Jana Postlerová: Politici by důchodcům neměli lhát

Možná si hned nevybavíte její obličej, ale hlas určitě. Jana Postlerová, maminka oblíbené a velmi obsazované herečky Simony Postlerové, je česká herečka, dabérka a hlasová poradkyně pro moderátory největších českých televizí nebo také bývalého premiéra Andreje Babiše. Letos oslavila jubilejní osmdesátku. Tato energická dáma ale datum ve svém rodném listě rozhodně neřeší. V rozhovoru pro České důchody se rozpovídala o tom, kolik práce denně má, a zmínila, že rozhodně nehodlá ze svého tempa polevit.

Foto: Profimedia
Herečka a dabérka Jana Postlerová.

Já jsem zjistila, že jste v květnu oslavila krásné jubileum…

No jo, to se neříká, to je taková blbost. To je číslovka.

Jak jste to oslavila?

Nijak, já tyhle věci vůbec neslavím.

Ale asi všichni ostatní kolem vás by to rádi slavili, ne?

To nevím, ale já to neslavím, takže se nic neslaví.

A jak se cítíte?

Musím brát prášky, protože mám nějaké nálezy. Prostě není to hitparáda, něco tam je. Ale nestěžuju si.

Vím, že sledujete politiku, jak jste spokojena se stavem dnešní společnosti?

Ne, ne, ne, vůbec. To je naprostá katastrofa, co se děje. Podvod na podvod, lež na lež, to nemůžete nikomu věřit. To, co dělá tato vláda, to je naprosto nepřijatelné.

Proč, co třeba?

To jsou sliby, které se nesplnily, a to já považuji za podvod.

Ještě si můžu přivydělat

Kdybyste měla tu moc, kdyby se vás nějaký politik zeptal: „Paní Postlerová, co bychom měli pro důchodce udělat?“ Co myslíte, že by měli udělat?

Hlavně by nám neměli lhát. Měli by to pořádně rozmyslet, jak to má být, a měli by si uvědomit, kolik vlastně my máme, kde zůstávají ty normální důchody. Není to adekvátní a když víme, kde se pohybují němečtí důchodci, angličtí důchodci, to u nás není.

Já si nestěžuji, protože já si můžu ještě přivydělat. Vedle toho, že jsem důchodce, jsem OSVČ, takže můžu ještě pracovat. Já si, prosím, nestěžuji na to, kolik mám, mně to stačí, jsem skromný člověk. Ale vadí mi to celkově, že se slibovalo, slibovalo a nesplnilo. To mi vadí. Nebudeme zvyšovat daně, zvýšili daně. To mi vadí.

Vy už jste to nakousla – stále pracujete, přestože byste mohla mít teď nohy nahoře a užívat si důchodu.

Protože by mě to nebavilo, ležet s nohama nahoře.

A co všechno děláte, kde učíte, koho učíte?

Já mám jednak svojí akademii, kde učím lidi z ulice, kteří to potřebují. Různí manažeři, zastupitelé nebo ředitelé firem se potřebují nějak dát „do kupy“, tak ty učím. Vedle toho učím redaktory, moderátory na Primě a teď jsem začala učit na mezinárodní konzervatoři, takže toho je docela dost. A vedle toho mám svoji profesi, dělám dabingy.

To je podle mě trošku moc i na normálního člověka.

Já to tak mám celý život, ono to tak jede, ono to jede samo…

A je to tak, že vás ty lidi stále prosí a vyhledávají? Chtějí, abyste chodila?

Ano, to je nabídka, poptávka. Já to nikde nelovím, prostě lidi volají, lidi chtějí. Když mám čas, tak to udělám, a když nemám čas, tak řeknu, že čas nemám.

Máte nějaké nové metody vyučování? Já si pamatuji, že jste nás učila běhat kolem stolů a do schodů.

Samozřejmě, to děláme pořád. Když má někdo málo energie, tak se musí rozběhat, aby tu energii trochu získal. Ale na každého platí něco jiného, každý potřebuje trochu jiný přístup.

Jak byste zhodnotila své nynější studenty a studenty před dvaceti lety? Jak se dnes lidé staví k mluvení a projevu?

Ten, kdo chce mluvit dobře, ten jde za mnou a já ho to naučím.

Jednoduché.

Ano, takhle je to jednoduché. Ale musí ten člověk chtít, když nechce, tak ho přeci nebudu nutit. On se musí přihlásit a chtít, a tak to dostane. A když bude dělat to, co po něm chci, když bude dělat domácí úkoly, protože to já poznám, že se nedělají domácí úkoly, pak to takhle jede.

Pamatuji si vaše domácí úkoly, neustále jsem doma říkala: „Dej vidličky do poličky vedle lžičky.“ Správně?

Samozřejmě, ano, vidličky jedou. Ty jsou oblíbené.

Hlas pražských tramvají Dagmar Hazdrová: Vadí mi, že jsme ztratili lidskou blízkost

Premiér není energický

A Andreje Babiše stále učíte?

Ne, teď už dlouho ne, myslím, že teď už toho tolik nepotřebuje, protože nedělá takové velké projevy, co jsme dělávali, když byl premiér, nebo když byl ministr financí. Teď už normálně mezi lidmi běhá a myslím, že mu to docela jde. Sem tam se naštve, a to jsem mu vždycky říkala, že tam je ta záhoráčtina.

Má hlavně energii, a to je důležité, že s těmi lidmi umí mluvit, což bohužel nemá náš nový premiér. To je trošku nudle v bandasce, je trošku utlumený, umírá při projevech, a to je špatně, on nedokáže lidem říct: „Pojďte, pojďte do toho, prosím vás, pomozte mi! Já to myslím dobře, já to vím.“

To je ta komunikace. Komunikace je přesně vzít energii a hodit ji na lidi a pořád s nimi být, energicky s nimi být. A to on neumí. To je šílený problém, protože je politolog, má jiné myšlení, není politik. On musí, já tomu říkám, na barikády, musí vzít prapor a jít a poprosit.

Slovo prosím je strašně důležité slovo, to se učíme od malička. „Tatínku, prosím, můžu jít ven? Maminko, prosím tě, můžu se napít?“ To je strašně důležité slovo a toto slovo současná vláda absolutně nepoužívá. Ona musí prosit lidi, my je platíme. Oni jsou naši zaměstnanci, a oni nás neprosí, a to je pro mě nepřijatelné.

Co si myslíte o prezidentovi, ten má docela hezký projev, ne?

Ne, špatný. Nemá mimiku, nemá záběr, on mluví „tatatatatatata“, a ještě mezi vším dělá „eh, eh“. Což je také katastrofa. Prostě to je divadlo, to je herectví, to tam musí trošku být, aby se lidé nadchli.

Člověk musí sám mít radost z toho, co dělá, abych mu mohla uvěřit, že to myslí dobře. To také neumí, ale já to chápu, protože je voják, celý život dával rozkazy a poslouchal rozkazy, on toto neumí. Měl by se to ale naučit, aby s lidmi mluvil s nadšením, s nadšením pro věc. To tam není, absolutně není. Je to totální nuda, já ho nemůžu poslouchat, protože tohle je pro mě nepřijatelné.

Kde vy berete takovou energii a to nadšení?

To je Pán Bůh, to je perpetuum mobile. Pán Bůh to spustil a až to zastaví, tak to zastaví.

A přemýšlíte nad tím, co bude, až to zastaví? Jste připravená na to, že se to jednou zastaví?

No tak to umřu, až to zastaví, to je normální.

Ale přemýšlela jste nad tím někdy? Je potřeba se na to nějak připravit?

A jak, proboha, to se nedá. Doktoři mě připravují, že mi dávají nějaké prášky, aby ty orgány, které už nefungují, jakžtakž fungovaly. To je věc doktorů a já se o to nezajímám. Jsem poslušná, mám tři doktory, a co mi řeknou, to prostě splním. A to samé chci od svých žáků. To jsem chtěla i po panu Babišovi, a to on splňoval. Já jsem řekla: „Bude to tak.“ A bylo to tak.

Co děláte, když zrovna neučíte, jaké jsou vaše záliby?

Pro Krista Boha, lehnu a spím! Vždyť nemám čas vůbec na nic, to se nedá, toho je hrozně moc. Každý den pořád něco je. Teď musím jezdit taxíky, protože jsem měla mozkový infarkt a zlomený obratel, takže toho moc nedojdu. Nedojdu daleko, nemůžu MHD, tak jezdím taxíkem, hotovo.

Když nejezdíte MHD, slyšela jste nový hlas v MHD?

Ano, to je pan Vondráček, ten je výborný.

Líbí se vám?

No jasně, ten je úžasný. Takový sametový. Vidíte, to je důležité, slyšet krásný hlas i v MHD. A to chci, aby politici měli tohle, aby nemluvili jako Stanjura. On řekne dvě slova a pak řekne „dzwukgfze“, a to třetí slovo nevím. Oni neumí mluvit, oni neumí ani sem tam česky.

Europoslanec Zdechovský mluví příšerně, mluví prostě slangově, nedodržuje spisovnou češtinu. Přitom politici by měli dodržovat spisovnou češtinu, protože oni by měli být našimi vzory. Ale to oni nedělají. Většina. Někteří to umí, ale měla bych výtky pro mnoho z nich.

Lenka Termerová: Už jsem prababička. A u důchodu by se měla upravit suma i název

Zvířata jsou úžasná

Na závěr se zeptám, co byste měla za radu pro naše důchodce? Jak si užívat podzim života, aby byl prostě skvělý?

Nemůžu nikomu radit, to má každý v sobě. Jak si to chce zařídit… Nikdy nikomu v tomhle neraďte, to si člověk musí najít sám. Já říkám: „To je věc Pána Boha. Spustí, berte to, a zastaví, hotovo.“ Ale nemůžu říct: „Dělejte to, dělejte to.“ To nejde.

Já hlídám sousedce kočku, teď byla v nemocnici, tak jsem jí měla sedm neděl. Chodila jsem venčit psy sousedovi, který byl v Jáchymově na léčení. Bez zvířat to nejde, zvířata jsou úžasná, to jediné bych doporučila. Pořiďte si jakékoliv zvíře, kočičku nebo pejska, choďte ven a povídejte si se zvířátky. To je nejlepší, co může být. Zvířata jsou pro mě naprosto všechno.

A těšíte se na Vánoce? Už jsou za dveřmi.

Vánoce neslavím, mě to nezajímá. Nemám ráda Vánoce. Jsou to takové svátky, že lidé si popláčou u stromečku, sejdou se a všechno je to dobré, a pak se zase hádají celý rok. Ne všichni, ale prostě oslavy a tohle všechno vůbec není pro mě.

Co vám dělá radost kromě zvířátek?

Zvířata a práce. Když někdo začne dobře pracovat jako moderátor nebo když mi poděkuje nějaký manažer, že mu to pomohlo, tak jsem ráda, to mě nabije. To stačí.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Jakub Poláček/CNC/Profimedia

Více k tématu