Rodiče často odmítají za života řešit budoucí vypořádání majetku mezi svými dětmi. Ty se pak po jejich smrti zbytečně rozhádají
Ačkoliv je to poměrně nepříjemné téma k řešení a v některých rodinách tabu, je vhodné ho otevřít ještě za života. Řeč je o vypořádání dědictví, které mezi dospělými sourozenci může nadělat velký rozvrat ve vztazích. Jak to udělat, aby se vaše děti nemusely hádat, když vy už tu nebudete?
Sledovat v Google Zprávách
O dědictví může mít každý člen rodiny jiné představy. Někdo má pocit, že si zaslouží víc, jiný si myslí, že by férové bylo rozdělit se se sourozenci rovným dílem. Ale nahlas nikdo neřekne nic. Ostatně mluvit o dědictví ještě před smrtí toho, po kom se dědí, se přece nesluší.
Proč může být mlčení problém
Uveďme si modelový příklad. Stárnoucí matka má dvě dospělé děti, syna a dceru. Zatímco syn bydlí v jiném městě, dcera se o matku denně stará, už jen třeba tím, že jí nakupuje. A zatímco tedy syn očekává, že jednou se bude dědit rovným dílem, dcera předpokládá, že jí připadne byt. Matka si sice přeje, aby dcera mohla v jejím bytě dále bydlet, ale současně nechce úplně vydědit ani syna.
A v tuto chvíli se stává mlčení všech stran větším problémem, než kdyby si všichni prostě sedli a vyříkali si to. Mluvit o tom však nestačí. Zásadní je také zachytit celou situaci právně. A reálně se dohodnout.
Co říká zákon
Legislativní rámec dědictví obsahuje občanský zákoník, konkrétně vybrané stati mezi paragrafem 1475 až 1693. Dědí se pozůstalost, což znamená, že nejdříve se vypořádá společné jmění manželů. Teprve ta část majetku, která po tomto vypořádání připadne na zemřelého, se stává součástí dědického řízení.
Zákon vymezuje také pojem nepominutelný dědic, kam patří i děti zemřelého. I když tedy zemřelý napíše závěť a většinu majetku odkáže někomu jinému, mají děti přesto nárok na svůj podíl. Nezletilé děti minimálně tři čtvrtiny jejich zákonného podílu a zletilé děti jednu čtvrtinu.
Majetkové plánování za života
Je moudré plánovat rozdělení majetku už za života. V našem modelovém příkladu to může znamenat, že dcera dostala od matky byt darem a syn zatím nic. Je potřeba vyřešit, zda byl byt částí dědictví pro dceru darovanou předem nebo dar navíc. V prvním případě by měl syn dostat podíl na dědictví v hodnotě onoho bytu. V tom druhém dostane jen polovinu zbývající pozůstalosti.
Nemůžete přitom spoléhat na to, že se to při řešení dědictví po smrti nějak vyrovná. Matka by to opět měla otevřeně probrat s dětmi a případně s dcerou podepsat smlouvu o zřeknutí se dědického práva. Dar, závěť, dědická smlouva a zřeknutí se dědického práva mají různé účinky. Dohodnout se v rodině nemusí být dostatečné.
Co udělat ještě za života
Za svého života by matka z našeho příkladu mohla udělat jeden nebo více následujících kroků. Tím prvním je darovat majetek dítěti nebo dětem v podílovém vlastnictví. Je však třeba zvážit, jak bude sama do své smrti řešit vlastní bydlení – nezřídka se stává, že darování nemovitosti bývá od seniora neuvážené a dítě svého stárnoucího rodiče „odsune“ do domova.
Další možností je sepsání závěti, případně dědické smlouvy. Nejedná se o vypořádání předem, ale o plán pro případ smrti. Zatímco dědická smlouva je formálnější, závěť může rodič ještě kdykoliv před svojí smrtí odvolat.
O smlouvě o zřeknutí se dědického práva již byla řeč. A poslední možností je písemnou formou zachytit, jak se mají dřívější dary zohlednit. To by bylo férové vůči synovi, kterého matka z našeho příkladu vydědit nechtěla. Dcera by zkrátka podepsala prohlášení, že souhlasí s tím, že byt, který dostala darem ještě za života matky, je jejím podílem na dědictví. Konkrétní formu tohoto prohlášení je ale třeba probrat s notářem či advokátem.
Zdroje: Umirani.cz; Advokatni.net; Pravniprostor.cz; Nkcr.cz
