Jeden psí rok není sedm lidských. Velká plemena stárnou mnohem rychleji, ukázala studie
Přepočítat věk psa na lidský jednoduchým násobením sedmi nestačí. Malá a velká plemena se totiž neliší jen délkou života. Nový výzkum odhalil rozdíly také v chemických změnách DNA, které vědcům pomáhají sledovat biologické stárnutí.
Sledovat v Google Zprávách
Psi nás provázejí životem, ale jejich čas běží jinak než náš. Zatímco malá plemena, jako je čivava, se často dožívají vyššího věku, velcí psi, například německá doga, bývají mezi prvními, kteří odcházejí. Rozdíl nelze vysvětlit jen tím, že větší zvířata mají jiné nároky na pohyb nebo krmení. Vědci nyní získali další vodítko přímo v jejich genetické informaci.
Vědecký tým z USA zveřejnil 8. října 2026 studii v časopise Science, v níž analyzovali 1 640 vzorků DNA od 894 psů. Sledovaly se chemické značky, které se s věkem mění a ovlivňují činnost genů. Výsledky ukázaly, že větší psi vykazují rychlejší molekulární známky stárnutí. Vědci zaznamenali také rozdíly mezi samci a samicemi v chemických změnách DNA, které souvisejí s tím, jak se s věkem mění aktivita genů.
„Psi poskytují mimořádný model pro pochopení stárnutí, protože vykazují dramatické rozdíly v délce života v rámci jednoho druhu,“ řekl Noah Snyder-Mackler, profesor na Fakultě biologických věd a autor studie pro web Arizonské státní univerzity (ASU).
Pravidlo sedmi let je jen hrubá pomůcka
Představa, že jeden rok psa odpovídá sedmi lidským rokům, je známá, ale biologii jednotlivých plemen nevystihuje. Psi dospívají rychleji. Zejména na začátku života a při následném stárnutí se však liší podle velikosti i dalších vlastností. Také Česká televize ve svém přehledu o rozdílech v délce života zvířat upozorňuje na tuto zvláštnost psů. Zatímco u mnoha živočišných druhů bývá větší tělo spojeno s delším životem, u psích plemen panuje jiný vztah. Výsledky molekulárního výzkumu tak otevírají prostor pro další zkoumání biologických procesů.
Za rychlejším stárnutím stojí „skákací geny“
Nejvýraznější změny se u velkých psů objevily v částech DNA, které za normálních podmínek udržují v klidu takzvané pohyblivé úseky, odborně nazývané transpozon. Úseky mohou kopírovat samy sebe a přesouvat se na jiná místa v genomu.
Jednou ze zkoumaných skupin byly úseky LINE1. Za normálních okolností je jejich aktivita potlačována právě methylací DNA. Pokud tato kontrola s věkem slábne, mohou se pohyblivé úseky aktivovat. Což může přispět k nestabilitě genetické informace. Případně dojde k poškození DNA a vzniku nemocí, například rakoviny. U obřích plemen tak vědecký tým zaznamenal přibližně o 35 % rychlejší úbytek methylace než u těch malých.
„Toto je jeden z nejjasnějších molekulárních podpisů, které jsme viděli a který odpovídá dobře známému kompromisu mezi velikostí a délkou života u psů. Naznačuje to, že rychlejší stárnutí u větších psů může být alespoň zčásti způsobeno sníženou kontrolou nad těmito skákacími geny,“ upozornil Blaise Mariner, spoluautor studie a výzkumník na School of Life Sciences a Center for Evolution and Medicine pro ASU.
Podobný rozdíl ukázala i předchozí studie
Nové výsledky navazují na studii jiného vědeckého týmu z USA zveřejněnou v roce 2024. Autoři sestavili model na základě údajů od 864 zvířat zapojených do projektu Dog Aging Project. Porovnání ukázalo, že epigenetický věk psů největší velikostní skupiny byl v průměru o 0,37 roku vyšší za každý kalendářní rok než u psů z nejmenší kategorie.
Rozdíly ale nejsou stanoveny jen velikostí. Novější poznatky poukázaly na rychlejší molekulární stárnutí také u samců ve srovnání se samicemi. Vliv mohou mít dědičné vlastnosti, zdravotní stav a další okolnosti. „Toto byl nečekaný výsledek. Zpochybňuje některé naše předpoklady o tom, jak je chromozom X regulován, a zdůrazňuje složitost epigenetického stárnutí,“ uvedla Brianah McCoyová, spoluvedoucí studie pro ASU.
