Senioři, nečekejte na telefonát od dětí. Někdy pomůže domluvit pevný čas místo výčitek

Dlouhodobá samota může negativně ovlivnit zdraví seniorů. Proto je dobré udržovat kontakt s rodinou, předcházet izolaci a nezůstávat odkázán jen na telefonát od dětí. Co dál udělat pro to, aby člověk ve stáří netrpěl samotou?

Mnoho starších lidí se těší na každý telefonát od svých blízkých. Když se však kontakt postupně omezuje, může se objevit pocit osamění a zklamání. Přitom dlouhodobá sociální izolace představuje riziko nejen pro psychickou pohodu, ale také pro fyzické zdraví.

Někteří senioři mají děti a vnoučata v jiném městě, jiní dokonce v zahraničí. Moderní technologie sice umožňují být ve spojení téměř kdykoliv, přesto řada starších lidí uvádí, že se cítí osaměle. Často nejde o nedostatek lásky nebo zájmu. Důvodem bývá pracovní vytížení, péče o vlastní rodinu nebo rozdílný životní rytmus jednotlivých generací.

Právě očekávání telefonátu, který nepřijde, může být podle psychologů zdrojem zbytečného stresu a smutku.

Samota není jen nepříjemný pocit

Osamělost není totéž, co život o samotě. Někteří lidé žijí sami, a přesto mají bohaté sociální kontakty. Jiní jsou obklopeni lidmi, ale přesto se cítí izolovaně. Dlouhodobá sociální izolace ovlivňuje psychiku i fyzické zdraví.

„Sociální izolace a osamělost, které postihují přibližně čtvrtinu seniorů, představují klíčové rizikové faktory pro vznik duševních onemocnění v pozdějším věku,“ konstatuje na svém blogu Světová zdravotnická organizace.

Výčitky nefungují, spíše deprese prohlubují

Pokud senior čeká na telefonát několik dní nebo týdnů, snadno vznikne pocit, že o něj rodina ztratila zájem. Opakované výčitky pak často vedou spíše k dalšímu napětí. Mnohem lépe může fungovat otevřená dohoda.

Namísto vět typu „nikdo mi nikdy nevolá“ je dobré dodržovat konkrétní domluvu. Například si rodiče a děti zavolají každou středu večer nebo každou neděli odpoledne. Takové řešení přináší jistotu oběma stranám. Ani jedna strana nemusí čekat, zda telefon zazvoní, a zároveň se potomci i senioři můžou těšit na společně strávenou chvíli. U mnoha lidí bývá důležitější pravidelnost kontaktů než jejich četnost.

Rodina by neměla být jediným zdrojem kontaktů

Veškerá očekávání by také neměla směřovat pouze k dětem a vnoučatům. Pokud se celý společenský život člověka soustředí na jednu osobu, zvyšuje se riziko osamění.

Sociálně-informační portál Alfabet poukazuje na to, že senioři trpěli v izolaci už za covidu a po jeho skončení nepřišla změna. Mnozí se s pocity samoty potýkají dodnes. Web ale zároveň radí, jak najít vnitřní klid. „Ne vždy je to snadné, ale někdy je potřeba přesvědčit mozek, aby se zaměřil jiným směrem, na něco jiného.“

Web například poukazuje na to, aby člověk netrávil příliš času u televize, nečetl negativní zprávy, chodil na procházky či vařil chutná jídla.

Mezi aktivity, které pomáhají předcházet izolaci, patří:

• pravidelné procházky s přáteli,
• účast na kulturních akcích,
• kurzy pro seniory,
• dobrovolnické činnosti,
• zkrácené úvazky v zaměstnání,
• návštěvy klubů a komunitních center.

Aktivita pomáhá více než čekání

Zkušenosti organizací pracujících se seniory ukazují, že nejhůře bývá lidem tehdy, když se jejich den zúží pouze na čekání. Ať už na návštěvu, telefon nebo zprávu.

Aktivní senioři se často s pocitem osamělosti vyrovnávají lépe než lidé, kteří rezignují na společný život. Nemusí jít přitom o nic velkého. Pomůže třeba pravidelná návštěva knihovny, kavárny nebo procházka. Čím více pevných bodů člověk během týdne má, tím menší prostor zůstává pro pocity izolace.