Jednomu pojišťovna sanitku neuhradí, druhému proplatí i cestu vlastním autem. Senioři často netuší, kdy mají nárok na převoz zdarma
Pro spoustu seniorů je mnohdy náročné dostat se k lékaři. Tělo už příliš neslouží a cesta autobusem je nad jejich síly. Jednou z možností je odvoz sanitkou. Kolem ní ale koluje řada omylů. Častým mýtem například je, že na bezplatnou přepravu vzniká nárok automaticky po dosažení určitého věku, nebo že ji může vypsat jen praktický lékař.
Pravidla hrazené zdravotnické dopravní služby (tzv. převozové sanitky, nikoliv záchranky na lince 155) přesně vymezuje zákon o veřejném zdravotním pojištění. Rozhodující přitom není ani věk, ani držení průkazu ZTP, ale výhradně aktuální zdravotní stav pacienta.
Kdy zdravotní pojišťovna převoz zaplatí
Aby pojišťovna odvoz sanitkou uhradila, musí být splněna základní podmínka. Zdravotní stav pacienta neumožňuje dopravu běžným způsobem (hromadnou dopravou ani osobním autem), nebo by mu taková cesta mohla ublížit.
Podle metodiky Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) a zákona č. 48/1997 Sb. jde typicky o tyto situace:
- Snížená pohyblivost a stavy po operacích nebo úrazech, kdy pacient nezvládne chůzi ani přesedání v běžné dopravě.
- Celková slabost, malátnost, závratě nebo dušnost, například po náročné léčbě, chemoterapii či dialýze.
- Infekční onemocnění, kdy pacient nesmí použít hromadnou dopravu, aby nenakazil ostatní.
- Závažná psychická onemocnění nebo dezorientace (například pokročilá demence).
- Přeprava pacienta na invalidním vozíku, pokud vyžaduje speciálně upravený vůz. Od roku 2019 pojišťovny hradí také asistenci při manipulaci s imobilním pacientem nad 140 kilogramů.
Samotná diagnóza ale nárok na sanitku nezakládá, vždy je důležité posouzení lékaře. Nárok na sanitku také nikdy nevzniká ze sociálních nebo ekonomických důvodů, třeba jen proto, že do obce nejezdí autobus, pacient nemá vlastní auto nebo mu nemá kdo z rodiny pomoci.

Kdo vystavuje žádanku a jak probíhá cesta zpět
Doklad se nazývá Příkaz ke zdravotnímu transportu (tiskopis VZP-34, lidově „lístek na sanitu“). Častou chybou v praxi bývá, že odborný lékař pošle pacienta pro žádanku zpět k praktikovi. Pravidla mluví jasně:
- Cestu tam vypisuje ten ošetřující lékař, který vyšetření požaduje – buď praktický lékař (pokud pacienta odesílá ke specialistovi), nebo přímo odborná ambulance, která seniora pozvala na plánovanou kontrolu.
- Cestu zpět domů posuzuje a vypisuje vždy lékař v ambulanci, kde vyšetření proběhlo. Může se totiž stát, že na vyšetření senior dojede s rodinou autem, ale po zákroku (například po rozkapání očí nebo narkóze) už běžnou dopravou jet nemůže a lékař vystaví příkaz alespoň na cestu zpět.
Pojišťovna hradí převoz k nejbližšímu smluvnímu lékaři, který dokáže danou péči poskytnout. Pokud si pacient z vlastní vůle vybere vzdálenější nemocnici v jiném kraji, rozdíl ve vzdálenosti si může hradit sám.
Doprovod v sanitce i příspěvek na vlastní auto
Pokud to zdravotní stav nemocného vyžaduje může ošetřující lékař na příkaz uvést také doprovod. V takovém případě má i doprovázející osoba cestu sanitkou zdarma. Nejčastěji to bývá u lidí s poruchou paměti, sluchu, zraku nebo u těžce nemocných, kteří potřebují pomoc při komunikaci s lékařem.
Existuje i méně známá varianta. Pokud má pacient nárok na sanitku, ale raději se nechá odvézt autem někým z rodiny, může ošetřující lékař předem schválit přepravu soukromým vozidlem. Řídit ale musí jiná osoba, nikoliv samotný pacient. Podle aktuálních sazeb VZP ČR činí náhrada cestovních nákladů v roce 2026 přesně 7,98 Kč za každý ujetý kilometr.
Moravskoslezský kruh, z. s., Ordinace.cz, VZP ČR, MUDr. Robert Wohl, e-Sbírka, ČPZP
Sledovat v Google Zprávách