Po sedmdesátce už nestačí vzít psa a jít. Bezpečné venčení má svá pravidla

Procházka se psem je po sedmdesátce jeden z nejjednodušších způsobů, jak si udržet fyzičku a kontakt s lidmi. Aby ale venčení neskončilo úrazem, je potřeba upravit výbavu a víc přemýšlet nad trasou, počasím i chováním psa.

Pes vás vytáhne ven, i když se vám zrovna nechce. To je hlavní důvod, proč si ho lidé v důchodu pořizují. Jenže v sedmdesáti tělo nereaguje tak rychle jako dřív. Stačí jeden vyplašený zajíc nebo namrzlá dlaždice a z běžné procházky je problém na několik měsíců.

Pokud chcete venčit bezpečně, zapomeňte na to, co fungovalo před deseti lety. Tady rozhoduje odhad situace a chytré šetření sil.

Sledujte psa, ne chodník

Psa po sedmdesátce neudržíte silou. Musíte být rychlejší v hlavě. Sledujte signály, které přicházejí vteřinu před trhnutím: napnutý krk, fixovaný pohled na cíl nebo náhlé ztuhnutí těla. Jakmile to vidíte, musíte se zapřít a připravit na tah.

Trasy plánujte tam, kde jsou lavičky. Sednout si na pět minut není ostuda, ale nutnost, pokud vás trápí dech nebo klouby. V zimě nebo za deště choďte raději víckrát a jen na pár minut kolem domu. Dlouhá trasa v náročném terénu za riziko zlomeniny prostě nestojí. Sledujte taky povrch, mokré listí nebo kovové poklopy kanalizace jsou nejrychlejší cesta k pádu.

Vybavení, které vám ulehčí práci

Většina lidí pořád používá klasický obojek a krátké vodítko. Po sedmdesátce je to ale ta nejméně pohodlná varianta. Zkuste věci, které při venčení psa opravdu pomáhají:

• Postroj místo obojku: Pes v postroji táhne hrudníkem. Tah se rozloží a neškube vám tolik ramenem nebo loktem. Pro vás je to fyzicky mnohem snesitelnější a psovi se lépe dýchá.
• Vodítko kolem pasu: Vypadá to nezvykle, ale uvolní vám to ruce. Můžete jít přirozeně nebo se opřít o trekingové hole, které dodají jistotu na nerovné cestě. Tah psa navíc cítíte v pase, což je mnohem stabilnější než tah za nataženou ruku.
• Lopatka s dlouhou rukojetí: Ohýbat se pro exkrementy až k zemi je recept na motání hlavy a bolest v kříži. Sběrač s rukojetí dlouhou 60 cm tenhle pohyb úplně ruší. Navléknete sáček, seberete a vyhodíte. Bez předklonu.
• Světlo pod nohy: Se slabším zrakem je v šeru nebezpečný každý obrubník. Malá baterka na vodítku nebo čelovka není pro parádu, musíte prostě vidět, kam šlapete.

Cizí psi a krizové situace

Nepouštějte se do roztrhávání psích rvaček. Pokud se k vám blíží cizí pes na volno a váš začne vyvádět, vytvořte bariéru a využijte zaparkované auto, lavičku nebo strom a včas odejděte jinam. Nestojí za to riskovat pád jen proto, abyste psa uklidnili.

Mějte v kapse pamlsky, které pes miluje. Fungují jako nejlepší brzda. Když se pes naučí, že při spatření jiného psa dostane odměnu u vaší nohy, začne si vás hlídat sám. Ušetříte si tím přetahování o vodítko.

Telefon a chytré hodinky

Mobil v kapse je základ, i kdybyste šli jen před vchod. Noste ho v kapse na zip, ne v tašce, protože při pádu na něj musíte dosáhnout jednou rukou. Užitečnou pojistkou jsou chytré hodinky, které poznají pád.

Pokud se po nárazu nebudete hýbat, samy zavolají pomoc a pošlou vašim blízkým zprávu, kde přesně ležíte. V prázdném parku to může být rozhodující věc. Pokud hodinky nemáte, existují i jednoduchá tísňová tlačítka na krk.

Logistika bez tahání pytlů

Péče o psa není jen venčení. Nákupy krmiva nebo cesta k veterináři vyžadují sílu, kterou je lepší šetřit. Granule si nechte vozit domů kurýrem, protože tahat dvanáctikilové pytle do schodů nedává smysl. Při cestě na veterinu se nebojte požádat o odvoz souseda nebo využijte taxi.

Stres z velkého psa v čekárně nebo v autobuse vás zbytečně vyčerpá. Pokud víte, že pes bude potřebovat ošetření, domluvte si termín na dobu, kdy v ordinaci není nával.

Psí hřiště jako jistota

Jestli máte blízko oplocené psí hřiště, využívejte ho. Pustíte psa z vodítka, on se unaví a vy můžete sedět na lavičce. Odpadá strach z toho, že se pes někam vytrhne nebo vběhne pod auto. Stejně dobře funguje venčení ve dvou – najděte si v okolí jiného pejskaře a choďte spolu. Ve dvou se okolí hlídá lépe a nejste na ulici sami, kdyby se vám udělalo špatně.

Se psem se v sedmdesáti chodí jinak než v padesáti. Ale chodí a pes vás k tomu donutí dřív než jakýkoliv lékař.