Slavná herečka doplatila na promyšlenou past StB: Syna jí vzali, ji poslali na 15 let do vězení. Z jejího osudu dodnes mrazí
Příběh Jiřiny Štěpničkové patří k nejtemnějším kapitolám české divadelní a filmové historie. Slavná a národem milovaná herečka zářila ve filmech jako Maryša nebo Muzikanstká Liduška. V padesátých letech se ale ocitla v bezvýchodné situaci. Komunistický režim jí utahoval smyčku kolem krku. Nedostávala role a tlak neustále rostl. Když v roce 1951 dostala dopis s nabídkou angažmá v západním Německu, uvěřila, že pro ni a jejího tehdy čtyřletého syna Jiříčka (později rovněž slavného herce Jiřího Štěpničku) existuje cesta ke svobodě. Netušila však, že celá akce je od samého začátku krutou hříčkou Státní bezpečnosti.
Sledovat v Google Zprávách
Akce „Kámen“ a falešná hranice
Estébáci tehdy proti nepohodlným lidem používali mimořádně odpornou metodu. Říkalo se jí provokační akce. Vytvořili síť falešných převaděčů, kteří ve skutečnosti plnili rozkazy tajné policie. Cílem bylo dovést zoufalého člověka na místo, které vypadalo jako státní hranice s Německem. Poté ho nechali projít kolem falešných hraničních kamenů a fingovaných západních hlídek. Jakmile oběť vydechla úlevou, obratem ji zatkli.
Jiřina Štěpničková se synem v náručí a s kufrem plným osobních věcí dorazila osudné podzimní noci roku 1951 k šumavským lesům. Převaděčovi bezmezně věřila. Ten ji záměrně vedl bažinami a těžkým terénem. Když se konečně ocitli na louce, kde podle slov průvodce mělo být bezpečno, ozval se ze tmy povel k zastavení a střelba. Herečka se pokusila se synem utéct a schovat v lese. S malým plačícím dítětem ale neměla v neznámém revíru žádnou šanci. Past sklapla.
Patnáct let vězení za touhu po svobodě
Následné vyšetřování a soudní proces měly sloužit jako exemplární odstrašení pro celou uměleckou frontu. Komunistická propaganda udělala ze slavné herečky vlastizrádkyni, která chtěla opustit socialistickou vlast. Zrůdnost tehdejší doby nebrala konce. Některé její tehdejší kolegyně z Divadla na Vinohradech totiž podepsaly petici, v níž pro Štěpničkovou požadovaly trest nejvyšší. Trest smrti.
Soud nakonec v prosinci 1952 vynesl rozsudek patnácti let vězení. Malý syn Jiří byl matce odebrán. Skončil v péči příbuzných a dlouhé roky vůbec netušil, co se s jeho maminkou stalo. Jiřina Štěpničková si odpykala téměř deset let v krutých podmínkách pardubické věznice. Musela tvrdě pracovat v šicí dílně. Na svobodu byla propuštěna až těsně před prezidentskou amnestií v roce 1960. K tomu určitou měrou přispěli i její věrní kolegové, kteří se za ni u režimu opakovaně přimlouvali. Především pak Zdeněk Štěpánek nebo Jaroslav Marvan.
Návrat se zlomenými křídly
Po propuštění se dokázala k divadlu vrátit a v roce 1968 se dočkala plné rehabilitace. I přesto na ní prožitá traumata a dekáda strávená za mřížemi zanechaly nesmazatelné stopy. Šrámy měla na duši i fyzickém zdraví. O svém věznění mluvila jen velmi zřídka. Veškerou sílu upínala k divadelním prknům a k obnovení vztahu se synem, kterého opustila jako čtyřleté dítě a našla jako dospívajícího kluka.
Jiřina Štěpničková zemřela v roce 1985. O jejím životě vznikl také film Past od režiséra a scénáristy Viktora Polesného. Její osud zůstává důležitým mementem. Toho, jak snadno dokázal totalitní režim zneužít lidskou touhu po svobodě k naprosté likvidaci lidského života a slavné kariéry.
Zdroj: Český rozhlas Dvojka, iDnes.cz, Paměť národa
