Čip není GPS. Majitelé psů často netuší, jaké informace z něj policie a veterináři skutečně získají
Malý čip pod kůží může výrazně urychlit návrat zatoulaného psa domů. Sám ale nikoho neupozorní, kde se zvíře právě nachází, a bez správně vedené evidence nemusí stačit ani k dohledání majitele.
Sledovat v Google Zprávách
Čipování zvířat určuje Veterinární zákon č. 166/1999 Sb., který majitelům uděluje také povinnost do 7 dnů od aplikace nechat zaznamenat psa do evidence. Mikročip pak funguje především jako trvalý identifikátor. Veterinární lékař nebo policista ho může pomocí čtečky načíst a získat jeho jedinečné číslo.
Od 1. července 2026 navíc v České republice funguje Centrální evidence psů (CEP). Ta má postupně sjednotit údaje o psech a jejich chovatelích v jednom státním systému. „Cílem systému je monitoring a podpora zodpovědného chovu psů, regulace problémových chovů a (tzv.) množíren a v neposlední řadě také zefektivnění procesu dohledání ztracených zvířat,“ uvádí Nadace na ochranu zvířat.
Mikročip ukáže číslo, ne polohu psa
Hlavním úkolem čipu je identifikovat konkrétní zvíře. Proto obsahuje jedinečné identifikační číslo, které lze načíst speciální čtečkou. Čip neobsahuje baterii, nenabíjí se ani se nevybíjí. A už vůbec neodesílá svou polohu a běžně v něm není uložené telefonní číslo, adresa ani zdravotní karta psa. Na to upozorňuje i AAHA The Standard of Veterinary Excellence.
„Čip je pro své okolí i svého nositele zcela neškodný. Navíc je povrch čipu upraven tak, aby na něj tělo psa nereagovalo jako na cizí těleso,“ uvádí Veterinární klinika Delta. Po načtení čipu tedy veterinář nebo jiná oprávněná osoba (policie, majitel psa, státní veterinární správa, obecní úřady), nejprve zjistí pouze číselný kód. Jak upřesňuje AAHA, může být 9-, 10- nebo 15místný.
Čip veterinářům, policii nebo obci odhalí potřebné údaje
Podle veterinární kliniky TreVet jsou čtečkami vybaveni celníci, policisté, veterináři i útulky. Zároveň varuje, že mikročipů je celá řada. „Aby byla zajištěna čitelnost různých čipů různými čtečkami, zařízení musí splňovat ISO normy 11784/11785 – za takových podmínek lze čip přečíst kdekoli na světě.“
Veterinář proto může u nalezeného psa načíst jeho „označení“ a ověřit, zda je možné zvíře podle dostupných údajů přiřadit ke konkrétnímu majiteli. Pokud je kontakt aktuální, může veterinář chovatele přímo vyrozumět nebo mu předat informaci o nálezu.
Policie a obec řeší častěji situaci nalezeného nebo volně pobíhajícího psa. Mohou ověřit evidenci, porovnat údaje s oznámením o ztrátě nahlášené v CEP nebo soukromých registrech a podle svých oprávnění využít kontaktní údaje k vyrozumění chovatele. Obec může současně zajistit další postup, například předání psa do útulku.
Čip nenahradí známku ani osobní pátrání
Mikročip má výhodu v tom, že zůstává pod kůží, má dlouhou životnost a neztratí se v lese jako obojek. Známka s telefonním číslem ale může nálezci umožnit rychlejší kontakt bez návštěvy veterináře. Nejspolehlivější proto může být použití obou variant. Web eCanis.cz upozorňuje na případy, kdy čip nemusí fungovat. Známka na obojku pak může být jediným pojítkem k majiteli.
Po útěku psa také nestačí čekat, až někdo nahlásí jeho nález. Majitel by měl okamžitě zahájit pátrání, informovat okolí, využít sociální sítě, kontaktovat útulky, obce a označit psa jako ztraceného v CEP.
