Po odchodu dětí z domova mohou rodiče konečně myslet na vlastní důchod. Stačí odkládat drobné částky a výsledek překvapí
Když se poslední dítě odstěhuje z domova, rodičům často začnou zbývat peníze, které dříve vynakládali pro něj. Kolem padesátky tak mají příležitost začít více myslet na vlastní stáří a pravidelně si odkládat na svůj vlastní důchod. I několik tisíc korun měsíčně jim může během zbývajících pracovních let vytvořit poměrně slušnou finanční rezervu.
Sledovat v Google Zprávách
Možná se to týká i vás. Ještě nedávno se v případě dítěte každý měsíc platilo za kdeco. Například za obědy, dopravu do školy, telefon, oblečení a později třeba kolej nebo příspěvek na nájem. S odchodem posledního potomka řada těchto plateb a povinností končí.
Peníze, které rodiče dříve dávali na potřeby dětí, se však mohou snadno rozplynout v běžných výdajích. Vyplatí se proto projít bankovní výpisy a porovnat, kolik domácnost utrácela před odstěhováním posledního potomka a kolik nyní. Rozdíl může být i několik tisíc korun měsíčně, které by se daly využít na spoření.
Je ovšem potřeba počítat s tím, že některé výdaje zůstávají. Rodiče mohou kupříkladu dál přispívat dospělému dítěti na bydlení nebo mu pomoci s vybavením prvního bytu. Stejně tak se odstěhováním dítěte výrazně nesníží náklady na vytápění či splátky hypotéky. Nejlepší je proto vycházet z částky, která rodině skutečně každý měsíc zbývá.
Tři tisíce měsíčně udělají za deset let velký rozdíl
Představme si manžele, jejichž dcera dokončila školu a našla si práci v jiném městě. Rodiče jí dosud přispívali dva tisíce korun na bydlení a zhruba tisícovku měsíčně na další výdaje. Nově jim tak mohou zbývat tři tisíce. Kdyby je pravidelně odkládali, za deset let naspoří 360 tisíc korun.
Na druhou stranu platí, že samotný odchod dítěte nezmenší splátku hypotéky ani náklady na vytápění o polovinu. Někdo zase začne finančně pomáhat vnoučatům. Rozumnější, než stanovit si vysoký cíl hned první měsíc, je počkat, až se domácí výdaje ustálí, a vybrat částku, kterou lze posílat stranou dlouhodobě.
Přednost by měla mít rezerva pro nečekané situace. Kdo nemá peníze na opravu auta nebo několik měsíců bez výplaty, měl by nejdřív doplnit snadno dostupné úspory. Potom už může nastavit trvalý příkaz na spoření hned po výplatě.
Data hovoří poměrně jasně. Podle výsledků šetření, které letos v květnu zveřejnilo ministerstvo financí, počítá ve stáří s peněžní pomocí od dětí 40 procent Čechů. Ještě v roce 2020 to bylo 28 procent.
Penzijko může doplnit i vlastní investice
Peníze lze přitom rozdělit mezi různé možnosti, například penzijní spoření a vlastní investice. Kdo si na doplňkové penzijní spoření posílá 1 700 korun měsíčně a dosud nemá přiznaný starobní důchod, dostává od státu dalších 340 korun. Za rok jde o 4 080 korun navíc.
Další možností je dlouhodobý investiční produkt neboli DIP. Přes něj lze ukládat peníze kupříkladu do investičních fondů nebo akcií. Výhodou je daňový odpočet. Ročně si člověk může snížit základ daně až o 48 tisíc korun. Při patnáctiprocentní dani to znamená úsporu až 7 200 korun.
U DIP je potřeba počítat s tím, že peníze mají sloužit především na stáří. Pro zachování daňových výhod musí spoření trvat alespoň deset let a člověku musí být při výběru minimálně 60 let. Kdo si tak začne odkládat v osmapadesáti, může prostředky za těchto podmínek využít nejdříve v osmašedesáti.
Přibližnou výši budoucí penze ukáže bezplatná důchodová aplikace ČSSZ. A na úplný závěr ještě jeden fakt a zajímavost zároveň. Z červencového průzkumu České bankovní asociace mimo jiné vyplývá, že 55 procent spořících lidí mezi 45 a 65 lety ukládá nejvýše dva tisíce korun měsíčně.
