Obří klíště má oči a kořist aktivně vyhledává. Už ho našli i v Česku, ale nebezpečí číhá hlavně v trávě
Africké klíště s pruhovanýma nohama, které dokáže aktivně vyhledat svou oběť, se stalo velkým mediálním tématem. Zprávy o jeho šíření vyvolávají obavy, proto je na místě podívat se bez emocí na fakta a zjistit, jaká rizika nám od tohoto cizokrajného druhu skutečně hrozí. V české přírodě představuje mnohem větší nebezpečí klíště obecné.
Sledovat v Google Zprávách
Fascinace tímto novým druhem je pochopitelná. Parazit, který dokáže svou oběť nejen vycítit, ale i aktivně sledovat, působí spíše jako scéna z dokumentu o africké divočině. Tato představa přirozeně vyvolává otázky, zda se v přírodě nemění pravidla, na která jsme byli zvyklí. Podobné obavy často živí novinové titulky, které vytvářejí dojem rychlého šíření neznámé hrozby.
V české přírodě však představuje mnohem větší nebezpečí klíště obecné, které se vyskytuje napříč celým Českem a každoročně stojí za stovkami případů klíšťové encefalitidy i lymeské boreliózy.
Lovec z jihu, který vidí svou oběť
Cizokrajný druh Hyalomma marginatum je doma v horkých oblastech subsaharské Afriky a na jihu Evropy. Je mnohem větší než naše české klíště, které snadno přeroste, a spolehlivě ho poznáte podle nápadně pruhovaných nohou. Jinak se ale chová i při lovu.
Na rozdíl od tuzemských příbuzných nečeká na stéble trávy, až se o něj někdo otře. Své okolí aktivně sleduje, reaguje na pohyb, teplo i vydechovaný oxid uhličitý. Když zachytí hostitele, dokáže za ním vyrazit a pronásledovat ho i desítky metrů. Vyprahlé savany ho zkrátka naučily, že kdo neloví, nepřežije.
K nám se zatím dostává výhradně „letecky“ a v nedospělém stadiu. Drobné nymfy si na sobě přinášejí stěhovaví ptáci vracející se z jižních zimovišť. Bez nich by tento parazit české hranice nepřekročil.
V Česku panika nehrozí, exotický host u nás zatím nepřežije
Ojedinělé nálezy těchto klíšťat u nás už sice byly zaznamenány, ale neznamená to, že se tu usadila. Aby se totiž teplomilná Hyalomma mohla rozmnožovat a žít tu natrvalo, potřebovala by dlouhé měsíce sucha a letních veder.
Současné české zimy její vývojový cyklus přeruší a neumožní jí přečkat do jara. Každý podobný nález proto spadá spíše do kolonky přírodních zajímavostí než reálných hrozeb pro místní ekosystém.
Klíště obecné je nebezpečnější
Zatímco novinka z jihu budí rozruch, tichým vládcem našich luhů a hájů zůstává klíště obecné. Tuzemské podnebí mu vyhovuje, a proto na něj nenarazíte jen v hlubokém lese. Běžně na vás čeká v městském parku, na chalupě nebo při pletí záhonů na zahradě.
Právě tento drobný parazit funguje jako hlavní přenašeč nemocí. V některých lokalitách v sobě nese virus klíšťové encefalitidy až pět procent jedinců. Výsledkem jsou tisíce nakažených ročně.
Nejhůře tyto infekce bohužel snášejí starší lidé a onemocnění pak nezřídka končí dlouhodobými zdravotními komplikacemi nebo i ztrátou soběstačnosti. Klíšťová encefalitida navíc často způsobuje i trvalé poškození nervové soustavy.
Očkování je jediná spolehlivá ochrana
Nejjistější obranou proti klíšťové encefalitidě zůstává očkování. Repelenty totiž rychle vyprchají a po návratu z hub nebo ze zahrady se sice můžete důkladně prohlédnout, ale miniaturní nymfu na kůži přehlédnete velmi snadno.
U lidí ve vyšším věku je pak obzvlášť potřeba hlídat si pravidelné přeočkování. Imunita s přibývajícími roky slábne, takže ochranu těla je nutné pravidelně obnovovat. Po základním očkování je první přeočkování po třech letech.
Další interval závisí na věku a použité vakcíně, u starších lidí se často doporučuje přeočkování po třech letech. Mnoho padesátníků a starších žije v domnění, že je jedna dávka z minulosti ochrání napořád, po letech už ale jejich vakcína nemusí být účinná.
Dobrou zprávou je, že od roku 2022 lidem nad 50 let platí pojišťovny první očkování i všechny další posilovací dávky v plné výši. U svého praktického lékaře tedy nevyndáte z peněženky ani korunu. Stačí jen najít si očkovací průkaz a domluvit si termín.
