Vzpomínáte na Kalouskovu důchodovou reformu? Přilákala jen 85 tisíc lidí a po třech letech byl konec
Česko před lety zkusilo zásadně změnit způsob, jakým si lidé spoří na stáří. Od ledna 2013 začal fungovat takzvaný druhý důchodový pilíř, který byl jednou z nejviditelnějších částí penzijní reformy vlády Petra Nečase. S projektem je dodnes spojován hlavně tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek, jenž změnu dlouhodobě obhajoval. Brzy ale tento pilíř zanikl.
Sledovat v Google Zprávách
Princip byl poměrně jednoduchý. Kdo do druhého pilíře vstoupil, mohl tři procentní body ze svého povinného důchodového pojištění přesměrovat ze státního systému na individuální účet u penzijní společnosti.
Zároveň musel přidat další dvě procenta ze své hrubé mzdy. Celkem se tak na jeho soukromém účtu ukládalo pět procent příjmu. Vstup byl dobrovolný, původní pravidla však neumožňovala běžný návrat zpět do státního systému. Cílem bylo, aby budoucí penzista nebyl odkázán jen na průběžný systém, v němž současní zaměstnanci financují důchody dnešních seniorů.
Místo statisíců jen desítky tisíc
Vláda počítala s tím, že o nový systém projeví zájem výrazně více lidí. Skutečnost byla podstatně skromnější. Za první půlrok roku 2013 vstoupilo do druhého pilíře 74 573 lidí, přestože se před spuštěním hovořilo až o stovkách tisíc klientů. Ani později se jejich počet dramaticky nezvyšoval. Před koncem systému v něm bylo přibližně 85 tisíc účastníků.
Důvodů bylo několik. Pro mnoho domácností představovala další dvě procenta z hrubé mzdy citelný výdaj. Ještě větší problém ale znamenala nejistota, zda nový systém vůbec přežije další volby. ČSSD druhý pilíř odmítala a opakovaně dávala najevo, že jej po případném převzetí vlády zruší. Lidé tak měli učinit dlouhodobé rozhodnutí v situaci, kdy samotná existence systému nebyla politicky jistá.
Výhrady měl také tehdejší prezident Václav Klaus. V roce 2012 část zákonů souvisejících s reformou vetoval a upozorňoval mimo jiné na chybějící širší politickou a odbornou shodu. Poslanecká sněmovna jeho veto následně přehlasovala. Reforma proto sice začala platit, ale bez dohody, která by jí zajistila pokračování i po změně vlády.
Slabý zájem přiměl Kalouska už v létě 2013 uvažovat o úpravách. Navrhoval například možnost po několika letech ze systému vystoupit nebo změnit pravidla pro vstup. V té době už však bylo zřejmé, že druhý pilíř nedosáhl rozsahu, který jeho tvůrci očekávali.
Nová vláda pilíř poslala do historie
Po předčasných volbách v roce 2013 vznikla vláda Bohuslava Sobotky složená z ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL. O osudu druhého pilíře bylo prakticky rozhodnuto. Kabinet se dohodl na jeho ukončení a parlament následně schválil příslušné zákony. V roce 2015 stát nejprve znemožnil vstup novým účastníkům a od ledna 2016 už lidé další peníze do systému neposílali.
Ve fondech tehdy měli naspořeno přibližně tři miliardy korun. Penzijní společnosti během roku 2016 prostředky postupně vypořádaly. Účastníci si mohli peníze nechat vyplatit nebo je převést do třetího pilíře. Současně bylo nutné vyřešit, jak naložit s částí odvodů, kterou účastníci několik let neposílali do průběžného důchodového systému.
