Holubí dům udělal z Jiřího Schelingera hvězdu. K hudební kariéře se přitom dostal přes vězení
Jiří Schelinger se spoustě lidem zapsal do paměti svou písní Holubí dům, která v mnoha českých rádiích hraje dodnes. Jeho hluboký a chraplavý hlas byl zkrátka nezaměnitelný. Svého času byl hvězdou hudební scény, přestože cesta na vrchol byla poněkud trnitá. Byl to rocker s pověstí bouřliváka, který se v mládí dostal do pořádných malérů.
Sledovat v Google Zprávách
Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v Bousově poblíž Čáslavi. K hudbě měl díky svému otci, který vyučoval hru na kytaru, blízko už od dětství. Netrvalo dlouho a Jiří se začal zajímat o vlastní muzicírování. Už na základní škole založil se svými spolužáky hudební skupinu Nothing but Nothing, ve které hrál na kytaru. Jeho velkým vzorem mu byla především skupina Rolling Stones, nejvíce pak kytarista Brian Jones.
Po základní škole zamířil na učiliště, kde se měl vyučit instalatérem, ovšem představa, že celý život stráví u řemesla, ho příliš nelákala. Mnohem víc ho táhla hudba, vystupování a bohémský život, a právě to začalo jeho život komplikovat.
Místo vojny skončil v Bohnicích
Schelinger se v mládí ocitl také ve vyšetřovací vazbě. Podrobnosti o okolnostech jeho zadržení se v dostupných životopisných zdrojích popisují nejednotně. Nicméně ve vazbě se dokonce pokusil o demonstrativní sebevraždu, po které skončil na léčení v Bohnicích.
Z toho důvodu získal takzvanou modrou knížku, kvůli níž nemusel nastoupit na základní vojenskou službu. Po návratu z léčebny se chvíli živil jako kulisák v Národním divadle Jiřího Wolkera, ale ani tam dlouho nevydržel. Hudba ho nakonec přivedla na pódium, kde mohl naplno rozvíjet svůj talent.
Z barových kapel až k Holubímu domu
První důležitou hudební příležitost získal ve skupině Smaragd, kterou vedl Ivo Trojan. Kapela hrála především známé písně po barech a kavárnách. Schelinger se nejprve uplatnil jako kytarista, posléze dostal hlavní slovo coby zpěvák s lehce chraplavým hlasem, díky kterému si ho mohli posluchači snáze zapamatovat.
Později působil v bluesové skupině The Happy Five, která krátce poté odjela na angažmá do Finska, ovšem bez Schelingera. Nezbývalo nic jiného, než hledat příležitost jinde. Nabídka od Karla Šípa, který vedl skupinu Faraon, přišla v pravou chvíli. Právě s touto skupinou natočil hit, který posléze změnil jeho život. Holubí dům byl počinem Jaroslava Uhlíře, který složil hudbu, a Zdeňka Svěráka, jenž se postaral o text. Chytlavá skladba vznikla na počátku sedmdesátých let a dodnes má své místo v playlistu českých rádií.
Na nahrávce se potkala jemná a melancholická melodie s hlasem, který měl do uhlazeného popového formátu daleko, a právě tenhle kontrast na posluchače nesmírně zapůsobil. Schelingerovi bylo v tu dobu něco málo přes dvacet a takřka přes noc se stal hvězdou české hudební scény.
Od hitu se později chtěl odpoutat
I když Holubí dům oslavil mimořádný úspěch, Schelinger u podobného formátu nechtěl zůstat do konce života. Kývl proto na nabídku Františka Ringo Čecha a v roce 1973 přešel k jeho rockové skupině. Postupně si budoval pověst zpěváka, který se nebál tvrdších tónů a na české poměry měl opravdu výrazný hlas.
Jeho hudební směr se za tu dobu posunul jinam, nerad se proto vracel k něžné baladě, která neodpovídala tomu, co chtěl dělat. To ovšem nic nemění na tom, že právě Holubí dům mu otevřel dveře k širšímu publiku a stal se důležitým milníkem v jeho kariéře. A kdo ví, možná by bez něj nebyl Schelinger tam, kde svého času byl.
Schelinger u jednoho úspěchu zdaleka neskončil, postupně nahrál několik dalších písní a stal se významnou osobností českého rocku.
Život, který vyhasl příliš brzy
Jiří Schelinger zemřel 13. dubna 1981, kdy mu bylo pouhých třicet let. Jeho smrt v Bratislavě, kdy měl skočit ze Starého mostu do Dunaje, dodnes provází řada nejasností a budí spoustu otázek. Okolnosti jeho smrti a identifikace těla dodnes vyvolávají otázky a staly se předmětem řady vzpomínek a dokumentů. Neprokázalo se ale, že by za jeho smrtí stála Veřejná bezpečnost, jak se mnohdy spekulovalo.
Zůstala po něm hudba, která nikdy nezestárne. Holubí dům si broukají posluchači i po padesáti letech a Schelingerovy nahrávky dodnes připomínají, že jeho talent byl ve skutečnosti širší než jeden slavný hit.
