Rok 1989 změnil také podobu českých důchodů. Některé výhody předlistopadového systému mohou dnešní generace tehdejším důchodcům jen závidět
V roce 1989 dostávali senioři v průměru necelých 1 600 korun měsíčně. Muži odcházeli do důchodu v šedesáti letech, některé ženy už v třiapadesáti a peníze jim obvykle domů nosil pošťák. Od té doby se toho hodně změnilo. Důchody výrazně vzrostly, lidé pracují déle a většině seniorů dnes chodí peníze rovnou na bankovní účet.
Sledovat v Google Zprávách
Průměrný starobní důchod dosahoval v roce 1989 podle Českého statistického úřadu 1 598 korun československých. Průměrná hrubá mzda činila 3 170 korun. Senior tak pobíral přibližně polovinu toho, co průměrný zaměstnanec vydělal před zdaněním. V červnu letošního roku už průměrná penze dosáhla 21 892 korun. Z toho plyne, že na papíře jde o téměř čtrnáctinásobek.
Jenže za stejné peníze si lidé v různých dobách koupili něco jiného. Před revolucí byly nízké nájmy, některé zboží se však obtížně shánělo. Dnes mohou Češi nakupovat i cestovat bez tehdejších omezení. Na druhou stranu platí, že bydlení dokáže z penze ukrojit značnou část. Samotné porovnání korun proto nestačí.
Jak se důchody za tu dobu změnily, ukazuje i jejich srovnání se mzdami. V roce 1989 představovala průměrná starobní penze zhruba polovinu hrubé mzdy, přesně 50,4 procenta.
Letos má podle odhadu ministerstva práce tento podíl dosáhnout 41,9 procenta. Důchody tak ve srovnání s výdělky postupně ztrácely. To ovšem samo o sobě neznamená, že se dnešním seniorům žije hůře než před revolucí.
Matky mohly odejít už v 53 letech
Výrazně se změnil i věk odchodu do důchodu. V roce 1989 končili muži v běžných zaměstnáních zpravidla v 60 letech. Bezdětné ženy v 57, matky dvou dětí v 55 a ženy, které vychovaly alespoň pět dětí, už v 53 letech. Výhodnější podmínky měli například horníci a některé další profese.
Dnes musí lidé pracovat podstatně déle. Kupříkladu muž narozený v roce 1962 může odejít do důchodu v 64 letech a šesti měsících. Žena stejného ročníku, která vychovala alespoň pět dětí, mohla do penze už v 60 letech a dvou měsících.
U mladších generací se rozdíly mezi muži a ženami postupně vytrácejí. Podle současných pravidel mají lidé narození od roku 1989 pracovat až do 67 let. To se ale ještě může změnit. Ministr práce Aleš Juchelka chce totiž důchodový věk znovu zastropovat na 65 letech.
Posunul se i počet potřebných let. V osmdesátých letech obvykle stačilo 25 let zaměstnání. Dnes je pro běžný starobní důchod zpravidla potřeba 35 let pojištění, do kterých se za stanovených podmínek započítává mimo jiné péče o děti.
Kdo chce odejít předčasně, musí mít alespoň 40 let pojištění a do řádného termínu mu smějí zbývat nejvýše tři roky. Za dřívější odchod pak dostane trvale nižší penzi.
Za zmínku stojí i to, jak se samotný důchod počítá. Před revolucí rozhodovalo pět nejlépe placených let z posledního desetiletí před odchodem do penze. Dnes se při výpočtu přihlíží k mnohem delšímu období.
Kupříkladu člověku, který odchází do důchodu letos, se zpravidla započítávají výdělky od roku 1986 až do konce loňského roku. Starší příjmy se přitom přepočítávají podle růstu mezd. Každý důchod se navíc skládá ze základní části, která letos činí 4 900 korun, a částky závislé na předchozích výdělcích a délce pojištění.
Peníze už většinou nenosí pošťák
Před listopadem 1989 bylo pro většinu seniorů běžné čekat na doručení hotovosti. S rozšířením bankovních účtů tato tradice ustupovala. Převody nad hotovostí poprvé převážily v roce 2012. Loni už takto chodilo 84 procent důchodů. Pošta doručovala hotovost pouze 15 procentům příjemců, přibližně 436 tisícům lidí.
Zbytek dostával peníze prostřednictvím zařízení sociálních služeb. Výplata přes poštu má ovšem svou cenu. Letos stojí 94 korun za každou splátku, za rok 1 128 korun. Poplatek platí zpravidla příjemci důchodů přiznaných od roku 2010. Těm, kterým nepřetržitě trvá nárok na důchod přiznaný před tímto rokem, náklady hradí stát. Převod na účet je zdarma.
