů.
A pak bych řekl, především té střední a mladší generaci, že je potřeba kombinovat a spoléhat nejenom na průběžný pilíř. Je potřeba, ať už přes takzvaný DIP (Dlouhodobý investiční produkt), nebo přes třetí pilíř a změny, které v něm proběhnou, si odkládat nějakou část na zabezpečení ve stáří. Byť drobnou, ale po dlouhou dobu.
