Přidat důchodcům, nebo šetřit: Spor o peníze a mimořádnou valorizaci se vyostřuje
Debata o důchodech se rychle stočila k otázce, kdo má vyšší přidání zaplatit. Část lidí má pocit, že senioři zůstávají stranou, zatímco na jiné výdaje státu peníze jsou. Jiní ale upozorňují, že mimořádná valorizace nemůže přijít jen kvůli nespokojenosti, pokud pro ni nejsou splněné podmínky.
Sledovat v Google Zprávách
Ministr práce Aleš Juchelka očekávání na rychlejší růst penzí zchladil. Podle jeho vyjádření se vláda chce řídit dalším vývojem inflace a nebude rozhodovat dřív, než bude mít nová čísla. Současně padl i původní odhad, že by se důchody v lednu 2027 mohly zvýšit v průměru asi o 300 korun.
Na stole teď ale podle ministrova vyjádření i dat České národní banky není ani případné mimořádné navýšení penzí.
Proč nejsou peníze pro seniory? ptají se někteří
V diskuzi pod článkem na portálu České důchody část lidí reagovala hlavně ohledně peněz ve státním rozpočtu. Vadilo jim, že se mluví o nemožnosti přidat důchodcům, zatímco jiné výdaje podle nich pokračují.
Miroslav Levek napsal: „Pro důchodce už nic. Hlavně, že mají oni krásné tučné výplaty.“
Renne Jiřík přidal ironickou poznámku: „Nemůžou důchodcům přidat, sami mají málo. Jak řekl poslanec M. Benda, má co dělat, aby uživil rodinu z poslaneckého platu. Chudák.“
Tomáš Wilda mířil především na rozdíl mezi penězi pro seniory a jinými výdaji státu: „Je zajímavé, že pro důchodce peníze na zvyšování nejsou, a na zvyšování už tak vysokých platů poslanců, senátorů, soudců, rent, výsluh, církevních restitucí, zlatých padáků, odměn, sociálních dávek, příspěvků nebo neziskovek je peněz stále dost a dost.“
Bez inflace není mimořádný důvod?
Proti tomu ale zazněly i střízlivější komentáře. Petr Dvořák připomněl, že mimořádná valorizace se neváže na politické přání, ale na vývoj cen: „Pokud vím, mimořádná valorizace se odvíjí od výše inflace. Pokud je inflace minimální, nemůže nikdo čekat mimořádnou valorizaci.“
Podobně stručně se vyjádřil Zbyněk Mach: „Babiše jsem nevolil. A důvod pro mimořádnou valorizaci tedy opravdu není.“
Tyto komentáře ukazují druhou část diskutujících. Nejsou nutně proti seniorům. Spíš odmítají představu, že by stát měl přidávat nad zákon vždy, když se objeví politický tlak.
Jindra Jandová napsala: „Kde není, ani smrt nebere. Co předchozí vláda utratila, musí nynější ušetřit.“
Libuše Kulíková použila podobný argument: „Minulá vláda nechala takový dluh a zfalšovaný rozpočet, což nová vláda nemohla vědět. Peníze prostě nejsou, není z čeho rozdávat.“
Hedvika Štaveldová zase vyzvala k trpělivosti: „Nechápu, co ti lidé chtějí. Nová vláda je tam půl roku a oni chtějí zatím nemožné. Nechte vládu v klidu pracovat a u dalších voleb to zhodnotíte.“
Spor se vede i o osobní odpovědnost
Do debaty vstoupil i názor, že někteří senioři od státu čekají příliš mnoho. Ludmila Rychlá napsala: „Tady někteří kňourají, že vláda nesplnila to a ono, ale celý svůj život asi odváděli málo a teď se to projevuje. Kdo celý život tvrdě pracoval, tak je s důchodem naprosto spokojený. Já jsem.“
Zdeněk Majer se na věc podíval podobně, ale obecněji: „Pokud někdo řeší svůj důchod až v momentě, kdy v něm už je, tak se nemůže divit, že mu to nemusí finančně vycházet.“
Tyto komentáře připomínají, že důchod není jediný zdroj jistoty ve stáří. Lidé s vlastním bydlením, rezervou nebo nižšími výdaji mohou zvládat penzi lépe než ti, kteří podobné zázemí nemají. Zároveň ale nejde přehlédnout, že každý neměl stejné možnosti. Výši důchodu ovlivňují příjmy, odvody, péče, zdravotní stav i životní situace.
Dvě různé představy o spravedlnosti
Jedna skupina říká, že důchodci si zaslouží vyšší růst penzí, protože celý život pracovali a ceny jsou pořád vysoké. Druhá skupina tvrdí, že stát nemůže přidávat nad zákon bez jasného důvodu a bez peněz.
Oba pohledy vycházejí ze skutečné obavy. Senioři se bojí, že jim důchod nebude stačit. Lidé opatrnější k výdajům se bojí, že další přidávání jen posune problém na později. Juchelkovo vyjádření proto neuklidnilo ani jednu stranu.
