Zakázat řízení v 70 letech? Nová pravidla pro starší řidiče rozpoutala ostrý spor
Senior za volantem v lidech vyvolává rozdílné představy. Pro jedny je to opatrný řidič, který nikam nespěchá a má za sebou desítky let praxe. Pro druhé možné riziko kvůli pomalejším reakcím, horšímu zraku nebo nejistotě v rušném provozu.
Sledovat v Google Zprávách
Stát změnil pravidla pro starší řidiče a tím znovu otevřel otázku, kdo má za volantem ještě jezdit a podle čeho se to má posuzovat. Od roku 2026 se první povinná lékařská prohlídka pro běžné řidiče posunula na 70 let, další má následovat po dvou letech.
Někteří by řízení ve vysokém věku omezili
Debata pod článkem na portálu České důchody ukázala, jak rozdílně lidé starší řidiče vnímají. Jedni by kontroly zpřísnili, druzí odmítají, aby se z věku automaticky dělalo riziko.
Radek Prudil patřil k nejtvrdším hlasům: „Zakázat úplně, někteří jezdí a nemohou ani chodit.“
Libor Hrabalík by nastavil jasnou hranici: „Myslím, že v 70 letech je čas už nejezdit! Tady by měla být stopka!“
Radek Knispel šel podobným směrem: „Jsem pro to, když je věk omezen spodní hranicí, tak by měl být omezen i horní hranicí.“
Josef Pešek vidí vysoký věk jako výrazné riziko: „Starší, a tím myslím hodně starší řidiče, považuji za jedny z nejhorších rizik na silnicích.“
Prohlídka jako rozumná prevence
Na druhé straně stojí i senioři, kteří kontroly berou klidně. Nevidí v nich ponížení, ale běžnou kontrolu zdravotního stavu. Pro ně je důležitější jistota, že člověk za volantem skutečně vidí, slyší a zvládá provoz.
Jindřich Růžička napsal: „S věkem 80 let ty prohlídky neposuzuji jako nějakou šikanu či diskriminaci. Naopak, jako věcnou nutnost.“
„Patřím mezi staříky a jsem přesvědčen, že nedůvěra či opatrnost vůči starým lidem za volantem je na místě, poplatky ani kontroly nejsou devastující,“ uvedl Miroslav Valter.
Miloslav Šeda má vlastní zkušenost: „Ve svých sedmdesáti letech jsem to kolečko absolvoval čtyřikrát a tvrdím, že je to v naprostém pořádku.“
Jiří Kohout to vidí podobně: „Je mi 71, na první prohlídku jsem musel jít v 65 a vůbec mi to nepřijde nefér.“
Tatana Sojková přiznala i osobní pochybnost: „Já považuju prohlídky za rozumné. Je mi 70, myslím si, že mám reflexy pořád v pohodě, ale kdo ví? Prostě už hůř vidím a špatně slyším. Neřídím, ale kdybych řídila, nebyla bych si zas tak jistá, že řídím stoprocentně.“
Ne každý senior bere prohlídku jako útok. Někteří ji vnímají jako chvíli, kdy si člověk může ověřit, zda opravdu ještě zvládá odpovědnost za volantem.
Věk sám nestačí
Nejčastější námitka proti tvrdým zákazům je jednoduchá: datum narození o člověku neřekne všechno. Jeden sedmdesátník může řídit bezpečně, jiný třicátník může být nepozorný, agresivní nebo nemocný.
Hahrdla Novák to popsal jako složité téma: „Toto je velmi ošemetné téma. Někdo může bez problémů řídit i v sedmdesáti, někdo ani ve třiceti. Bohužel u nás jsou i kontroly pouze pro někoho a dají se koupit.“
Milan Novák připomněl zkušenost za volantem: „Brát to jen podle stáří je trochu ujeté. Většinou ti starší řidiči mají také už něco odježděno, a to se také počítá. Nebezpečný řidič může být klidně v 25 letech.“
Vít Konečný přidal stručný opačný pohled: „Někteří důchodci řídí lépe než ostatní mládež.“
Miroslav Pluháek zdůraznil rozdíly mezi jednotlivci: „Moje číslo věku už začíná sedmičkou a požadavky státu k řízení auta vítám. Pravda rovněž je, že zdravotní stav a schopnosti k řízení jsou u starších lidí rozlišné a individuální.“
Čeněk Pavel by se zaměřil i na sebereflexi: „Jsem také důchodce a myslím si, že prevence nikdy není dost. A kolik peněz vyhodíme za blbosti. A nakonec i důchodce by měl mít sebereflexi.“
Bezpečnost nesmí být záminka k paušálním soudům
Spor o starší řidiče ukazuje, že jednoduchá odpověď neexistuje. Přísný zákaz podle věku by mohl vzít auto lidem, kteří stále řídí dobře a bez nehody. Úplné spoléhání na vlastní úsudek zase může být nebezpečné tam, kde si člověk zhoršení zdraví nepřipouští.
