Dva lidé dělají stejnou profesi, do důchodu ale může odejít dříve jen jeden z nich. Rozhoduje jediná kolonka v úředních dokumentech

Dva lidé mohou celý život vykonávat stejnou profesi, přesto jeden odejde do důchodu o několik let dříve než druhý. Záleží totiž na tom, v jakých podmínkách pracují a jak jsou jejich zaměstnání úředně zařazena. Rozhodující může být jediný údaj v dokumentech, a to ten, o kterém řada zaměstnanců ani neví.

Senior v továrně.
i
Foto: Shutterstock
Senior v továrně.

Rozdíl přitom může znamenat až pět let práce navíc. Vezměme si kupříkladu dva brusiče kovů. Oba dělají stejnou práci, jenže jeden je každý den vystaven silným vibracím, druhý pracuje v modernější dílně, kde je zátěž menší. Kvůli tomu může být práce prvního zařazena do čtvrté rizikové kategorie, kdežto u druhého pouze do třetí.

A právě tento rozdíl může rozhodnout o tom, kdo půjde do důchodu dříve. Od roku 2025 totiž mohou lidé ze čtvrté kategorie při splnění dalších podmínek odejít do řádného důchodu až o pět let dříve.

Rozhodující slovo má krajská hygienická stanice

O tom, do jaké rizikové kategorie práce patří, rozhoduje krajská hygienická stanice, která vychází z podkladů od zaměstnavatele a výsledků odborných měření. Hygienici sledují namátkou množství prachu, hluk, vibrace, vysoké teploty nebo působení chemických látek.

Důležité je i to, jak dlouho je zaměstnanec těmto vlivům vystaven. Platí totiž, že samotný název profese nerozhoduje. Stejná práce může být v jedné firmě zařazena do třetí kategorie a ve druhé do čtvrté.

Muž pracuje v továrně u stroje.
i
Foto: Shutterstock

Rozdíl mezi třetí a čtvrtou kategorií je přitom zásadní. Do čtvrté kategorie patří práce, při kterých hrozí vysoké riziko poškození zdraví, a to i při používání ochranných pomůcek. Ve třetí kategorii jsou zdravotní rizika také zvýšená, samotné zařazení však zaměstnanci na dřívější řádný důchod nestačí. Rozhodnutí hygieniků tak může v praxi znamenat, že člověk bude muset pracovat o několik let déle než jeho kolega se stejnou profesí.

Informaci o zařazení práce do příslušné rizikové kategorie poskytne zaměstnanci jeho zaměstnavatel. Ten má povinnost každého pracovníka s tímto údajem seznámit.

Rozhodují i počty směn

Pro dřívější odchod do důchodu musí člověk ve čtvrté rizikové kategorii odpracovat alespoň 2 200 osmihodinových směn, což při běžném počtu směn odpovídá zhruba deseti letům. Důchodový věk se mu pak sníží o 15 měsíců. Při 4 400 odpracovaných směnách už může odejít o 30 měsíců dříve. Každých dalších 74 směn mu přinese další měsíc, celkem může získat až pět let.

Do potřebného počtu se započítávají rizikové směny od ledna 2015. Jejich počet potvrzuje zaměstnavatel za jednotlivé kalendářní roky. Kdo během kariéry vystřídal více firem, může potřebovat potvrzení od několika zaměstnavatelů.

Výhodou je, že takto přiznaný důchod se vyplácí v plné vypočtené výši, stejně jako při odchodu v běžném důchodovém věku. Za zmínku stojí, že vlastní pravidla pro dřívější odchod do penze mají mimo jiné zdravotničtí záchranáři, podnikoví hasiči a vybrané skupiny horníků.

Na druhou stranu platí, že určité výhody mají od letoška i zaměstnanci ve třetí rizikové kategorii. Vybraným pracovníkům musí zaměstnavatel přispívat na penzijní spoření čtyřmi procenty z jejich vyměřovacího základu.

Jmenovitě jde o práce spojené s vibracemi, vysokými či nízkými teplotami a určitou celkovou fyzickou zátěží. Nárok vzniká při odpracování alespoň tří rizikových směn za měsíc a zaměstnanec o příspěvek musí požádat. Při měsíčním výdělku 40 tisíc korun tak může získat dalších 1 600 korun na spoření.

Pracující důchodci.
i
Foto: Shutterstock

Zvláštní pravidla se vztahují také na práci během pobírání důchodu. Pokud člověk díky čtvrté kategorii odejde do penze dříve a před dosažením běžného důchodového věku se do takového zaměstnání vrátí, výplata důchodu se mu za každý měsíc s alespoň jednou rizikovou směnou zastaví.

Zdroje: České důchody, České důchody

author avatar
Jiří Lacina
Ekonom a novinář, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, působil mimo jiné v redakci iDNES.cz. Zaměřuje se především na důchodovou problematiku, osobní finance a sociální politiku. Ve svých článcích sleduje legislativní změny, důchodové reformy i ekonomické souvislosti stárnutí populace. Věnuje se výpočtům penzí, pravidlům důchodového pojištění a dopadům státních rozhodnutí na život seniorů. S využitím statistik, odborných analýz a konkrétních příkladů přibližuje čtenářům fungování důchodového systému i širší ekonomické souvislosti. Zajímá ho ale i aktuální společenské dění a praktické otázky každodenního života ve vyšším věku.

Více k tématu