Dům, úspory i zvířata mohou skončit u státu: Bez závěti nerozhoduje přání zemřelého
Dům, úspory, automobil i domácí zvířata mohou po smrti připadnout státu. Rozhodují dědické třídy, závět i pravidla odúmrti, která mnoho Čechů nezná. Jak se vyhnout zbytečným nepříjemnostem?
Sledovat v Google Zprávách
Při plánování budoucnosti se většina lidí zaměřuje na důchod, bydlení nebo péči ve stáří. Méně pozornosti už věnují tomu, co se stane s jejich majetkem po smrti. Přitom právě chybějící závět může způsobit, že o celoživotně budovaném majetku rozhodnou zákonná pravidla, nikoliv přání zemřelého.
To se týká zejména lidí bez dětí nebo těch, kteří chtějí odkázat majetek partnerovi, vzdálenějším příbuzným či blízkým přátelům.
Pokud člověk nesepíše závěť a zároveň se nenajde žádný zákonný dědic, může jeho dům, peníze na účtu, automobil nebo dokonce domácí zvíře připadnout státu.
Když závěť chybí, rozhodují dědické třídy
Pokud člověk za svého života nesepsal závěť, postupuje se po jeho smrti podle občanského zákoníku. Ten stanovuje šest dědických tříd, které určují pořadí dědiců:
- První dědická třída: dědí děti a manžel nebo manželka. Každý z nich získává stejný podíl. Pokud některé z dětí nedědí, jeho podíl přejde na jeho potomky, tedy vnoučata, případně pravnoučata zůstavitele.
- Druhá dědická třída: pokud nedědí děti zůstavitele, pozůstalost připadá rovným dílem na manžele a rodiče, případně osoby, které se zesnulým alespoň rok před smrtí žily ve společné domácnosti a podílely se na jejím chodu.
- Třetí dědická třída: pakliže nedědí manžel či manželka ani rodiče zesnulého, dědici se stávají sourozenci. Pokud o majetek nestojí či nemohou dědit, na řadu přicházejí jejich potomci.
- Čtvrtá dědická třída: o pozůstalost se dělí prarodiče zesnulého.
- Pátá dědická třída: pakliže nikdo z předchozích pozůstalých nedědí, připadá toto právo na praprarodiče, pokud jsou stále naživu.
- Šestá dědická třída: dědí děti dětí sourozenců zůstavitele (prasynovci a praneteře) a děti prarodičů zůstavitele (strýcové a tety).
Mnoho lidí netuší, že zákon umožňuje dědit i poměrně vzdáleným příbuzným. Stát proto nepřichází na řadu automaticky ve chvíli, kdy zesnulý nemá děti. Právě neznalost dědických tříd bývá častým důvodem překvapení během dědického řízení. Majetek totiž nemusí získat osoba, kterou by si zesnulý přál, ale příbuzný určený zákonem.
Kdy majetek získá stát?
Pokud se nenajde žádný dědic podle závěti ani podle zákona, nastupuje takzvaná odúmrť. Jde o právní institut, kdy dědictví připadá státu. Podle Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZS VM) nejde o výjimečné případy. Každý rok stát získává desítky bytů, rodinných domů, pozemků, automobilů nebo finančních prostředků na účtech.
„Někteří lidé zemřou bez dědiců. Závěť pro případ smrti nepořídili, potomky ani příbuzné nemají anebo žádný z příbuzných z různých důvodů nedědí. V takovém případě připadá dědictví státu, čemuž se dříve říkalo odúmrť, neboť dědictví přecházelo na stát mimo dědické řízení,“ upřesňuje ÚZS VM na svých stránkách.
Jak už jsme informovali v samostatném článku, mezi věcmi, které po smrti člověka bez dědiců připadly státu, se objevují také sbírky, cennosti nebo domácí zvířata, o která je následně potřeba zajistit péči.
„Prostřednictvím odúmrti se stávají státním majetkem jak nemovitosti, tak i věci movité jako například auta, vybavení bytů, umělecké předměty, šperky nebo finanční majetek,“ doplnila mluvčí ÚZS VM Michaela Tesařová.
I závěť má svá pravidla
Řada lidí žije sama nebo nemá potomky. Právě pro ně může být závěť důležitým nástrojem. Díky ní lze určit konkrétní osobu, která majetek získá. Nemusí jít pouze o příbuzného. Dědicem se může stát také partner, blízký přítel, pečující osoba nebo například nezisková organizace.
Závěť dokáže předejít odúmrti, ale také sporům mezi příbuznými. Jasně sepsaná poslední vůle totiž výrazně snižuje prostor pro dohady během dědického řízení.
I pro závěť platí jasná pravidla. Prezident Notářské komory Radim Neubauer už dříve pro portál České důchody popsal, že lidé v závětích často chybují. Obvykle na nich chybí podpisy (například svědků) nebo datum, případně obsahují špatně nastavené podmínky.
Problematická může být také situace, kdy zemřelý po sobě zanechá více závětí, a není možné určit, která je novější. V takových případech může být závěť neúčinná nebo nemusí být možné z ní vycházet a následně se postupuje podle zákonné dědické posloupnosti.
