Lidé často čekají vyšší důchod kvůli poslední výplatě. Rozhoduje ale osobní vyměřovací základ
Mnoho lidí se domnívá, že výše starobního důchodu se odvíjí od poslední výplaty před odchodem do penze. Ve skutečnosti ale Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) při výpočtu důchodu vychází z jiného údaje, konkrétně osobního vyměřovacího základu. Právě ten má spolu s dobou důchodového pojištění zásadní vliv na to, jak velký důchod ve skutečnosti bude.
Sledovat v Google Zprávách
Osobní vyměřovací základ je jedním z nejméně pochopených pojmů v důchodovém systému, ačkoli se jedná o údaj, který hraje při stanovení výše starobního důchodu zásadní roli. Vyplatí se proto vědět, co přesně znamená a jakým způsobem se určuje.
Nejde o prostý průměr mezd
Osobní vyměřovací základ, zkráceně OVZ, představuje průměrný měsíční příjem, ze kterého bylo odváděno důchodové pojištění. Nejde ale o prostý průměr mezd.
Příjmy z jednotlivých let se nejprve přepočítávají pomocí koeficientů tak, aby odpovídaly současné hodnotě peněz. Je tomu tak proto, aby lidé, kteří pracovali například v 90. letech, nebyli finančně znevýhodněni. Tehdejší mzdy ostatně byly podstatně nižší, než jsou dnes.
Poslední výplata nehraje hlavní roli
Před odchodem do penze se řada lidí snaží získat lépe placenou práci v domnění, že jim vyšší poslední mzda důchod výrazně zvýší. Pravdou ovšem je, že při výpočtu se zohledňuje dlouhodobý průběh příjmů, nikoliv jen poslední zaměstnání.
Do výpočtu vstupují příjmy za celé rozhodné období, ze kterých bylo odvedeno důchodové pojištění. Jedna nebo dvě vyšší výplaty těsně před odchodem do penze proto výslednou částku obvykle výrazně neovlivní.
V roce 2026 se u nově přiznávaných důchodů vychází z příjmů od roku 1986 do konce roku předcházejícího přiznání důchodu.
Při výpočtu se přihlíží rovněž k vyloučeným dobám. Ty mají zajistit, aby období, kdy člověk nemohl pracovat například kvůli nemoci nebo péči o dítě, zbytečně nesnižovala jeho budoucí důchod.
Ani vysoké příjmy se nezapočítají celé
Dalším častým překvapením je skutečnost, že ani velmi vysoký osobní vyměřovací základ se do výpočtu důchodu nezapočítává v plné výši. Po stanovení osobního vyměřovacího základu totiž následuje jeho úprava pomocí redukčních hranic, čímž vznikne tzv. výpočtový základ.
Smyslem tohoto systému je zachovat určitou míru solidarity mezi lidmi s nižšími a vyššími příjmy. V roce 2026 se při výpočtu důchodu používají tyto redukční hranice:
- do 21 546 Kč se započítává 99 %
- od 21 546 Kč do 195 868 Kč se započítává 26 %
- nad 195 868 Kč se nepřihlíží.
Představme si dva zaměstnance, oba odpracovali 45 let. První měl po většinu života průměrnou mzdu kolem 35 000 korun. Druhý vydělával přibližně 70 000 korun měsíčně. Mohlo by se zdát, že druhý dostane dvojnásobný důchod. Tak tomu ale není. Po uplatnění redukčních hranic se rozdíl mezi jejich důchody zmenší.
Rozdíl mezi důchody samozřejmě bude existovat, jen nebude odpovídat rozdílu mezi jejich celoživotními příjmy právě kvůli použití redukčních hranic. Vyšší příjmy se sice projeví, ale ne v plné výši, jak si mnozí představují. Proto lidé s nadprůměrnými výdělky obvykle nedostávají důchod matematicky úměrný svým příjmům.
Pomůže aplikace IDA
Do osobního vyměřovacího základu se započítávají pouze příjmy, ze kterých bylo odvedeno důchodové pojištění. Výši důchodu proto neovlivní například odstupné nebo odchodné, započítat se nemusí ani některé příjmy z dohod či autorské honoráře, pokud z nich nevznikla povinnost odvádět důchodové pojištění.
Snadno se může stát, že dva lidé se stejnými celoživotními příjmy budou mít nakonec rozdílný starobní důchod.
Nejpřesnější přehled nabízí Informativní důchodová aplikace (IDA) na ePortálu ČSSZ. Po přihlášení prostřednictvím bankovní identity nebo Identity občana si lze zobrazit evidované doby pojištění i orientační výpočet budoucího důchodu.
