Z filmové hvězdy chudou malířkou porcelánu: Slavná herečka po válce desítky let téměř nesměla před kameru
Být na absolutním vrcholu a během několika týdnů ztratit všechno. Přesně takový zlom potkal Zitu Kabátovou. Její tvář shlížela z plakátů po celé zemi. V kinech na ni stály nekonečné fronty, muži jí posílali milostné dopisy po nůších a filmoví režiséři se předháněli, komu z nich zrovna kývne na hlavní roli. Byla jednou z nejzářivějších hvězd českého filmu třicátých a čtyřicátých let, symbolem elegance, noblesy a ženského půvabu.
Sledovat v Google Zprávách
Jenže pak přišel konec války a s ním tvrdý pád, který by spoustu lidí zlomil. Ze záře reflektorů a luxusních salonů musela odejít k manuální práci a na dlouhé dekády se pro ni filmový svět stal zamčenou komnatou.
Hříchy, které nebyly hříchy
Když v roce 1945 utichly zbraně, začalo se v české kultuře účtovat. Nová moc prověřovala, kdo se jak choval během německé okupace. Zita Kabátová se sice nikdy nezašpinila kolaborací v politickém smyslu, ale dopustila se z pohledu tehdejších čistek neodpustitelného hříchu. Pod pseudonymem Maria von Buchlow natočila dva filmy pro německou produkční společnost Prag-Film.
Nepomohlo vysvětlování, že tehdy chtěla prostě jen hrát, pracovat ve svém oboru a že v těch filmech nebylo nic propagandistického. Verdikt byl neúprosný a krutý. Herečka dostala okamžitý zákaz činnosti. Prakticky ze dne na den se její jméno ocitlo na černé listině a pro filmová studia na Barrandově přestala existovat.
Od jemných krajek k hrubému porcelánu
Následovala léta, která byla zkouškou základního přežití. Bývalá filmová diva, zvyklá na krásné róby a potlesk diváků, se musela postavit k úplně jiné práci, aby měla vůbec na jídlo a nájem. Začala se živit jako malířka porcelánu. Místo filmových scénářů brala do ruky štětce a barvy. Celé dny trávila zdobením talířů, hrnků a figurek. Později pracovala také v ateliéru, kde ručně malovala na textil a stínidla na lampy.
Tuto těžkou životní etapu ale Zita Kabátová snášela s neuvěřitelnou hrdostí a noblesou, která jí byla vlastní. Nikdy si veřejně nestěžovala, nezatrpkla a k manuální práci se stavěla s úctou. Její život navíc zkomplikoval fakt, že její manžel, slavný sportovec a olympionik Jiří Zavřel, byl po komunistickém převratu perzekvován a emigroval. To z ní v očích režimu udělalo ještě podezřelejší osobu.
Návrat na plátno s vráskami plnými moudrosti
Teprve v šedesátých letech se ledy začaly pomalu hýbat. I když měla cestu k filmu stále velmi složitou, mohla se vrátit alespoň na divadelní prkna. Větší filmové role se dočkala až ve svém pokročilém věku. Mladší generace diváků si ji tak pamatuje spíše jako šarmantní, moudrou babičku nebo noblesní starou dámu z filmů jako Zapomenuté světlo nebo Želary.
Zita Kabátová se dožila úctyhodných 99 let, zemřela 27. května 2012 v Praze. Až do svých posledních dnů neztratila nic ze své pověstné elegance a životního optimismu. Její příběh ukazuje, jak pomíjivá může být sláva. Zároveň dokazuje, že skutečnou lidskou důstojnost a vnitřní sílu vám žádný režim ani zákaz vzít nedokáže.
