Matka byla celý život přísná, ale ve stáří očekává péči a lásku. Stárnutí rodičů může znovu otevřít bolestné vzpomínky i zapomenuté křivdy
Jeden telefonát od matky dokázal Janovi pěkně zkazit den. Už zase mu vyčítala, že na ni kašle, že se jí neozývá dost často a kdy že se na svoji starou a nemocnou maminku přijede podívat. Janem projela nepříjemná bolest, když si vzpomněl na svoje dětství – jak na něj a jeho sourozence matka křičela, chtěla po nich jen ty nejlepší známky a celkově měla přehnaná očekávání.
Sledovat v Google Zprávách
Jan se takto necítí sám. Rozporuplné pocity ze svých stárnoucích rodičů má hodně dospělých dětí. Vzniká u nich jakýsi rozpor mezi vzpomínkami na přísný postoj rodiče k výchově a pocitem zodpovědnosti, výčitkami svědomí a možná i lítostí, kterou vnímají teď, když se rodiče potýkají s nemocemi a osamělostí.
Rozpor je normální
Jak se starat o někoho, komu jste se kdysi marně snažili zavděčit? Prvním krokem je svoje pocity přijmout. Rozpor u dospělých dětí, na které měli rodiče v minulosti přehnané nároky, kritizovali je, případně je zanedbávali, je naprosto normální. Není to nevděk. Emoce se ve vás mohou mísit – můžete současně cítit pocit povinnosti, soucitu a lítosti, ale také vinu, hněv a smutek.
Je naprosto běžné se v podobné situaci takto cítit. Péče totiž není jen o odosobnění se a plnění praktických úkolů. Jde o často pokřivený vztah a ozývající se stará, nezahojená zranění.
O tom, že protichůdné emoce se u dospělých dětí vyskytují běžně, píše i sociální pracovnice Gayle Henry, která říká, že se svými rodiči můžete mít emočně vzdálený vztah, případně v horším případě znovu zažívat nezahojené trauma, zanedbávání nebo zneužívání dětství. Lidé, kteří pečují o rodiče s demencí, se zase musejí vyrovnat s tím, že už to spolu asi nikdy nebudou moci řešit, přestože jsou rodiče ještě naživu.
Oddělte minulost od přítomnosti
Důležité je oddělit minulost od přítomnosti a svých dnešních potřeb. Při péči o stárnoucího rodiče nemusíte minulost vymazat, ani očekávat, že se vztah rychle napraví. Můžete si dovolit prožít vlastní bolest – ideálně ve spolupráci s kvalifikovaným terapeutem – ale zároveň můžete rodiči zajistit podmínky k důstojné péči.
Vaše matka či otec mohou mít reálné potřeby, které je potřeba řešit v reálném čase a prakticky. Když pak o takového rodiče pečujete, je naprosto v pořádku, pokud mu zatím nedokážete odpustit a cítit k němu blízkost. Současně po vás nikdo nechce ani to, abyste předstírali, že se vlastně nic nestalo.
Stanovte si pro péči pravidla
Ideální je stanovit si pro péči o takového rodiče pravidla, která budete oba důsledně dodržovat. Domluvte se na nich případně i se sourozenci. Napište si jednotlivé úkoly každodenního života a domluvte se s rodičem úplně věcně a bez přehnaných emocí, které ještě zvládne sám a pro které bude potřebovat pomoc zvenčí.
Stanovte si, kdy k rodiči budete jezdit na návštěvu a dodržujte to. Definujte, kdo s ním bude jezdit k lékaři nebo na nákupy, kdo bude pečovat a jakým způsobem, když se třeba rodiči náhle zhorší zdravotní stav. Svoje rodiče můžete podpořit nejen každodenní péčí, ale třeba i „jen“ zajištěním péče ze strany profesionálů.
Určete si hranice, vyhledejte pomoc
Vůči rodiči, který nespolupracuje nebo s ním máte narušený vztah z minulosti, si stanovte jasné hranice, což doporučuje například i portál Aging Care. Například to, že k němu budete jezdit jen jednou týdně (a který den). Nebo se jasně vymezte, že pokud na vás bude křičet, položíte telefon.
Nemusíte cítit bezpodmínečnou lásku, abyste vůči rodiči mohli jednat zodpovědně. A jestliže se vám vracejí traumatické vzpomínky nebo při pomyšlení na rodiče a péči o něj cítíte silnou úzkost, je lepší vyhledat odbornou pomoc. V těch méně vážných případech v poradně pro pečující, v těch vážnějších pak u psychoterapeuta.
Další zdroje: Springer
